2 Cmo 160/2022-210 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalované osvobození od soudního poplatku z dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, č. j. 2 Cmo 291/2021-169, který v této věci činí 14 000 Kč. Stejným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že žalované se zástupce pro dovolací řízení neustanovuje.2. Uvedl, že žalovaná v Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedla za rok 2021 příjmy z podnikání v oboru pohostinství ve výši 84 449 Kč. Jako jediný další příjem uvedla invalidní důchod v částce 11 436 Kč. Uvedla také, že nemá majetek vyšší hodnoty. Uvedla závazky, a to 230 000 Kč z důvodu úvěru se splátkami dle možnosti, 62 000 Kč z důvodu kontokorentu opět se splátkami dle možnosti, 76 687 Kč na zdravotním pojištění, 62 000 Kč na sociálním pojištění se splátkou 1 700 Kč měsíčně, nejasný závazek u , Anonymizováno, ve výši 26 965 Kč a neidentifikovatelný závazek ve výši 195 535 Kč. Soud konstatoval, že žalovaná ani nyní neosvědčila jí uváděné okolnosti. Zůstalo neosvědčené, že podniká v oboru pohostinství a že toto podnikání bylo dotčeno pandemií koronaviru. Nebyly tak věrohodně osvětleny její poměry a nejsou proto splněny předpoklady k tomu, aby jí mohla být přiznána výjimka z povinnosti uhradit soudní poplatek z dovolání. V důsledku toho nesplňuje ani podmínky pro ustanovení zástupce.3. Proti tomuto usnesení se včas odvolala žalovaná a navrhla jeho změnu tak, že jí bude osvobození přiznáno v plném rozsahu a že jí bude ustanoven zástupce pro dovolací řízení. Uvedla, že nepřiznání navrhovaného osvobození a neustanovení zástupce v této věci má za následek, že bude zkrácena na svém ústavním právu na soudní ochranu. Napadené usnesení je nepřiměřeně tvrdé. Žalované se nedostává potřebných finančních prostředků. Není schopna platit ani svoje dluhy, včetně půjček, které získala ve svém okolí. Tím spíše není schopna zaplatit předmětný soudní poplatek. Odkazuje na daňové přiznání, ze kterého vplývá, že úhrada soudního poplatku je pro ni zcela neschůdná.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel předně z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně soud prvního stupně.5. Z obsahu spisu vyplývá, že o návrhu žalované na osvobození od soudních poplatků bylo již soudy jednou rozhodováno, a to v souvislosti s jejím odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 12. 5. 2021, č. j. 55 Cm 182/2020-29. Tehdejší návrh byl pravomocně zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 7. 2021, č. j. 55 Cm 182/2020-128, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 9. 2021, č. j. 2 Cmo 224/2021-137.6. V tehdy projednávaném návrhu žalovaná se dovolávala toho, že její podnikání v oboru pohostinství bylo omezeno pro pandemii COVID-19. V tehdy předloženém Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech také uváděla, že má za rok 2020 příjmy z podnikání v pohostinství s tím, že výše jejích příjmů za zdaňovací období po odečtení daně činí 9 617 Kč. Uváděla také zdravotní problémy. Příjmy z důvodu invalidního důchodu neuváděla.7. K tomuto Prohlášení tehdy připojila přiznání k dani z příjmů za rok 2020. Z toho vyplývá, že příjmy v celkové výši 263 400 Kč pocházejí z maloobchodu s textilem. Výdaje spojené s tímto podnikáním činily podle přílohy č. 1 k přiznání částku 147 995 Kč a zisk, přesněji základ daně, tak činil 115 405 Kč. Daň vypočtenou z tohoto základu žalovaná neplatila, protože byla plně kompenzována slevou na poplatníka.8. K nyní předloženému Prohlášení nebylo doloženo vůbec a tedy ani přiznání žalované k dani z příjmů za rok 2021.9. S ohledem na to, že projednávaný návrh na osvobození od soudních poplatků je již druhým obdobným návrhem, je nutno především posoudit, zda tento návrh lze projednat a rozhodnout o něm, to znamená, zda zde není překážky věci již pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. V tomto případě takové překážky řízení není z toho důvodu, že nový návrh žalované na osvobození od soudních poplatků se opírá nově o příjmové poměry roku 2021, které tehdy nebyly a ani nemohly být doposud posouzeny. Jde tedy o novoty, pro které je posouzení nového návrhu a rozhodnutí o něm přípustné. Proto i odvolací soud projednal aktuální odvolání věcně.10. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové i jím zmiňované okolnosti zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.11. Podle § 30 o. s. ř. ustanoví předseda senátu účastníku řízení na jeho žádost zástupce, jestliže jsou splněny současně dva předpoklady. Chybí-li i jen jeden z nich, nelze návrhu na ustanovení zástupce vyhovět. Účastník musí předně splňovat předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a zároveň musí být toto zastoupení nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Druhý z těchto předpokladů je v tomto případě splněn proto, že podle § 241 o. s. ř. musí být účastník řízení, který je fyzickou osobou a nemá právnické vzdělání, v řízení před dovolacím soudem zastoupen, a to nikoliv jakýmkoliv zástupcem, nýbrž musí jím být advokát. Ustanovení zástupce žalované, a to dokonce z řad advokátů, je tedy nutné. Podstatné tedy je v tomto případě jen to, zda splňuje další z nezbytných předpokladů, tedy zda splňuje podmínky pro přiznání úlevy na soudních poplatcích podle § 138 odst. 1 o. s. ř.12. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.13. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalované, jak byla uplatněna již v odvolání proti rozsudku, kterým bylo žalobě v této věci soudem prvního stupně vyhověno, není zjevně nesmyslná a nemožná. Dovolání je odůvodněné velmi stručně, což je zjevně dáno tím, že žalovaná není toho času právně zastoupená. Je však důvodný předpoklad, že po doplnění by dovolání vycházelo z důvodu obdobných těm, které již žalovaná jednou uplatnila ve zmíněném odvolání. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda by žalovaná skutečně v dovolacím řízení uspěla. Je to možné, ale je také možné, že by tomu tak nebylo. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.14. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že soud prvního stupně velmi správně ukázal na nutnost, aby poplatník soudního poplatku, který navrhuje, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, v celém rozsahu a úplně pravdivě osvětlil svoje poměry. To znamená tyto poměry vylíčit v plné šíři v souladu se skutečností a také toto vylíčení prokázat potřebnými doklady. Bez toho, aby soud mohl se s poměry poplatníka soudního poplatku seznámit v celé jejich totalitě, nemůže již z povahy věci dospět k závěru, že tyto poměry odůvodňují přiznání úlevy na zákonné poplatkové povinnosti.15. Již v souvislosti s původním návrhem na osvobození od soudních poplatků žalovaná tvrdila, že byla postižena omezeními v podnikání v oboru hostinské činnosti. To nejen nedoložila, ale toto její tvrzení sama vyvrátila, když předložila daňové přiznání na rok 2020, kde jako jediný zdroj příjmů z podnikání uvedla maloobchodní prodej textilu. Propastný byl také rozdíl mezi výší příjmů uvedenou v Prohlášení a vyplývající z přiznání k dani z příjmů.16. K příjmům za rok 2021 nedoložila žalovaná vůbec nic. Nelze tedy ověřit výši příjmů z podnikání, které v nově předloženém Prohlášení deklaruje. Při tom s ohledem na zkušenost, kterou soudy udělaly s důvěryhodností údajů, které žalovaná v tomto směru uvádí, nelze se na tuto deklaraci spolehnout. To platí jak ohledně výše příjmů žalované z podnikání tak také ohledně jejich zdroje. Žalovaná nadále tvrdí hostinskou činnost.17. Není důvodu pochybovat o tom, že pobírá invalidní důchod ve výši, kterou nyní uvádí. Tím, že není doloženo příslušné rozhodnutí, nelze předně uzavřít, zda jde o příjem zcela nový anebo, zda zde již takový příjem byl v minulosti, ale byl zamlčen. Tedy ověřit pravdivost předcházejícího Prohlášení žalovanou předloženého. Dále nelze bez toho posoudit ani míru invalidity a její důvod. Není tedy