2 Cmo 112/2021-147 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem shora uvedeným soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 3. 9. 2019, č. j. 47 Cm 76/2019-18 (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 75 664 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.) a dále mu uložil povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 10 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. V odůvodnění uvedl, že žaloba byla podána k soudu dne 14. 8. 2019, soudem bylo rozhodnuto shora uvedeným směnečným platebním rozkazem, když nárok je odvozen od směnky vlastní vystavené společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, na řad žalobce dne 1. 12. 2017 splatné 5. 4. 2019, kterou žalovaný podepsal jako aval. Směnka byla vystavena jako blankosměnka k zajištění pohledávek společnosti vůči žalobci, přičemž k jejímu doplnění došlo v souladu s vyplňovacím směnečným prohlášením obsaženým v Ujednání o vystavení směnky z 1. 12. 2017.3. Nárok vůči společnosti byl vyloučen k samostatnému projednání.4. Ve včas podaných námitkách žalovaný namítl nepravost směnky s tím, že tato neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, nepravost svého podpisu, když s ohledem na časový odstup není schopen potvrdit, že se jedná o jeho podpis, neplatnost směnky z důvodu, že specifikace výstavce není kryta jeho podpisem, který se nachází na stejné úrovni, nedostatek krycí funkce podpisu avalisty, neboť se nenachází na konci samotného textu avalisty, ale na pravé straně souběžně s ním, směnečná suma je na směnce uvedena dvakrát, a protože se tyto údaje neshodují, platí částka nejnižší, uvedená na druhém řádku „šedesátdevětkorunčeských sedmdesát haléřů“, protismluvní doplnění blankosměnky pro neurčitost ujednání o jejím vystavení z 1. 12. 2017, kde je uvedeno, že blankosměnka slouží k zajištění splatných pohledávek, aniž je tento termín definován a aniž jsou pohledávky specifikovány, žalobce v žalobě nespecifikoval, které konkrétní pohledávky měly být předmětem zajištění směnkou a jak dospěl k výši dluhu uvedeného jako směnečná suma, pročež není žalovaný schopen ověřit správnost doplnění směnečné sumy a datum splatnosti, které mělo dle ujednání následovat po dni, kdy nastala splatnost zajištěných pohledávek a směnečná suma neodpovídá výstavcem směnky evidovanému dluhu vůči žalobce, který činí 417 646,70 Kč a plyne z přesně specifikovaných faktur.5. Žalobce ve vyjádření uvedl, že podpis žalovaného na směnce je jeho pravým podpisem, když směnku podepsal zároveň jako člen představenstva výstavce směnky. Směnka obsahuje zákonem stanovené náležitosti. Směnečná suma je vyplněna do prostoru označeného předtiskem formuláře, který nestačil pro slovní vyjádření, proto za použití spojovníku došlo k dělení slova, kdy část textu je uvedena na druhém řádku. Ujednání o vystavení směnky bylo uzavřeno s výstavcem směnky, proto nemůže avalista činit námitky týkající se tohoto ujednání. Ujednání je nicméně platné, předmět zajištění je vyjádřen dostatečně určitě. Námitka nedostatku tvrzení neobstojí, neboť žalobce není povinen tvrdit ničeho. V rámci insolvenčního řízení předložil výstavce směnky seznam svých splatných závazků vůči žalobci, který činí 1 417 676,70 Kč. Rozdíl této částky a směnečné sumy je tvořen úrokem z prodlení ode dne splatnosti jednotlivých závazků do data vyplnění směnky.6. Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně za prokázané, že společnost (jednající žalovaným jako členem představenstva) vystavila na řad žalobce směnku, kterou žalovaný podepsal jako směnečný rukojmí splatnou 5. 4. 2019 na směnečnou sumu 1 487 469,70 Kč (slovy „jedenmiliončtyřistaosmdesátsedmtisícčtyřista-šedesátdevětkorunčeskýchsedmdesáthalířů“). Směnka je podepsána výstavcem, otiskem razítka s jeho firmou, adresou, sídlem, opatřena zjednodušeným podpisem. Stejný podpis se nachází vedle identifikačních údajů žalovaného pod doložkou rukojemského závazku. Součástí formuláře je text „zajištění závazků vůči , Anonymizováno, “. Žalovaný je od 8. 2. 2016 dosud zapsán v obchodním rejstříku jako jediný člen představenstva společnosti. Dne 1. 12. 2017 byla mezi výstavcem směnky (jednajícím žalovaným) a žalobcem uzavřena dohoda o vystavení blankosměnky za účelem zajištění pohledávek žalobce či jejich části, které má vůči výstavci směnky. V čl. 3.1 bylo žalobci uděleno vyplňovací směnečné právo doplnit do blankosměnky datum splatnosti, které se bude shodovat či následovat po dni, kdy nastal nebo nastane splatnost „části pohledávek“ žalobce. Jako směnečná suma mohla být doplněna částka nepřesahující výši pohledávek žalobce splatných ke dni nebo kdykoliv po dni splatnosti směnky. V čl. 4 se konstatuje avalování směnky žalovaným a v čl. 5 pak její předání žalobci. Přílohu ujednání tvoří prohlášení žalovaného z 1. 12. 2017 jako avalisty o tom, že byl seznámen s vyplňovacím směnečným oprávněním žalobce a vyjádřil s ním souhlas. Dále obsahuje prohlášení, že směnku podepsal svobodně, dobrovolně, bez nátlaku a donucení. Pravost podpisů žalovaného na ujednání o vystavení směnky nebyla zpochybněna. Pravost podpisu žalovaného na směnce byla potvrzena znaleckým posudkem , Anonymizováno, z 24. 5. 2020 se závěrem, že sporný podpis žalovaného na směnce je jeho pravým podpisem. Své závěry znalec potvrdil ve své výpovědi před soudem.7. Námitku neplatnosti směnky pro nesplnění jejích náležitostí vyhodnotil soud prvního stupně jako neodůvodněnou, neboť neobsahuje tvrzení o tom, jaká konkrétní náležitost absentuje.8. Námitku nepravosti podpisu žalovaného na směnce shledal jako nedůvodnou s ohledem na závěr znaleckého posudku, který plně koresponduje se skutečnostmi prokazovanými Ujednáním o vystavení směnky a jeho přílohami, na nichž nebyla pravost podpisu žalovaného zpochybněna, a které bylo vystaveno týž den, jako je datována sporná směnka.9. K námitce neplatnosti ujednání o vystavení směnky pro její neurčitost uvedl, že s ohledem na čl. I § 10, § 77 odst. 2 ZSŠ a s ohledem na skutečnost, že žalobkyně je prvním majitelem směnky, mu tato námitka náleží. Z přílohy ujednání o vystavení směnky je prokázáno, že žalovaný jako směnečný rukojmí udělil žalobkyni vyplňovací směnečné oprávnění za stejných podmínek jako výstavce směnky. Připomněl, že rukojmí je totožný s osobou, která směnku podepsala za výstavce. Vyplňovací směnečná dohoda je smlouvou inominátní (§ 1746 odst. 2 o. z.), může být uzavřena ústně či konkludentně, tj. připojením podpisu rukojmího na blankosměnku (§ 546 o. z.). Jestliže ve směnečné vyplňovací dohodě jsou blankosměnkami zajištěné pohledávky konkretizované osobou věřitele (tj. remitentem) a osobou dlužníka (tj. výstavce blankosměnky), přičemž jsou oba podnikateli, je tedy určen právní důvod vzniku pohledávek, definice zajištěných pohledávek je tak ujednání dostatečně určité a srozumitelné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1433/2006 z 20. 6. 2007). O tom, že bylo účastníkům zřejmé, jaké pohledávky jsou předmětem zajištění spornou směnkou, ostatně svědčí i přihláška pohledávky žalobce do insolvenčního řízení a podání výstavce směnky z 25. 7. 2019, učiněné jím v rámci insolvenčního řízení, kterým byly přihlášené pohledávky uznány.10. Námitku, že směnečná suma neodpovídá výstavcem evidovanému dluhu vůči žalobkyni, shledal nedůvodnou. Uvedl, že jistina dluhů výstavce směnky je nižší než směnečná suma, rozdíl však připadá na zákonný úrok z prodlení, který je příslušenstvím pohledávky a žalobce ji proto byl oprávněn zahrnout do směnečné sumy.11. Námitku, že žalobce nespecifikoval, jak dospěl k vyplnění směnečné sumy, jaké konkrétní pohledávky byly předmětem zajištění a žalovaný tak není schopen ověřit správnost vyplněné směnečné sumy a datum splatnosti směnky, vyhodnotil jako neodůvodněnou. Konstatoval, že směnka je cenný papír, v němž je peněžitý závazek inkorporován bez ohledu na charakter a stav nesměnečných závazků. Je tak sama o sobě právním titulem plnění peněžitého závazku. Žalobce není povinen v žalobě ničeho tvrdit o důvodech a okolnostech vzniku směnky. Je pouze povinen tuto dostatečně konkretizovat tak, aby byla nezaměnitelná s jinou. Povinností žalovaného je naopak uplatnit případné námitky proti směnečnému nároku v zákonem stanovené 15denní lhůtě.12. O nákladech námitkového řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný žalobce má nárok na náhradu za právní zastoupení za čtyři úkony v celkové výši 57 200 Kč podle § 11 odst. 1 AT, náhradu čtyř paušálních náhrad po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), 5000 Kč za hotové výdaje (záloha za znalecký posudek), 21% DPH.13. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit rozdíl mezi vyplacenou odměnou znalci ve výši 14 700 Kč a žalobkyní vyplacenou zálohou ve výši 5 000 Kč a odměnu znalce vyplacenou v souvislosti s jeho výslechem u soudu prvního stupně ve výši 700 Kč.14. Proti napadenému rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém navrhl zrušení směnečného platebního rozkazu v celém rozsahu a dále žalobci ul