2 Cmo 33/2022-145 — Vrchní soud v Praze

Napadeným usnesením soud prvního stupně nevyhověl návrhu žalobce na přerušení řízení do skončení řízení vedeného ČNB pod sp. zn. 2021/099575/110, v němž je prověřováno, zda žalobcem tvrzeným porušením povinností žalovaným nebyl spáchán přestupek. Konstatoval, že předmětem řízení je zaplacení žalované částky jako náhrady škody, která měla žalobci vzniknout tím, že mu žalovaný při poskytování investičních služeb na základě rámcové smlouvy z 30. 11. 2018 a rámcové smlouvy o poskytování úvěru za účelem umožnění obchodu s investičním nástrojem nepostupoval s odbornou péčí, kvalifikovaně a v nejlepším zájmu žalobce, protože v březnu 2020 akcie prodal v nejméně vhodnou dobu. Konstatoval dále, že žalobce se s podnětem k ČNB obrátil až po několika letech vedení sporu, kdy již bylo provedeno rozsáhlé dokazování a lze tak uvažovat o tom, že jeho postup je zneužitím o. s. ř., přičemž samotné rozhodnutí ČNB, pokud by bylo vydáno, soud zavazuje pouze v rozsahu, že o takovém deliktu nemůže být soudem rozhodnuto. Nemělo by tak žádný význam pro prokázání toho, zda byly splněny předpoklady k náhradě škody, která měla žalobci vzniknout prodejem akcií za cenu nižší než výhodnou.Proti napadenému usnesení se včas odvolal žalobce a navrhl jeho zrušení vrácení věci soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Napadené usnesení hodnotil jako nepřezkoumatelné. Podnět k ČNB podal žalobce poté, kdy z dokazování vedeného soudem prvního stupně pojal podezření, že žalovaný v souvislosti s výprodejem jím vlastněných akcií postupoval v rozporu s povinnostmi vyplývajícími z § 15 odst. 1 ZPKT. Tyto skutečnosti nebyly žalovanému dříve známé. Důvodnost podezření, že tak bylo žalovaným postupováno je oprávněna přezkoumávat právě ČNB. Postup, kdy řízení je přerušeno z důvodu probíhajícího správního řízení, je zcela v souladu s o. s. ř., kdy soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů a tím, že byl spáchán přestupek či jiný správní delikt podle jiných právních předpisů a kdo jej spáchal. Soud je vázán nejen skutkovými závěry, ale i právním hodnocením. Zjištění obsažená ve výroku rozhodnutí jsou závazná v rozsahu, v jakém znaky skutkové podstaty správního deliktu jsou významnými okolnostmi pro nárok na náhradu újmy.Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel přitom z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně.Podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné. Podle § 202 odst. 1 písm. g) o. s. ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo § 110.Z obsahu spisu se podává, že žalobce podal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně z 5. 1. 2022, č. j. 47 Cm 85/2020-137, kterým bylo rozhodnuto o tom, že řízení se nepřerušuje.Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně konstatuje, že proti usnesení o zamítnutí návrhu na přerušení řízení podaného podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. není odvolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. g) o. s. ř.).Proto postupoval podle § 218 písm. c), § 218c o. s. ř. a odvolání žalobce odmítl pro jeho nepřípustnost. Přitom je nerozhodné, že žalobce podal odvolání proti napadenému usnesení veden nesprávným poučením soudu prvního stupně o možnosti odvolání podat.