2 Cmo 139/2022-147 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou podanou dne 19. 2. 2021 se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení směnečného penízu ve výši 90 000 Kč. Soud tomuto návrhu vyhověl a vydal dne 26. 2. 2021 směnečný platební rozkaz č. j. , Anonymizováno, , ve kterém žalovaným uložil povinnost k zaplacení směnečného penízu ve výši 90 000 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení včetně nákladů řízení (soudního poplatku) ve výši 4 500 Kč. Žalovaní proti platebnímu rozkazu podali v zákonné lhůtě námitky, o kterých ve vztahu k žalované 2) soud rozhodl rozsudkem ze dne 11. 5. 2022, kterým ponechal směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalované 2) v rozsahu směnečného penízu a nákladů řízení v platnosti (výrok I.), uložil žalované 2) povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 41 246 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a dále uložil žalované 2) nahradit České republice na účet Krajského soudu v , adresa, náklady řízení ve výši 4 437 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Písemným podáním ze dne 14. 6. 2022 doručeným dne 15. 6. 2022 v rámci lhůty pro odvolání žalovaná 2) požádala soud o povolení splátkového kalendáře k úhradě směnečné jistiny ve výši 90 000 Kč, nákladů řízení ve výši 41 246 Kč a nákladů řízení ve výši 4 437 Kč a to v měsíčních splátkách po 2 500 Kč. Svou žádost odůvodnila přiznaným invalidním důchodem III. stupně s měsíčním příjmem 15 789 Kč, jehož výši doložila Oznámením ČSSZ ze dne 4. 1. 2022 o přiznání výše vypláceného důchodu a Posudkem o invaliditě III. stupně vypracovaným Okresní správou sociálního zabezpečení v Trutnově.3. Žalobce ve svém písemném vyjádření ze dne 29. 6. 2022 navrhl, aby odvolání žalované 2) bylo odmítnuto, neboť v něm není vymezen odvolací důvod a tím nesplňuje náležitosti odvolání dle § 205 odst. 1,2 o. s. ř. Pokud by odvolací soud přistoupil k jeho projednání, pak žalobce považuje vydaný rozsudek za správný a odvolání žalované 2) za nedůvodné. Skutková tvrzení žalované 2) o plnění dluhu ve splátkách je tvrzením novým, jež nebylo uplatněno před soudem prvního stupně a nelze k němu přihlížet (§ 205a o. s. ř.). V době rozhodování u soudu prvního stupně a ani nyní u odvolacího soudu neexistují důvody, pro které by měla být stanovena jiná lhůta k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř., než která byla stanovena v průběhu tohoto řízení. Před zahájením řízení navrhl žalobce žalovaným smír, který však neakceptovali. V důsledku postupu žalovaných vznikly tak náklady, které jsou povinni zaplatit.4. Odvolací soud přezkoumal lhůtu plnění uloženou ve směnečném platebním rozkazu č. j. , Anonymizováno, a v napadeném rozsudku ve výroku II. a III. podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. a) a c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované 2) není důvodné.5. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.6. Je třeba konstatovat, že „žádost žalované 2) o povolení splátkového kalendáře“ ze dne 14. 6. 2022 posoudil odvolací soud jako odvolání žalované 2) proti lhůtě plnění k zaplacení směnečného penízu ve výši 90 000 Kč a náhrady nákladů řízení (soudního poplatku ve výši 4 500 Kč), jež bylo uloženo směnečným platebním rozkazem v rozsahu 15 dnů od doručení, a proti lhůtě plnění k zaplacení náhrady námitkového řízení žalobci ve výši 41 246 Kč uložené ve výroku II. napadeného rozsudku a proti lhůtě plnění k zaplacení náhrady nákladů českému státu na účet Krajského soudu v Hradci Králové ve výši 4 437 Kč uložené ve výroku III. napadeného rozsudku.7. Vzhledem k tomu, že žalovaná 2) v rámci odvolací lhůty proti rozsudku č. j. , Anonymizováno, , kterým soud rozhodoval o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, požádala soud o změnu lhůty plnění uložené tímto platebním rozkazem a o změnu lhůty plnění uložené ve výroku II. a III. daného rozsudku, lze o takovém návrhu rozhodnout za podmínek § 160 odst. 1 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, č. j. 29 Cdo 3150/2019), neboť soud, dokud dotčená rozhodnutí ukládající žalované 2) povinnost k finančnímu plnění v určité lhůtě nenabudou právní moci, může k návrhu povinného (žalované 2) rozhodnout o delší lhůtě plnění nebo o plnění ve splátkách. Nejen v případě uložené lhůty plnění v napadeném rozsudku, ale i v případě lhůty plnění ve směnečném platebním rozkazu je třeba návrh žalované 2) posoudit jako odvolání proti lhůtě plnění a o takovém návrhu uplatněném v zákonné lhůtě proti napadenému rozsudku lze rozhodnout, dokud dotčená rozhodnutí se nestanou pravomocnými.8. Odvolací soud nezpochybňuje složitou finanční situaci žalované 2) závislou na invalidním důchodu III. stupně ve výši 15 789 Kč, ze kterého je třeba pokrýt veškeré životní potřeby včetně nákladů na bydlení. Žalovaná 2) však žádným způsobem nevysvětlila a ani neosvědčila, z jakých (jiných) zdrojů by mohla spolehlivě platit pravidelné měsíční splátky po 2 500 Kč k zaplacení směnečného penízu nebo k náhradě nákladů řízení formou splátkového kalendáře. Žalované 2) ničeho nebrání a ani nebránilo v průběhu řízení i po vydání rozsudku ze dne 11. 5. 2022 zčásti hradit směnečnou pohledávku žalobce včetně náhrady nákladů řízení, v tomto směru žalovaná 2) žádná tvrzení neposkytla. V neposlední řadě je třeba uvést, že veškeré náklady námitkového řízení, jež dosáhly cca 50% žalované částky, vznikly chováním žalovaných 1) a 2) uplatněním námitek proti platebnímu rozkazu, jež byly soudem shledány nedůvodnými. Na základě výše uvedeného neshledal proto odvolací soud návrh žalované 2) na změnu lhůty plnění k zaplacení směnečného penízu a k náhradě nákladů řízení formou měsíčních splátek po 2 500 Kč za důvodný.9. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a výrok I. napadeného rozsudku jako věcně správný potvrdil, kterým ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti obsahují lhůtu plnění v rozsahu 15 dnů ode dne doručení. Shodně potvrdil jako věcně správný ve shodě s § 219 o. s. ř. i výrok II. a III. napadeného rozsudku stanovící lhůtu plnění k zaplacení náhrady nákladů řízení v rozsahu 3 dnů od právní moci rozsudku.