2 Cmo 122/2022-335 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v , adresa, dne 18. 10. 2017 se žalobkyně domáhala proti žalované zrušení rozhodčího nálezu č. j. , Anonymizováno, arch. č. , Anonymizováno, ze dne 11. 7. 2017 vydaného rozhodcem , Anonymizováno, , podle kterého byla žalobkyně povinna zaplatit žalované 77 326 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu a nahradit náklady rozhodčího řízení. Žalobkyně tvrdila, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná a z tohoto důvodu nemůže být platná ani rozhodčí smlouva. Rozhodce tak neměl pravomoc spor rozhodovat, rozhodce rozhodoval spor ze spotřebitelské smlouvy v rozporu s předpisy stanovenými na ochranu spotřebitele a ve zjevném rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Žalobkyně sporovala pravost svých podpisů na všech listinách, které byly v rozhodčím řízení předloženy (smlouva o revolvingovém úvěru, rozhodčí smlouva, smluvní ujednání ke smlouvě o revolvingovém úvěru). Žalobkyně zpochybnila způsob volby rozhodce, který byl zvolen žalovaným jako poskytovatelem úvěru ve smlouvě, která byla připravena dopředu a žalobkyně si jen stěží mohla vymoci, aby ujednání o rozhodčím řízení bylo ze smlouvy vyloučeno. Namítla i podjatost rozhodce, z důvodu vytvoření takových hospodářských vztahů, které ji institucionálně zakládají. Identické rozhodčí smlouvy zakládá žalovaný ve většině obdobných smluv, a to ve prospěch , Anonymizováno, . Vytváří se tak ekonomická závislost, která se odvíjí od množství sporů.2. Žalovaný v reakci na podanou žalobu odkázal na znění zákona o rozhodčím řízení v aktuální podobě. Předmětem návrhu na zrušení rozhodčího nálezu není věcný přezkum rozhodčího řízení. Ohledně výběru rozhodce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu ČR, podle které rozhodčí doložky žalovaným používané nebyly shledány neplatnými. Rozhodčí doložka obsahuje 13 konkrétně vyjmenovaných rozhodců ad hoc, na kterých se účastníci dohodli, jde o dvoustrannou dohodu. Seznam rozhodců je dopředu jasně dán, je neměnný, stálý, uzavřený. Sama žalobkyně byla vyzvána k výběru rozhodce, a to v rámci předžalobní upomínky. Pokud jde o námitku podjatosti vůči rozhodci z důvodu ekonomické závislosti, odkázala žalovaná na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu a současně i na § 574 o. z., podle kterého na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Žalovaný zdůraznil i to, že neplatnost úvěrové smlouvy nezpůsobuje neplatnost smlouvy rozhodčí, která je smlouvou samostatnou. Pokud žalovaná sporuje podpis na rozhodčí smlouvě žalovaná navrhla zpracování znaleckého posudku, což již učinil i rozhodce v rámci rozhodčího řízení. Navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování věc posoudil podle § 31, § 32 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen ZORŘ). Nejprve se zabýval včasností podaného návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Žaloba s tímto návrhem byla podána dne 18. 10. 2017 v návaznosti na doručení rozhodčího nálezu žalobkyni dne 20. 7. 2017, tedy v zákonem stanovené lhůtě 3 měsíců od doručení rozhodčího nálezu.4. V další části napadeného rozsudku se soud prvního stupně zabýval věcnými důvody pro zrušení rozhodčího nálezu. Věc posoudil podle ZORŘ ve znění ke dni podání žaloby. Učinil tak s odkazem na zákon č. 258/2016 Sb., s účinností od 1. 12. 2016 a jeho přechodná ustanovení. Odkázáno bylo i na zásadu procesně právní povahy, podle které při změnách právního předpisu platí, že nové procesní právo, platí i pro řízení zahájená přede dnem nabytí její účinnosti. Pokud jde o platnost rozhodčí smlouvy, ta je posuzována podle zákona platného v době jejího uzavření, stejně tak rozhodčí řízení zahájená na základě rozhodčích smluv uzavřených přede dnem účinnosti zákona č. 258/20169 Sb. se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Shrnuto při posouzení důvodnosti návrhu na zrušení rozhodčího nálezu vycházel soud prvního stupně ze znění zákona o rozhodčím řízení účinném ke dni podání žaloby.5. Vycházeno bylo z § 31 ZORŘ, podle kterého soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu, b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, c) ve věci se zúčastnil rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k rozhodnutí, anebo neměl způsobilost být rozhodcem, d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců, e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat, f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno, nebo plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému, g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat obnovu řízení.6. Vzhledem k uvedené právní úpravě nebylo možné přezkoumávat věcnou správnost rozhodčího nálezu, stejně tak nebylo možné posuzovat platnost smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky a její soulad s dobrými mravy. Soud se mohl zabývat návrhem žalobkyně pouze v limitech citovaného § 31 ZORŘ. Pokud šlo o námitku žalobkyně ohledně pravosti jejího podpisu na listinách, vyšel soud prvního stupně ze znaleckého posudku, kde tato námitka byla zcela vyvrácena. Pokud jde o námitku platnosti rozhodčí smlouvy, bylo soudem prvního stupně odkázáno na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a tato námitka nebyla rovněž shledána důvodnou. V rozhodčí smlouvě sjednaný způsob výběru rozhodců je platný, výčet rozhodců je stálý a neměnný, rozhodci jsou jednoznačně a jmenovitě určeni, jedná se o platný právní úkon, dostatečně transparentní. I při vyhodnocení námitky ekonomické závislosti rozhodce na žalovaném soud posoudil podle judikatury Nejvyššího soudu ČR, jako námitku nedůvodnou, když vztah ekonomické závislosti, nelze spatřovat v tom, že určenému rozhodci vzniká právo na odměnu. K vyloučení rozhodce může dojít až tehdy, když je evidentní, že jeho vztah k věci, účastníkům nebo jejich právním zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti, nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Ze všech uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 148 odst. 1 o. s. ř.7. Proti rozsudku se žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě odvolala (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V odvolání především nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dne 6. 12. 2014 uzavřela žalobkyně se žalovanou platnou rozhodčí smlouvu zjištěného obsahu. Pokud jde o rozhodce , Anonymizováno, , který působil jako rozhodce na základě smluvního vztahu s , Anonymizováno, , v jejímž sídle měl současně i své sídlo, odkázala žalobkyně na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2019, sp. zn. 27 Co 135/2019, ve kterém jsou popsány vztahy jmenovaného a rozhodčí společností. V odvolání citovala část odůvodnění, ve kterém soud konstatoval, že mezi stěžejní obchodní partnery , Anonymizováno, patří žalovaná společně se společností , Anonymizováno, , které dodávaly , Anonymizováno, v podstatě veškeré služby. Z uvedeného v citovaném usnesení dovodil soud zřejmou ekonomickou závislost , Anonymizováno, na žalované. O těchto vztazích byla informována výlučně žalovaná nikoli žalobkyně, a to již při uzavření rozhodčí doložky. Později v rámci případné podjatosti rozhodce mohla žalobkyně těžko tedy vznášet námitky proti uspořádání v rozhodčím řízení. Rozhodce , Anonymizováno, měl zajištěnu od společnosti , Anonymizováno, administrativu a podporu, a to na základě ústní dohody (jednalo se o prostory, kancelářské vybavení, počítače zajišťování korespondence, rozhodnutí apod.). K uvedenému ještě žalobkyně doplnila, že rozhodčí řízení, navzdory obsahu uzavřené rozhodčí doložky, neprobíhalo výlučně před osobou rozhodce, ale řada administrativní činnosti byla prováděna třetí osobou (, Anonymizováno, .). , Anonymizováno, byl rozhodce rovněž vyplácen. Odkázáno bylo na judikát - rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, podle kterého, je-li třetí osobou, která má podle rozhodčí smlouvy vybrat rozhodce právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem a volí rozhodce se seznamu z okruhu osob, se kterými dlouhodobě spolupracuje, jejichž činnost organizačně a administrativně organizuje, nejedná se o transparentní výběr rozhodce, což má za následek neplatnost rozhodčí doložky. K důkazu navrhuje žalobkyně spis Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 135/2019. V další části podaného odvolání argumentuje žalobkyně ve vztahu k smlouvě o revolvingovém úvěru a dovozuje neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy a v důsledku uvedeného i neplatnost rozhodčí smlouvy. Poukázala na hrubý nepoměr mezi půjčenou částkou a vrácenou částkou, zejména pak odkazovala na výši úroku z prodlení, což zakládá rozpor se zásadami poctivého obchodního styku. Odkazuje na judikát - nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12 ze dne 11. 12. 2014 a vyslovila přesvědčení, že pro neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru neměl rozhodce , Anonymizováno, pravom