2 Cmo 292/2020-203 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 18. 4. 2019 se žalobkyně domáhala proti žalovaným 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 201 046 Kč se 6% úrokem z této částky od 4. 4. 2019 do zaplacení a s odměnou ve výši 670 Kč. Jak žalobkyně uvedla, je vlastníkem směnky vlastní, kterou žalovaní vystavili dne 8. 1. 2018 jako blankosměnku nikoli na řad žalobkyně. Touto směnkou se žalovaní zavázali zaplatit žalobkyni směnečnou sumu, kterou žalobkyně byla podle dohody o vyplnění směnky sjednané ve smlouvě o půjčce č. , Anonymizováno, ze dne 8. 1. 2018 oprávněna do blankosměnky doplnit. Směnka byla žalobkyní doplněna o směnečnou sumu 201 046 Kč a dále o datum splatnosti 3. 4. 2019. Platebním místem je , Anonymizováno, . Na směnku ničeho zaplaceno nebylo, třebaže žalovaní byli ke splnění svého závazku vyzváni upomínkami ze dne 3. 4. 2019 a 10. 4. 2019.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 9. 5. 2019, č. j. 49 Cm 44/2019-22, proti kterému podali žalovaní včasné námitky. Uvedli v nich, že Krajský soud v , Anonymizováno, není soudem místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci, neboť oba žalovaní mají své bydliště v , Anonymizováno, . Směnka byla vystavena jako směnka zajišťovací ke smlouvě o půjčce č. , Anonymizováno, ze dne 8. 1. 2018 uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanými jako dlužníky za účelem poskytnutí finančních prostředků ve výši 170 000 Kč pro společnost , Anonymizováno, , IČO , IČO, coby zálohy dle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo č. , Anonymizováno, ze dne 26. 10. 2017. Touto smlouvou v podepsané verzi žalovaní nedisponují, když k dispozici mají pouze smlouvu bez podpisů. Nedisponují ani kopií podepsané směnky a je tak otázkou, zda došlo k platnému uzavření smluvní dokumentace se žalobkyní tvrzeným obsahem, když nemají smlouvu o půjčce s akceptací žalobkyně. Žalobkyně nedoložila, že půjčku poskytla, žalovaní od ní žádné finanční prostředky neobdrželi, a tedy dluh ve výši 170 000 Kč z titulu smlouvy o půjčce směnkou zajištěný vůbec nevznikl. Směnka tak nebyla vyplněna v souladu se směnečným ujednáním. Třebaže smlouva o půjčce je smlouvou spotřebitelskou, neměli žalovaní možnost se před jejím uzavřením seznámit s podmínkami, za nichž by měli hradit smluvní pokutu (§ 1814 o. z.). Žalobkyně neseznámila žalované před uzavřením smlouvy o půjčce se skutečnostmi, s nimiž byla povinna je seznámit (§ 1820 a § 1843 o. z.), neboť k jejímu uzavření došlo mimo obchodní prostory žalobkyně. Smluvní pokuta ve výši 59 074 Kč a úrok z prodlení ve výši 13 757 Kč směnkou zajištěné vůbec nevznikly, jedná se o nepřiměřené ustanovení a žalovaní nebyli o povinnosti je platit informováni. Na smlouvu o půjčce se vztahují ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy půjčku nebylo možno zajistit směnkou, jak vyplývá z § 112 zákona o spotřebitelském úvěru. Půjčka byla sice poskytnuta bezúplatně, nicméně prodlení bylo sankcionováno smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně a žalobkyně nepřistoupila k vymáhání dluhu bezprostředně. Z toho žalovaní dovozovali úmysl profitovat na výnosech ze smluvní pokuty v podobě jejího nárůstu. Jednání žalobkyně je podle žalovaných v rozporu s dobrými mravy a se zákonem, příp. zákon obchází a je tak neplatné podle § 580 o. z. Žalovaní namítli formální neplatnost směnky, neboť nebyla vystavena řádně, nemá zákonem požadované náležitosti a trpí formálními vadami.3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně směnečný platební rozkaz zrušil (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit každému ze žalovaných náhradu nákladů řízení ve výši 27 413,76 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalovaní uzavřeli se žalobkyní dne 8. 1. 2018 smlouvu o půjčce na částku 170 000 Kč, ve které se dohodli, že půjčenou částku převede žalobkyně na , Anonymizováno, a že půjčka bude žalobkyni vrácena do 8. 3. 2018. Dohodnuta byla dále smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a zajištění pohledávky ze smlouvy blankosměnkou. Po uplynutí lhůty k vrácení půjčky žalobkyně žalované upomínala o její vrácení a následně do blankosměnky doplnila jako datum splatnosti 3. 4. 2019. K námitce žalovaných, že jim nebyla doručena jimi podepsaná smlouva o půjčce s akceptací žalobkyně, soud prvního stupně uvedl, že tato není důvodná, neboť dodejka ze dne 10. 1. 2018 prokazuje, že žalovaným byla smlouva žalobkyní akceptovaná odeslána. Důvodnou nebyla shledána ani námitka neposkytnutí půjčky žalovaným, resp. její nezaslání , Anonymizováno, Prokázáno totiž bylo z výpisu z účtu, že dne 10. 1. 2018 došlo k převodu částky 170 000 Kč na , Anonymizováno, s označením půjčka , Anonymizováno, , a to v souladu se smlouvou o půjčce. Ohledně namítané místní nepříslušnosti soud prvního stupně konstatoval, že jeho místní příslušnost je dána s ohledem na splatnost směnky v , Anonymizováno, kraji. Jedná se o místní příslušnost na výběr danou a tedy Krajský soud v , Anonymizováno, , který si žalobkyně vybrala, je soudem místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci. Pokud jde o námitku žalovaných, že smlouva o půjčce spadá pod režim zákona o spotřebitelském úvěru a že ji tak nebylo možno zajistit směnkou, dospěl soud prvního stupně k závěru, že jde o námitku důvodnou. Podle soudu prvního stupně je třeba danou půjčku posoudit podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to i přes závěry vyjádřené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2279/2018, s nimiž se soud prvního stupně neztotožnil. Žalobkyně totiž uplatňuje nárok na vrácení poskytnuté půjčky až po roce a čtvrt (v některých případech i po dvou či třech letech) a nelze tak souhlasit s judikaturou vyšších soudů, které mají tuto smlouvu za bezúplatnou a tedy nepodřaditelnou pod spotřebitelský úvěr. Vzhledem ke znalosti dalších sporů žalobkyní vedených u Krajského soudu v , Anonymizováno, soud prvního stupně dovodil, že je zde jasně zřejmá úplatnost smlouvy o půjčce (byť zastřeně), když smluvní pokuta ve smlouvě ujednaná je fakticky úrok. Podle obsahu a podle praxe, kterou žalobkyně vykonává, jde pouze o odložený úrok dvou měsíců, tedy o bezúročné období po dobu dvou měsíců, ve kterých může subjekt, který si půjčil (v daném případě žalovaní) vrátit částku bez úroku. Po této lhůtě začínají nabíhat úroky, byť označené jako smluvní pokuta. Jedná se tak o režim, který je třeba podřadit pod smlouvu o spotřebitelském úvěru, který však nelze zajistit směnkou. Soud prvního stupně se podrobně vyjádřil k praxi žalobkyně s ohledem na jím získané poznatky z jiných sporů s obdobným základem u něj řešených. Postup žalobkyně označil za rozporný s dobrými mravy, když žalobkyně ve smlouvě o půjčce dává jasně najevo, že půjčené peníze potřebuje vrátit ve lhůtě dvou měsíců, aby je mohla dále investovat či někde uložit. Je tak otázkou, proč je půjčka vymáhána směnkou se splatností v daném případě rok a tři měsíce, v jiných případech soudu známých se jedná o dva a dokonce i o tři roky. Jak vyplývá z předžalobní upomínky, v daném případě naběhla smluvní pokuta na částku téměř 60 000 Kč. Tento výsledek je zásadně v rozporu s tím, co žalobkyně predikovala a co kladla ve smlouvě na paměť žalovaným, jimž půjčovala. Soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 555 odst. 1 a 2 a § 1 odst. 2 o. z. a uzavřel, že směnkou uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy, když toto jednání je zakázáno a nepobírá ochrany v tom smyslu, že půjčku nelze uplatnit směnkou. Směnečný platební rozkaz byl proto zrušen a žalovaným, kteří v řízení byli úspěšní, bylo podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.4. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterém navrhla jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude ponechán v platnosti. Soudu prvního stupně vytkla, že právní posouzení vychází pouze z jeho znalostí z úřední činnosti. Napadený rozsudek vykazuje znaky libovůle a navíc nerespektuje právní názory vyšších stupňů. Takový postup žalobkyně shledává mimo jiné rozporným s ustanovením § 13 o. z. Podle žalobkyně není důvodná námitka žalovaných, že půjčku nebylo možno zajistit směnkou. Smlouva o půjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., který se na smlouvu o půjčce uplatní toliko v omezeném rozsahu – viz jeho ustanovení § 5 odst. 3. V něm výslovně vyjmenovaná ustanovení zákona týkající se bezúročných půjček byla přitom ze strany žalobkyně bezvýhradně dodržena. Smlouva o půjčce ani směnka tak není v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, který pro účely bezúročných půjček nikterak nezakazuje použití zajišťovacích směnek či nutnost licence České národní banky. Vzhledem k tomu, že sjednaný úrok a jakákoli úplata za poskytnutí půjčky jako pojmový znak spotřebitelského úvěru v předmětné smlouvě o půjčce zcela chybí, lze zákon o spotřebitelském úvěru aplikovat na daný závazkový vztah pouze ve výslovně vyjmenovaných ustanoveních tohoto zákona. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo