2 Cmo 330/2021-107 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem soud prvého stupně ponechal v platnosti vůči žalovaným směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2014, č. j. 49 Cm 311/2014-9, kterým bylo vyhověno žalobě na zaplacení směnečného peníze ve výši 596 241,62 Kč s 6% úrokem z této částky od 17. 9. 2013 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 1 987,47 Kč a nákladů řízení 69 842 Kč. Rozhodnuto bylo o povinnosti žalovaných k zaplacení 13 310 Kč náhrady nákladů námitkového řízení žalobkyni (výrok I., II. rozsudku).2. Směnečná pohledávka ve výši 596 241,62 Kč byla odůvodněna tím, že žalovaný 1. (, Anonymizováno, .) vystavil ve prospěch žalobkyně v , adresa, dne 4. 5. 2011 směnku vlastní, podle které se zavázal zaplatit žalobkyni 596 241,62 Kč, a to dne 16. 9. 2013. Druhý žalovaný směnku avaloval, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni dne 16. 9. 2013 směnečnou sumu 596 241,62 Kč v platebním místě v Praze u , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Přes výzvu k zaplacení nebylo hrazeno. Směnku avalovala i , Anonymizováno, , označená v žalobě jako žalovaná 3.3. Soud prvního stupně směnečným platebním rozkazem ze dne 29. 12. 2011, č. j. 49 Cm 311/2014-9 uložil žalovaným 1., 2. a 3., aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni 596 241,62 Kč se 6 % úrokem od 17. 9. 2013 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1 987,47 Kč a náklady řízení ve výši 69 842 Kč. Žalovaní podali proto směnečnému platebnímu rozkazu včasné a odůvodněné námitky. Usnesením ze dne 16. 9. 2019, č. j. 49 Cm 311/2019-185 bylo řízení vůči stávajícím žalovaným (žalovaný 1. a 2.) vyloučeno k samostatnému projednání a vzhledem k tomu, že následně byl přezkumu odvolacím soudem podroben rozsudek soudu prvního stupně pouze v rozsahu odvolání žalovaného 2., odvolací soud se v rámci rekapitulace omezil na námitkovou obranu tohoto žalovaného.4. Žalovaný 2. v námitkách uplatnil námitku místní nepříslušnosti rozhodujícího soudu a uvedl dále, že výše směnečného peníze neodpovídá dluhu výstavce z úvěrové smlouvy ze dne 4. 5. 2011, jež je zajištěn předloženou směnkou, když je toho názoru, že výstavce na poskytnutý úvěr plnil. Proto tedy výše směnečného peníze neodpovídá jeho dluhu z úvěrové smlouvy, neboť ke dni 22. 8. 2012 činil doplatek výstavce na jím obdržený úvěr 473 040 Kč. S ohledem na okamžik splatnosti směnečného peníze, je zřejmé, že dluh na předmětné úvěrové smlouvě ze dne 4. 5. 2011 nemohl dosahovat částky 596 241 Kč, tedy pohledávka žalobce z úvěrové smlouvy zajištěná předmětnou směnkou v uplatněné výši neexistuje. Současně uplatnil námitku neplatnosti směnky, když neobsahuje všechny náležitosti požadované zákonem.5. V průběhu řízení byla provedena indosace směnky a usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. 7. 2020, č. j. 49 Cm 163/2019-47 bylo rozhodnuto podle § 107a o. s. ř. o vstupu nabyvatele práva (, Anonymizováno, .) o jeho vstupu do řízení namísto původní žalobkyně.6. Pokud jde o námitku nedostatku místní příslušnosti rozhodujícího soudu, bylo o ní rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 3. 2015, č. j. 49 Cm 311/2014-2 tak, že jako nedůvodná byla zamítnuta.7. K projednání námitek žalovaných nařídil soud prvního stupně jednání a po provedeném dokazování dospěl k následujícím závěrům.8. Především konstatoval, že předložená směnka odpovídá všem potřebným náležitostem podle čl. I. § 75 ZSŠ a nemůže být z tohoto důvodu neplatná.9. Z rozsahu podané žaloby, jak shora již konstatováno, uplatnila žalobkyně svůj nárok vůči výstavci směnky, stejně jako vůči směnečným rukojmím. Žalobci postačí, že v řízení předloží platnou směnku a je vždy na žalovaném/ných, aby se svými námitkami ubránily proti směnečné pohledávce žalobce. Pokud by žalovaní tvrdili, že směnka, která byla původně blankosměnkou, byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím prohlášením, bude vždy na nich, aby toto nejen určitě tvrdili, ale i prokázali. K námitce žalovaného 2, že do směnky měla být doplněna jiná- nižší suma s odkazem na to, že ke dni 22. 8. 2012 činil dluh výstavce z úvěru 473 040 Kč, nenavrhl žalovaný 2. žádný důkaz a neunesl tak důkazní břemeno k této námitce.10. Ze všech vyložených důvodů rozhodl soud prvního stupně, jak shora již uvedeno.11. Proti rozsudku se žalovaný 2. ve lhůtě stanovené zákonem odvolal (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V odvolání namítl, že do směnečné listiny doplněná částka ve výši 596 241, 62 Kč, je v rozporu se skutečnou výší závazku, kdy skutečná výše závazku podle příslušné smlouvy, z níž vyplývající pohledávku směnka zajišťovala, činila maximálně 473 040 Kč. Podle žalovaného 2. soud prvního stupně tuto skutečnost nijak nezohlednil a porušil tak své procesní povinnosti a právo žalovaného 2 na spravedlivý proces. Kromě toho namítá žalovaný 2. neplatnost směnky pro formální nedostatky. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.12. Žalobkyně se k odvolání žalovaného písemně vyjádřila podáním ze dne 18. 3. 2022. S rozsudkem soudu prvního stupně se plně ztotožnila. Odvolací námitky žalovaného 2. má za nedůvodné. Uvedla především, že směnka má veškeré formální náležitosti předepsané zákonem proto, aby byla platná. Pokud se žalovaný 2. bránil tvrzením, že blankosměnka byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím prohlášením, bylo na něm, aby tvrdil, jakým způsobem se tak stalo a tvrzení o tom rovněž prokázal. To však žalovaný 2. neučinil. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku.13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a násl. o. s. ř. a po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 2. není důvodné.14. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o směnečné pohledávce žalobkyně. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání obrany žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.15. Podle čl. I. § 30 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSŠ) může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ je třeba v prohlášení udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena s úroky, byly-li sjednány, šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.16. Podle čl. I. § 11 ZSŠ lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, převést indosamentem (rubopisem). Podle čl. I. § 14 odst. 1 ZSŠ se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky. Podle čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ o tom, kdo má směnku v rukou, platí, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem.17. Podle čl. I. § 20 odst. 1 ZSŠ indosament po splatnosti směnky má stejné účinky jako indosament před splatností. Byla-li však směnka indosována teprve po protestu pro neplacení nebo po uplynutí lhůty k protestu má indosament jen účinky obyčejného postupu.18. Pokud jde o námitky žalovaného 2. proti směnečné pohledávce, odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě provedeného dokazování. Dokazování nedoplňoval ani neopakoval.19. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že žalobkyně v soudním řízení uplatnila právo z platné směnky vlastní (čl. I. § 75 ZSŠ), na které žalovaný 2. je v pozici směnečného rukojmí za závazek společnosti , Anonymizováno, .; jako výstavce směnky (čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ). Žalovaný 2. tak podpisem směnky založil svůj rukojemský závazek podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ ve spojení s čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ.20. Námitka žalovaného, že směnka nemá formální náležitosti požadované zákonem je nedůvodná. Soud prvního stupně správně v bodě 9. napadeného rozsudku uvedl, jaké to jsou náležitosti a na základě zjištění z předmětné směnky uzavřel, že tato je obsahuje bez jakýchkoli pochybností.21. Pokud se jedná o námitku žalovaného 2. ohledně vyplnění blankosměnky v rozporu s vyplňovacím prohlášením, pak bylo na něm, aby takovou skutečnost prokázal. Jako nedostatečné je třeba vnímat sdělení žalovaného 2., podle podaných námitek, že dluh výstavce z úvěrové smlouvy činil ke dni 22. 8. 2012 pouze částku 473 040 Kč. Nebyl tvrzen obsah dohody o vyplňovacím prohlášení, její konkrétní porušení a vysvětlení toho, proč je tedy částka vepsaná do směnky nesprávná a v rozporu s dohodou.22. Z vyložených