2 Cmo 175/2022-79 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením rozhodl soud prvního stupně o pokračování v řízení, které bylo přerušeno usnesením téhož soudu ze dne 31. 8. 2020, č. j. 7 Cm 2/2020-54 do pravomocného skončení řízení vedeného u téhož soudu pod č. j. 7 Cm 182/2019. V posledně uvedeném řízení bylo zatím rozhodnuto ve věci samé jen nepravomocně, když proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno odvolání. Ve stejném řízení se vychází z obdobného skutkového stavu a žalovaný v nich uplatňuje shodnou obranu. Nicméně v řízení, které rovněž vychází z identických podmínek, potvrdil pravomocně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 2 Cmo 44/2021-286 rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 10. 2020, č. j. 41 Cm 3/2020-225. Odvolací soud tak již rozhodné otázky v identické věci posoudil a z důvodu procesní ekonomie není nutno nechávat toto řízení přerušené.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho změnu tak, že toto řízení bude nadále přerušené. Uvedl, že řízení bylo přerušeno z důvodu souvislosti s neskončeným řízením vedeným u soudu prvního stupně č. j. 7 Cm 282/2019. Jak sám soud v napadeném usnesení uvádí, toto řízení doposud skončeno nebylo. Nebyla tak splněna podmínka pro vydání napadeného usnesení a pokračování v přerušeném řízení. Stanovisko soudu prvního stupně je tak rozporné, když na jednu stranu uvádí, že související řízení, pro které bylo toto řízení přerušené, ještě pravomocně neskončilo, ale přesto shledává důvody pro pokračování v řízení. Tento postup odporuje § 111 odst. 2 o. s. ř. Soud také nespecifikoval, z jakého důvodu měla odpadnout překážka, pro kterou řízení přerušil a napadené usnesení je tak nepřezkoumatelné. Není ani jasné, z jakého důvodu soud považuje řízení vedené u Krajského soudu v Plzni pod č. j. 7 Cm 282/2019 za obdobné projednávané věci.3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhuje jeho potvrzení. Zdůrazňuje, že soud je povinen činit všechna opatření, aby byly odstraněny překážky řízení, pro které bylo řízení přerušeno. Soud prvního stupně postupoval v souladu s tímto pokynem. Soud řízení přerušil proto, že mu z jeho rozhodovací činnosti bylo známé, že toto řízení a řízení vedené u soudu prvního stupně pod č. j. 7 Cmo 182/2019 se týká převodu dluhopisů společnosti , Anonymizováno, Všechny smlouvy o převodu dluhopisů byly uzavřeny ve stejný den a jsou textově totožné. Shodná je také obrana žalovaného. Dříve, než řízení vedené u soudu prvního stupně pod č. j. 7 Cm 182/2019 skončilo pravomocně řízení vedené u Krajského soudu v Plzni č. j. 41 Cm 3/2020, když předmět obou řízení je v podstatě identický. Potom tím nutně došlo k odstranění překážky, která byla důvodem přerušení.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].5. Z obsahu spisu vyplývá, že předmětem tohoto řízení je první splátka na kupní cenu dluhopisů emitovaných společností , Anonymizováno, podle smlouvy o převodu dluhopisů ze dne 27. 9. 2017. Žalovaný se bránil tím, že smlouva o převodu dluhopisů úzce souvisí se smlouvou o smlouvě budoucí o převodu podílů ve společností , Anonymizováno, ze dne 4.10.2017, kterou uzavřel žalobce, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, jako budoucí prodávající se společností , Anonymizováno, jako budoucí kupující. Protože budoucí prodávající porušili smlouvu o smlouvě budoucí a protože v důsledku toho vznikla žalovanému škoda, za kterou mu škůdci solidárně odpovídají, započetl si žalovaný právo na náhradu takto vzniklé škody proti nároku uplatněnému v tomto řízení.6. Usnesením ze dne 31.8.2020, č. j. 7 Cm 2/2020-54 soud prvního stupně řízení přerušil do pravomocného skončení řízení vedeného u soudu prvního stupně pod č. j. 7 Cm 182/2019 podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Konstatoval, že v uvedené věci jiný žalobce uplatňuje obdobný nárok z obdobné smlouvy o převodu dluhopisů a žalovaný ve zmíněné věci uplatňuje totožnou obranu, jak je tomu v projednávané věci. V související věci soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 30.6.2020, který byl napaden odvoláním, o kterém nebylo doposud Vrchním soudem v Praze rozhodnuto. Vlastním důvodem přerušení je zájem, aby v přerušené věci bylo rozhodnuto v souladu s právním názorem, který zaujme odvolací soud v obdobné věci související.7. Rozsudkem ze dne 29.6.2022, č. j. 2 Cmo 44/2021-286 Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21.10.2020, č. j. 41 Cm 3/2020-225. Z tohoto rozsudku ze zřejmé, že , Anonymizováno, uplatnil v v tomto řízení nárok, který je obdobný nároku uplatněnému v projednávané věci, který sice vychází z jiné smlouvy, ale jedná se o smlouvu, která se týká dluhopisů stejné emise, která je obsahově totožná se smlouvou, ze které je uplatněn nárok v projednávané věci a která byla uzavřena téhož dne 27.9.2017. Ze stejného rozsudku je dále patrné, že , Anonymizováno, , proti kterému je v onom řízení nárok uplatněn, uplatnil totožnou obranu, jako uplatňuje žalovaný v této projednávané věci. , Anonymizováno, byl před Krajským soudem v Plzni zastoupen stejným advokátem, který zastupuje žalovaného v této věci.8. Z toho je zřejmé, že právo, jak je uplatněno v tomto řízení, v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod č. j. 7 Cm 182/2019, a rovněž v řízení vedeném před Krajským soudem v Plzni samo o sobě sporné není. Sporným problémem v tomto řízení, v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod č. j. 7 Cm 182/2019, i v řízení vedeném před Krajským soudem v Plzni je důvodnost obrany žalovaných v těchto řízeních. Při tom také tato obrana žalovaných je ve všech zmíněných řízeních zcela identická.9. Soud prvního stupně přerušil toto řízení jen proto, aby se mohl přidržet právních závěrů odvolacího soud ve věci se zcela shodným skutkovým i právním půdorysem. Není sice pravdou, že by závěr odvolacího soudu, který ten učiní v jiné věci, mohl být pro soud prvního stupně závazný v této věci. Tak předpis § 226 odst. 1 o. s. ř. vykládat nelze. I tak ovšem bylo přerušení řízení zcela namístě, když soud prvního stupně by měl podle § 13 o.z. v této obdobné věci rozhodnout shodně jako ve věci, pro kterou řízení přerušil. Tedy důvodem přerušení nebylo, že by snad výsledek řízení vedeného u soudu prvního stupně pod č. j. 7 Cm 182/2019 byl bezprostředně významný pro rozhodnutí v této věci. Šlo pouze a výlučně o to vyčkat právního názoru odvolacího soudu v právním případu, který se shoduje v podstatných znacích s právním případem posuzovaným v této věci.10. Je evidentní, že soudu prvního stupně bylo z jeho úřední činnosti známé řízení vedené u soudu prvního stupně pod č. j. 7 Cm 182/2019. Kdyby tehdy soud věděl o řízení, které bylo paralelně vedeno u Krajského soudu v Plzni pod č. j. 41 Cm 2/2020, mohl bez dalšího přerušit toto řízení z úplně stejných důvodů i do pravomocného skončení řízení vedeného před Krajským soudem v Plzni a důvod přerušení byl by tak rovněž zcela naplněn.11. Potom soud prvního stupně postupoval správně, když dospěl k závěru, že důvod, pro který bylo toto projednávané řízení přerušeno, materiálně odpadl tím, že Vrchní soud v Praze zaujal potřebný právní názor v právní věci se shodnými znaky, jaké jsou dány i v toto věci. Okolnost, že se tak stalo v jiném řízení, než v řízení, od kterého soud prvního stupně, když projednávané řízení přerušoval, tento právní názor očekával, je z tohoto materiálního pohledu bezvýznamná. Bylo by naopak nepřípustně formálním přístupem, kdyby soud prvního stupně rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.6.2022, č. j. 2 Cmo 44/2021-286 ignoroval a mechanicky vyčkával pravomocného skončení řízení, které jako důvod přerušení řízení původně označil. Při tom jen v tom případě, že by odvolací soud v souvislosti s rozhodnutím o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 30.6.2020, č. j. 7 Cmo 182/2019-112 nepostupoval podle shora zmíněného ustanovení § 13 o.z., mohla být posledně uvedená věc posouzena jinak, než se stalo ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod č. j. 41 Cm 3/2020.12. Jelikož jsou žalované straně, která je zastoupena stejným právním zástupcem jako žalovaná strana ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod č. j. 41 Cm 3/2020, všechny tyto okolnosti dobře známé, je jasně patrné, že projednávané odvolání, vycházející z neudržitelně formálního hlediska, je jen obstrukcí s ohledem na skutečnost, že rozsudek Vrchního soudu v Praze nevyznívá pro žalovanou stranu příznivě.13. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.14. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně při skončení věci podle výsledku řízení.