2 Cmo 338/2021-421 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že v řízení o žalobě žalované na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 52 Cm 521/2011 o návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu bude na straně žalobce pokračováno se správcem jeho pozůstalosti, jímž je , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, . V odůvodnění usnesení uvedl, že v řízení o zaplacení částky 900 000 Kč s příslušenstvím a odměnou podala žalovaná dne 7. 9. 2012 v pořadí druhou žalobu na obnovu řízení, o níž bylo soudem prvního stupně rozhodnuto usnesením ze dne 6. 12. 2012, č. j. 52 Cm 521/2S011-68, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2013, č. j. 5 Cmo 144/2013-125, zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce dne 2. 10. 2014 (tedy v průběhu řízení) zemřel. Dne 19. 4. 2021 bylo soudu doručeno sdělení trvalé zástupkyně , Anonymizováno, , notářky v , Anonymizováno, , o tom, že , právnická osoba, hodlá jako správce pozůstalosti vstoupit do řízení, které bylo přerušeno usnesením soudu prvního stupně ze dne 21. 10. 2016, č. j. 52 Cm 521/2011-254, do doby skončení řízení o pozůstalosti žalobce vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. 24 D 1011/2014. Soud prvního stupně konstatoval, že z usnesení uvedeného soudu ze dne 15. 7. 2019, č. j. 24 D 1011/2014-189, které nabylo právní moci dne 1. 8. 2019, je zřejmé, že správcem pozůstalosti po žalobci byla ustanovena , právnická osoba, . Podle usnesení se správa pozůstalosti týká zejména pohledávky zůstavitele ze směnky, která byla přiznána směnečným platebním rozkazem ze dne 9. 9. 2011, č. j. 52 Cm 521/2011-8. Vzhledem k tomu, že byl ustanoven správce pozůstalosti po zemřelém žalobci a že tento správce nemá námitek proti tomu, aby byl účastníkem řízení o žalobě na obnovu řízení, rozhodl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. o pokračování v řízení na straně žalobce s , právnická osoba, jako správcem pozůstalosti.2. Žalovaná podala proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhla jeho změnu tak, že se nevydává. Odkázala na názor vyslovený Vrchním soudem v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 5 Cmo 64/2018-316, ze kterého citovala podstatné závěry. Konstatovala, že po vydání tohoto usnesení soud prvního stupně řízení přerušil, nicméně v mezidobí nedošlo ke změně situace, tj. k tomu, že by se Česká republika stala dědicem po žalobci. To, že Česká republika je správcem pozůstalosti, není po více než dvou letech novotou a tedy ani důvodem k pokračování v řízení. Žalovaná namítla, že postup podle ustanovení § 195 odst. 1 z. ř. s. předpokládá, že se na stát hledí, jako by byl zákonný dědic. Zákon však nepředpokládá, že stát může po dobu neurčitou vyčkávat, zda bude či nebude dědicem. Činnost správce pozůstalosti nemá směřovat k plné správě majetku a nahrazení činnosti dědiců tím, že jim umožní např. vyčkat vymožení/nevymožení pohledávky spadající do pozůstalosti. Cílem právní úpravy pozůstalostního řízení je zjištění dědice, nikoli ustanovení správce dědictví na dobu neurčitou, a to zvláště za situace, kdy majetek zůstavitele je zjištěn. Podle žalované nebrání konečnému rozhodnutí dle usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 15. 7. 2019, č. j. 24 D 1011/2014-189, zjištění vlastnického práva, ale ocenění pohledávky. Soud by měl vyčkat usnesení, kterým bude rozhodnuto o dědickém právu nebo rozhodnuto o jiném postupu, neboť z povahy věci lze v předmětném řízení jednat s dědicem, o jehož dědickém právu není veden v rámci pozůstalostního řízení spor. Zároveň jsou splněny podmínky podle ustanovení § 184 z. ř. s. Žalovaná uzavřela, že pokračování v řízení se správcem dědictví, který nemá jistého dědice/věřitele a tedy neví, kdo je beneficientem jeho jednání (v čí prospěch spravuje pozůstalost), nelze z povahy věci připustit, neboť případný nástupce musí převzít procesní stav v mezidobí vzniklý.3. , právnická osoba, ve vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrzení usnesení soudu prvního stupně a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedla, že její pověření správcem pozůstalosti bylo jednak výsledkem vývoje pozůstalostního řízení po zůstaviteli, kdy je třeba řádně došetřit aktiva (jejich oprávněnost a výši) a pasiva pozůstalosti, ale bylo též reakcí na procesní situaci v daném sporu, kdy je třeba v něm pokračovat a určit, zda nárok žalované na obnovu řízení je či není oprávněný. V tomto řízení není přitom možno pokračovat se státem jako s přímým právním a procesním nástupcem zůstavitele , Anonymizováno, , neboť v tomto postavení dosud není a není ani najisto postaveno, zda se tak stane. Dosud totiž nebylo možno pozůstalostní řízení po , Anonymizováno, ukončit právě z důvodu zpochybnění platnosti směnečného platebního rozkazu v dané věci vydaného. Česká republika – , právnická osoba, připomněla, že dědické řízení po zůstaviteli , Anonymizováno, je nyní přerušeno, neboť bez řádného určení existence a výše eventuální pohledávky zůstavitele tvořící jediné aktivum pozůstalosti není možno v dalším řízení pokračovat a stanovit postup v něm. Jediným řešením této procesní situace bylo právě ustanovení státu do funkce správce pozůstalosti, který může vystupovat „za zůstavitele“ i v soudním řízení, aniž by byl přímo právním a procesním nástupcem zůstavitele. Právní otázku nemožnosti pokračování v řízení o žalobě na obnovu řízení se státem jakožto dědicem nadto již dostatečně objasnil Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí č. j. 5 Cmo 64/2018-316 ze dne 7. 3. 2018, když pokračování v řízení se státem jako správcem pozůstalosti, kterým může být ustanovena jakákoli právnická nebo fyzická osoba, jež se svým ustanovením souhlasí, je věcí jiného právního postavení státu v této soudní věci.4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.5. Podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř., jestliže účastník řízení ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.6. Podle ustanovení § 157 odst. 1 písm. c/ z. ř. s., nepovolal-li zůstavitel správce pozůstalosti, soud může i bez návrhu usnesením jmenovat správce pozůstalosti, jestliže je k tomu jiný vážný důvod.7. Podle ustanovení § 1405 o. z., kdo vykonává prostou správu cizího majetku, činí vše, co je nutné k jeho zachování. Podle ustanovení § 1406 o. z. správce uplatňuje při prosté správě všechna práva týkající se spravovaného majetku a řádně s ním hospodaří.8. Podle ustanovení § 1703 o. z., dokud soud nepotvrdí dědici nabytí dědictví, mohou věřitelé vymáhat plnění jen vůči tomu, kdo spravuje pozůstalost, a domáhat se uspokojení jen z majetku náležejícího do pozůstalosti.9. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný podal dne 7. 9. 2012 žalobu na obnovu řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 52 Cm 521/2011. Žalobce dne 2. 10. 2014, tedy v průběhu řízení o této žalobě, zemřel, v důsledku čehož bylo třeba posoudit, s kým má být v řízení na jeho místě pokračováno.10. Z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 15. 7. 2019, č. j. 24 D 1011/2014-189, Nd 42/2018, vyplývá, že správcem pozůstalosti po zemřelém žalobci byla ustanovena , právnická osoba, s tím, že správa pozůstalosti se týká zejména pohledávky žalobce ze směnky přiznané směnečným platebním rozkazem ze dne 9. 9. 2011, č. j. 52 Cm 521/2011-8, ohledně které je u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích vedeno řízení o žalobě na obnovu řízení. Ve smyslu ustanovení § 1678 odst. 1 o. z. tak , právnická osoba, vykonává prostou správu pozůstalosti po zemřelém žalobci.11. Prostá správa je upravena v ustanovení § 1405 až 1408 o. z. jako jedna z forem správy cizího majetku (vedle plné správy) a její podstatou je činit vše, co je nutné k zachování spravovaného majetku (§ 1405 o. z.). Vzhledem k tomu, že podle odůvodnění shora uvedeného usnesení Okresního soudu v , adresa, byl správce pozůstalosti ustanoven za účelem jeho vstupu do řízení o pohledávce ze směnky, z níž právo bylo žalobcem uplatněno v řízení, jehož obnovy se žalovaná domáhá, není žádného důvodu nepokračovat v něm právě se správcem pozůstalosti, neboť jeho úkony v tomto řízení nepochybně naplňují prostou správu pozůstalosti podle ustanovení § 1405 o. z. Jak konstatoval Nejvyšší soud například v usneseních ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2335/2021 a sp. zn. 24 Cdo 1286/2021, procesní nástupnictví správce pozůstalosti na místo zemřelého žalobce lze podpůrně dovodit i z ustanovení § 1703 o. z., podle něhož dokud soud nepotvrdí dědici nabytí dědictví, mohou věřitelé vymáhat plnění jen vůči tomu, kdo spravuje pozůstalost, a domáhat se uspokojení jen z majetku náležejícího do pozůstalosti. Podle Nejvyššího sou