2 Cmo 319/2021-254 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením přiznal soud prvního stupně žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání proti rozsudku stejného soudu ze dne 3. 8. 2020, č. j. 18 Cm 861/2017-218, který v této věci činí 60 412 Kč, v rozsahu 10%. Soud vycházel nesprávně z poplatkové povinnosti ve výši 95 412 Kč. Vzal za prokázané, že z příjmu žalovaného jsou prováděny exekuční srážky. Manželka žalovaného má příjem ze zaměstnání ve výši 33 400 Kč. Žalovaný uvedl půjčky a jiné závazky, které splácí, neuvedl však žádné další výdaje. Proto soud uzavřel, že je namístě přiznat navrhované osvobození pouze v rozsahu 10%.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného. Jeho průměrné příjmy činily 15 493 Kč měsíčně, z čehož je mu sráženo 3 872 Kč. Tyto příjmy mu neumožňují uhradit předmětný soudní poplatek ani ve snížené výši 10%. Jeho celkové závazky činí 8 716 401 Kč. Tato situace mu nedovoluje žádné výdaje, a proto je také neuvedl. Nesouhlasí s tím, že soud uvažoval i příjmy manželky žalovaného. V této souvislosti zejména poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2018, spisové značky II. ÚS 3112/17, který uvedl, že je nepřiměřené požadovat, aby soudní poplatek za poplatníka uradil někdo jiný z jeho rodiny.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].4. Předně je nutno konstatovat, že žalobou byl v této věci uplatněn nárok na zaplacení 1 908 230 Kč s příslušenstvím. Tomu odpovídá soudní poplatek ze žaloby ve výši 95 412 Kč. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 3. 8. 2020 bylo tomuto nároku vyhověno co do částky 1 208 230 Kč s příslušenstvím, kdežto ohledně částky 700 000 Kč s příslušenstvím byl nárok zamítnut. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku odvolání, kterým se domáhá, aby žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu. Je tedy zjevné, že napadá uvedený rozsudek soudu prvního pouze v té části, nakolik nebyla žaloba soudem prvního stupně zamítnuta. Tedy odvolává se pouze ohledně soudem prvního stupně žalobci přiznané částky 1 208 230 Kč s příslušenstvím.5. Předmět odvolacího řízení je dán mezemi odvolání. Podle § 212 o. s. ř. odvolací soud věc projedná v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Potom předmětem odvolacího řízení o odvolání žalovaného do rozsudku soudu prvního stupně ze dne 3. 8. 2020 může být jen částka 1 208 230 Kč s příslušenstvím. Jen tuto část rozsudku žalovaný svým odvoláním napadá.6. Podle položky 22 bod 1. Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, je předmětem odvolacího řízení jen částka výše uvedená a jen z této částky je namístě vybrat soudní poplatek podle položky 22 bod. 1. písm. a) uvedeného Sazebníku poplatků. Tomuto předmětu odvolacího řízení odpovídá částka 60 412 Kč a 10% z této částky pak činí 6 041 Kč. Tedy soud prvního stupně vycházel z nesprávně stanovené poplatkové povinnosti, což bude nutné v rámci tohoto odvolacího řízení napravit.7. Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené také soud prvního stupně.8. V Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 10. 2. 2021 žalovaný uvedl, že je ženatý a žije s manželkou ve společné domácnosti. Neoznačil žádné osoby, které by na něm byly finančně závislé. Vykázal a osvědčil čistý měsíční plat z pracovního poměru ve výši 15 493 Kč. Výslovně prohlásil, že jiné příjmy nemá. Stejně tak uvedl, že nevlastní žádný významný movitý ani nemovitý majetek. Závazky v počtu čtyř vyčíslil celkovou částkou 8 716 401 Kč. Uvedl, že měl zdravotní potíže se srdcem a odkázal na lékařskou zprávu ze dne 29. 12. 2020. Ohledně manželky uvedl, že má jediný příjem ze zaměstnání v částce 33 400 Kč. Ani ona nemá jiný příjem a rovněž nevlastní žádný významný majetek.9. K tomuto Prohlášení žalovaný doložil, že z výše uvedeného platu je mu srážena částka 3 872 Kč. Dále k němu předložil Předběžnou propouštěcí zprávu nemocnice v , Anonymizováno, ze dne 27. 12. 2019, ze které vyplývá, že byl v uvedeném zdravotnickém zařízení hospitalizován od 26. 12. 2019 do 27. 12. 2019 a že byl po kompenzaci zdravotního stavu propuštěn domů.10. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové i jím zmiňované okolnosti zdravotního stavu. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.11. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.12. Z obsahu spisu je zřejmé, že obrana žalovaného, jak byla uplatněna již před soudem prvního stupně a jak je také obsahem odvolání proti rozsudku, není zjevně nesmyslná anebo nemožná. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalovaný skutečně v odvolacím řízení uspěje. Je to možné, ale je také možné, že tomu tak nebude. Nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat tento první předpoklad za splněný.13. Co se týká poměrů účastníka, je nutno konstatovat, že je nepochybné, že žalovaný a jeho manželka mají příjmy, jak je žalovaný uvádí v Prohlášení. Protože jsou osvědčeny i exekuční srážky z jeho platu, lze mít s ohledem na výši jeho dluhů za jisté, že žalovaný nevlastní žádný významný majetek. Kdyby tomu bylo jinak, jistě by jakýkoliv významný majetek neušel pozornosti příslušného soudního exekutora.14. Ohledně zdravotního stavu žalovaného je jisté, že s ohledem na povahu jeho zdravotních obtíží jeho onemocnění přetrvává. Protože však jiná lékařská vysvědčení nebyla předložena a protože žalovaný sám dokládá, že je pracovně činný, je zřejmé, že se nyní jedná o obtíže latentní, je kompenzovaný. Tedy pro rozhodnutí o stávajícím návrhu na přiznání poplatkové výhody nejde o okolnost významnou. Není pochopitelné, proč žalovaný v Prohlášení uvádí, že byl hospitalizován v prosinci 2020, když přikládá zpráv o rok starší. Při tom k datu, kdy činil Prohlášení, to znamená ke dni 10. 2. 2021 musel vědět, že před krátkou dobou hospitalizován nebyl. To však není pro rozhodnutí odvolacího soudu okolnost nijak zásadní.15. Rozhodující tedy je, zda a nakolik příjmy žalovaného a příjmy jeho manželky umožňují úhradu soudního poplatků a v jaké výši. Je samozřejmě nutné souhlasit se závěry Ústavního soudu v nálezu, který žalovaný v odvolání označil. Nelze jej však dezinterpretovat, jak také žalovaný v odvolání činí. Závěry Ústavního soud uplatnily by se nepochybně rovněž v relaci tak úzké, jakou je vztah rodičů a dětí. V případě manželů je ovšem situace zcela jiná. Ustanovení § 687 odst. 2 o. z. výslovně ukládá manželům, kromě jiných povinností, také povinnost se vzájemně podporovat. Ostatně ani dřívější právní úpravě rodinného práva nebyla taková vzájemná povinnost manželů cizí. Proto nelze pominout v souvislosti se zkoumáním poměrů poplatníka soudního poplatku ani osobní, majetkovou a výdělkovou situaci druhého z manželů poplatníka soudního poplatku. Tedy, i kdyby žalovaný vynaložil na soudní poplatek celý svůj disponibilní příjem, má plné právo se spoléhat na podporu své manželky. V této souvislosti vskutku není vůbec důležité, zda jednotliví manželé se nacházejí v zákonném režimu společného jmění (§ 709 a následující o. z.), zda si případně smluvili jiný režim podle § 716 a následující o. z., anebo zda dokonce soud jejich společné jmění zúžil či vůbec zrušil podle § 724 a následující o. z. Povinnost se vzájemně podporovat je zde vždy. Tedy již proto je významný i příjem manželky žalovaného, jak soud prvního stupně správně uzavřel.16. Mimoto platí, že mají-li manželé, z nichž jeden je poplatníkem soudního poplatku, společné jmění v zákonném režimu, stává se plat kteréhokoliv z nich součástí společného jmění již v okamžiku, kdy jeden z těch manželů příslušnou peněžní částku převezme anebo kdy je mu připsána na účet. Potom úhrada jakékoliv platby z těchto částek, jež se staly bez dalšího součástí společného jmění manželů, je platbou ze společného jmění. Potom je samozřejmě otázka poměrů m