2 Cmo 307/2021-104 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 13. 8. 2015 se žalobkyně domáhala proti žalované (původně žalovaná 2.) a proti společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO, (původně žalovaná 1.) zaplacení částky 1 319 340 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 7. 8. 2015 do zaplacení a s odměnou ve výši 4 397 Kč jako pohledávky ze směnky vystavené podle tvrzení žalobkyně dne 26. 9. 2011 v Praze původně žalovanou 1. na řad žalobkyně. Jak žalobkyně uvedla, směnka zní na částku 1 339 340 Kč, splatnou se stala dne 7. 8. 2015 a je avalována žalovanou.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě vydáním směnečného platebního rozkazu ze dne 14. 9. 2015, č. j. 53 Cm 200/2015-28, který byl rozsudkem téhož soudu ze dne 7. 6. 2016, č. j. 53 Cm 73/2016-66, ponechán vůči žalované v platnosti. Žalovaná se proti rozsudku v zákonem stanovené lhůtě odvolala (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).3. Podáním ze dne 29. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu vůči žalované v plném rozsahu zpět.4. Usnesením ze dne 14. 1. 2022, č. j. 2 Cmo 307/2021-102, vyzval odvolací soud žalovanou, aby se ve lhůtě pěti dnů ode dne jeho doručení vyjádřila, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí, a dále aby sdělila výši svých nákladů řízení, pokud jsou uplatňovány k náhradě. Žalovaná byla zároveň poučena o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude odvolací soud předpokládat, že se zpětvzetím žaloby souhlasí. Žalovaná na výzvu odvolacího soudu žádným způsobem nereagovala, a proto se předpokládá její souhlas se zpětvzetím žaloby ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.5. Podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví.6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu vůči žalované zpět v době, kdy odvoláním napadený rozsudek nenabyl ještě právní moci, a že žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila, postupoval odvolací soud podle výše citovaného ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení vůči žalované zastavil. Zrušen byl vůči žalované též směnečný platební rozkaz soudu prvního stupně ze dne 14. 9. 2015, č. j. 53 Cm 200/2015-28.7. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2, první věta o. s. ř., podle kterého by žalobkyně byla povinna hradit náklady řízení žalované, neboť procesní zavinění na zastavení řízení je na straně žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaná žádné náklady řízení k náhradě neuplatnila a že ze spisu se ani nepodává, že by jí takové náklady vůbec vznikly, rozhodl odvolací soud tak, že žalobkyně a žalovaná vůči sobě navzájem na jejich náhradu nemají právo.8. K poukazu žalobkyně na to, že při rozhodování o nákladech řízení by mělo být zohledněno, že žaloba byla zcela po právu a že relevantnost nároku žalobkyně nemůže ovlivnit úspěšné absolvování insolvenčního řízení žalovanou, odvolací soud uvádí, že zavinění na zastavení řízení z hlediska ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. se posuzuje výlučně z hlediska procesního. Pouze v případě, kdy pro chování žalovaného byl vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je podle ustanovení § 146 odst. 2, věta druhá o. s. ř. povinen hradit náklady řízení žalovaný. Z první věty ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. plyne, že žalobce zpětvzetím žaloby vždy zaviní zastavení řízení a je v takovém případě povinen nahradit žalovanému jeho náklady. Pro případ vlivu chování druhého účastníka na zpětvzetí žaloby je z tohoto pravidla stanovena výjimka obsažená ve druhé větě uvedeného ustanovení, z níž vyplývá, že třebaže žalobce zavinil zastavení řízení tím, že žalobu vzal zpět, je povinností žalovaného nahradit mu náklady řízení za procesní situace, že důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného. I důvodnost podání žaloby je přitom třeba uvažovat výlučně procesně, tedy z hlediska výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce.9. V daném případě je z podání, jímž žalobkyně vzala žalobu zpět, hodnoceného v souvislosti s jejím podáním ze dne 6. 10. 2021 zřejmé, že důvodem zpětvzetí žaloby bylo, že žalovaná jako dlužnice byla osvobozena od hrazení svých pohledávek a že tak žalobkyně nebude moci nadále pohledávku úspěšně vymáhat. Žalobkyně se tedy nedomohla uspokojení nároku proti žalované, když směnečná pohledávka nebyla žalobkyni žalovanou uhrazena, v důsledku čehož nepřichází v úvahu postup dle ustanovení § 146 odst. 2, druhá věta o. s. ř., tedy přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalobkyni pro jednání žalované (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 170/2015, dostupné na www.nsoud.cz).10. V samotné okolnosti, že Krajský soud v , adresa, vzal v řízení u něj vedeném pod spisovou značkou KSUP 71 INS 24156/2015 na vědomí splnění oddlužení žalované splátkovým kalendářem a že ji osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, tak nelze spatřovat chování žalované, jež by mohlo odůvodňovat závěr o jejím zavinění na zastavení řízení.