19 Cmo 63/2022-193 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně rozhodl takto „ Žádost žalovaného č.2 /o ustanovení zástupce se zamítá.“2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalovaný č.2/ svým podáním, došlým soudu dne 25. července 2022 požádal soud o ustanovení zástupce pro toto řízení s tím, že je starobním důchodcem a nemá potřebné právní znalosti zejména procesního práva.3. Soud odkázal na dikci ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že „soudu je ze spisu známo, že žalovaný č.2/ je právník, dříve působil též jako advokát, kdy zastupoval v tomto sporu i žalovaného č.1/. Soud neshledal žádost žalovaného č.2/ o ustanovení zástupce důvodnou, neboť to není nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.“4. Ve včas podaném odvolání žalovaný č.2/poukázal na svou žádost, odůvodněnou tím, že je důchodce, dále odůvodněnou absencí potřebných právních znalostí a nemožností zajistit advokátní kancelář, která by ho zastupovala. Ve vyplněném formuláři Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrů uváděl, že důvodem žádosti je odmítnutí právní pomoci ze strany oslovených advokátů. Soudu prvního stupně vytýká, že jeho žádost posoudil formálně a rozhodnutí odůvodnil skutečnostmi před deseti lety, jež jsou v roce 2022 právně irelevantní. Žalovaný č.2/ je nyní důchodce, nikoli právník, právem se již roky nezabývá. „ Žalovaného č.1/ jsem zastupoval přibližně v letech 2010 až 2013 a důvodem zastupování bylo to, že jsme byli žalováni společně a naše obrana proti žalobě byla totožná. Nevykonávám advokátní činnost, nejsem advokát a nemám potřebné znalosti.“5. Soudu žalovaný č.2/ rovněž vytýká, že se nezabýval dalšími důvody žádosti, jež rovněž uváděl. Ze strany odvolatele nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Žalovaný č.2/ nemůže vydat originály dokladů žalobce, které nemá a nikdy neměl v držení. Totéž platí o žalovaném č.1/. „Ustanovený zástupce by měl se znalostí příslušných ustanovení právních předpisů hájit v řízení moje zájmy, protože mám právo na spravedlivý proces.“6. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212, § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání, /§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř./, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Žalovaný č.2/, jak vyplývá z obsahu spisu, ve své žádosti o „ustanovení advokáta“ / č. l. 179 spisu / uváděl, že není schopen hájit svoje práva z důvodu svého stavu starobního důchodce, ze zdravotních důvodů, z důvodu potřebných právních znalostí / skutkově ano, procesně ne / a z důvodu nemožnosti zajistit advokátní kancelář by převzala jeho zastoupení a poskytla mu právní pomoc.8. Podle ust. § 30 odst. 1 věta prvá o. s. ř., účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, / § 138 /, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.9. Podle ust. § 30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem / notářem /, ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.10. Jak je zřejmé z citované právní úpravy, zákon pro ustavení zástupce k ochraně zájmů účastníka vyžaduje splnění dvou podmínek, a sice okolnosti, že u účastníka jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a dále zde musí existovat nezbytnost ochrany zájmů účastníka. Obě zákonné podmínky přitom musí být splněny současně. Jinými slovy, postačuje nenaplnění byť jen jedné ze zákonných podmínek a návrhu na ustanovení zástupce, tím spíše zástupce z řad advokátů, nemůže být vyhověno.11. Z uvedeného plyne, že pokud soud dospěl k závěru, že ustanovení zástupce žalovanému č.2/ není nezbytně třeba, nepochybil, pokud se nezabýval dalšími hledisky.12. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o tom, že ustanovení zástupce žalovanému č.2/ není nezbytně třeba, tím spíše zde není situace, že by ochrana zájmů žalovaného č.2/ vyžadovala ustanovení zástupce z řad advokátů. Ani v odvolacím řízení správnost závěru soudu prvního stupně nebyla vyvrácena, a ni v rovině tvrzení nezaznívají ze strany odvolatele důvody, jež by vedly k opačnému závěru.13. Je třeba říci, že zákon nestojí tak, že u každého, kdo není právník, je ustanovení zástupce nezbytné třeba k ochraně jeho zájmů. Tím spíše nemůže být argumentem pro nezbytnost ustanovení zástupce, respektive zástupce z řad advokátů okolnost, že vystudovaný a v právní praxi původně působící právník, dokonce advokát, již coby důchodce není v právu aktivně činný.14. Pro úplnost v dané souvislosti odvolací soud podotýká, že žalovaný č.2/ žalovaného č.1/ zastupoval v tomto řízení ve věci, což ostatně žalovaný č.2/ nezpochybňuje.15. Dále, právo na spravedlivý proces má každý účastník řízení, zachování práva na spravedlivý proces je věcí a atributem funkce nezávislého soudu, požadavek na spravedlivý proces z principu nemůže být způsobilým důvodem pro ustanovení zástupce k ochraně zájmů účastníka.16. Jinak lze rovněž doplnit, že podle ustanovení § 5 o. s. ř. soudy poskytují účastníkům o jejich procesních právech a povinnostech.17. Dále, argumentem v prospěch postupu dle ustanovení § 30 o. s. ř. nemůže být ani okolnost, že advokáti, jež žalovaný č.2/ oslovil, jej odmítli zastupovat. Taková situace není v praxi ojedinělá, v úvahu přicházejícím řešením je možnost obrátit se v takovém případě na jiného advokáta či na Českou advokátní komoru, nikoliv snad na soud.18. Pokud žalovaný č.2/ argumentuje okolností, že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, tak toto je jedno z hledisek při posuzování splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě je ovšem zřejmé, že soud se otázkou naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vůbec nezabýval, neboť shledal absenci jedné z kumulativních podmínek pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce, a sice, nezbytnost ustanovení k ochraně zájmů žalovaného č.2/.19. V odvolacím řízení žalovaný č.2/ na zdravotní důvody výslovně nepoukazuje ani tuto argumentaci, jež zazněla v jeho návrhu, nijak nerozvádí. Nicméně, pokud snad žalovaný č.2/ hodlá namítat, že ze zdravotních důvodů není schopen samostatně jednat před soudem, tak na tuto situaci míří institut procesního opatrovníka podle ustanovení § 29 odst. 1 o. s. ř., sama o sobě tato situace nemůže, pokud by nastala, neboť v tomto směru aktuálně absentují konkrétní tvrzení a důkazy, vést k závěru, že k ochraně zájmů žalovaného č.2/ je nezbytné ustanovit zástupce postupem dle ustanovení § 30 o. s. ř.20. Odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.