2 Cmo 344/2020-257 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 23. 9. 2019, ve znění jejího doplnění ze dne 21. 10. 2019, se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 6 200 000 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 18. 1. 2019 do zaplacení a s odměnou ve výši 2 067 Kč. Jak žalobce uvedl, je majitelem směnky vlastní, která byla na jeho řad vystavena žalovanou dne 22. 4. 2015. Směnka zní na směnečnou sumu 6 200 000 Kč, vystavena byla „bez protestu“ a datum splatnosti do ní bylo vyplněno v souladu se smlouvou o zápůjčce, která byla uzavřena dne 22. 4. 2015 mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem. Zápůjčku ve výši 6 200 000 Kč se žalovaná zavázala splatit žalobci na základě jeho písemné výzvy, a to do třiceti dnů ode dne jejího doručení žalované. Výzva ke splacení zápůjčky byla žalované doručena dne 18. 12. 2018 a tedy splatnost zápůjčky nastala dne 17. 1. 2019.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 30. 10. 2019, č. j. 73 Cm 101/2019-26, proti kterému podala žalovaná včasné námitky. Uvedla v nich, že mezi účastníky řízení nebyl úmysl sjednat smlouvu o zápůjčce, když celý komplex listin souvisejících s poskytnutím částky 6 200 000 Kč žalobcem žalované je pouze disimulovaným právním jednáním, které mělo zakrýt jednorázové poskytnutí výživného žalované jako neprovdané matce, spoluúčast na nákladech spojených s těhotenstvím a porodem a výživného nezletilé dcery , Anonymizováno, . Kauzální závazkový vztah není proto platný, když skutečnost, jež byla základem dohody o zajištění, byla jen zdánlivá. Podle žalované tak nejde o platné právní jednání. Žalovaná dále uvedla, že „zneužitá směnka“ je směnkou zajišťovací, přičemž důvodem jejího vystavení byl nátlak žalobce na žalovanou, aby se nedomáhala určení jeho otcovství k nezletilé dceři , Anonymizováno, a zároveň, aby se otcovství nedostalo na veřejnost. Vzhledem k tíživé situaci, v jaké žalovaná byla, žalobce zneužil, resp. využil její postavení a nechal si podepsat smlouvu o zápůjčce spolu se směnkou s tím, že toto nikdy nepoužije, pokud žalovaná dodrží shora uvedenou dohodu. Takové jednání žalobce odporuje právu. Žalovaná z toho důvodu vznesla námitku nepřípustné kauzy, která podle ní spočívá v tom, že žalobce se snaží právo obejít. Namítla dále podpis směnky z ochoty, neboť tato vznikla zcela bezdůvodně, když podepsána byla, aby žalovaná nemusela odolávat tlaku žalobce na přerušení těhotenství, resp. aby nebyla pod neustálým stresem z toho, že v případě nepodepsání směnky se dostane do potíží, čímž na ni žalobce působil. Směnka je podle žalované neplatná a směnečný závazek vůbec nevznikl. Žalovaná v podaných námitkách uplatnila k započtení proti nároku žalobce příspěvek na neprovdanou matku. Vyjádřila též nesouhlas s přiznáním náhrady nákladů řízení žalobci, neboť ten nepostupoval podle ustanovení § 142a o. s. ř.3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 80 925 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalovaná vystavila předmětnou směnku a podepsala smlouvu o zápůjčce peněz datovanou dnem 12. 4. 2015, na jejímž základě jí žalobce poskytl celkem 6 200 000 Kč na nákup bytu na adrese , Anonymizováno, , který si žalovaná pořídila. Soud prvního stupně konstatoval, že v řízení nebylo prokázáno, že vůlí účastníků bylo částku poskytnout s tím, že žalovaná nemá povinnost ji v budoucnu vrátit. V té souvislosti odkázal na úpravu obsaženou v ustanoveních § 555 odst. 1 a 2, § 556 odst. 1, § 551 a § 554 o. z. K žalovanou namítanému nátlaku soud prvního stupně uvedl, že z výpovědi žalované nevyplynulo, že by v době vystavení směnky došlo vůči ní ze strany žalobce k bezprávným výhrůžkám, tím méně k takovým, které by svým obsahem byly způsobilé vyvolat u ní důvodnou bázeň ovlivňující její svobodnou vůli. V té souvislosti příkladmo vyjmenoval rozhodnutí Nejvyššího soudu, jimiž byla otázka bezprávné výhrůžky řešena. Námitku započtení neshledal soud prvního stupně důvodnou, když správnost směnečného platebního rozkazu se posuzuje podle stavu, který zde byl v okamžiku jeho vydání. Byl-li projev vůle směřující k započtení učiněn žalovanou až v námitkách proti němu, nemůže tato procesní obrana jeho správnost zpochybnit. Nadto žalované nemohla vůči žalobci pohledávka jí k započtení použitá vzniknout, neboť otcovství žalobce k nezletilé , Anonymizováno, nebylo určeno. Pokud žalovaná vznesla námitku neplatnosti směnky a námitku absence vzniku směnečného závazku, jde o námitky neodůvodněné a tedy neprojednatelné, neboť žalovaná neuvádí, v čem by neplatnost směnky měla spočívat. V řízení uplatněná směnka má veškeré náležitosti platné směnky, což se projevilo vydáním směnečného platebního rozkazu. Ohledně námitky žalované, že jí nebyla zaslána předžalobní výzva k plnění a že by tak žalobce neměl mít právo na náhradu nákladů řízení, soud prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 506/2005, konstatoval, že žalovaná uplatněnou pohledávku nezaplatila ani po doručení žaloby a směnečného platebního rozkazu a nárok žalobou uplatněný naopak sporovala. Případné nezaslání předžalobní výzvy k plnění nemůže proto znamenat ztrátu práva žalobce na náhradu nákladů řízení. Námitky žalované tak nejsou důvodné a zčásti nejsou dokonce odůvodněné, v důsledku čehož byl směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. Výrok o nákladech námitkového řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal úspěšnému žalobci vůči neúspěšné žalované právo na jejich náhradu v rozsahu odměny za jeho zastupování advokátem, v rozsahu náhrady hotových výdajů a dále v rozsahu náhrady za daň z přidané hodnoty.4. Žalovaná napadla rozsudek včasným odvoláním, ve kterém navrhla jeho změnu tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen a žalobci bude uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Rozsudek je podle žalované zcela formální, technokratický, bez jakéhokoli přihlédnutí ke konkrétní situaci a k možnostem žalované. Navíc je vnitřně rozporný. Žalovaná soudu prvního stupně vytkla, že byť podle odůvodnění rozsudku pokládá verzi žalované za pravděpodobnější, fakticky přisvědčil verzi žalobce, která se mu tedy a contrario jeví méně pravděpodobná. Důkazní břemeno, které soud na jednu stranu takto uvalil, nebylo tedy reálně možno unést. Vedlejší důkazy, které nebylo možno účelově připravit, svědčí o zcela jiných okolnostech podpisu listin, než primární listiny samotné, jejichž přípravu měl žalobce zcela ve své moci a jejichž podpis si „vmanévrováním žalované“ do nepříznivé situace zajistil. Žalovaná shrnula průběh řízení, výsledky dokazování a se způsobem, jakým soud prvního stupně vyhodnotil v řízení provedené důkazy, polemizuje. Jak žalovaná dále uvedla, soud prvního stupně neodděluje jednotlivá žalobní tvrzení a neposuzuje je samostatně. Úroveň důkazu, která se žalobci podařila dosáhnout ohledně textu listin a formální dokonalosti směnky, je přisuzována i okolnostem realizace celého smluvního vztahu, ke kterým však žalobce prakticky nic netvrdil, nedokazoval, nevyvracel argumentaci žalované a omezil se pouze na předložení listin a na odmítnutí disimulovanosti úkonu. Žalovaná dále zdůraznila, že vzhledem k její příjmové situaci nedává žalobcem tvrzená dohoda o refinancování hypotéky smysl a je naprosto absurdní.5. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Zdůraznil abstraktnost a samostatnost směnky a poukázal na to, že směnečný věřitel nemá povinnost tvrdit a prokazovat důvod vzniku směnečného vztahu a příčinný vztah. Platnost směnky přitom neomezují jiné okolnosti mimo vztah směnečný. Žalobce je držitelem směnky, která obsahuje všechny zákonné náležitosti, je platná a byla podepsána žalovanou, přičemž její podpis byl na směnce úředně ověřen. Žalobce setrval na tom, že směnka zajišťuje platnou smlouvu o zápůjčce, přičemž mezi účastníky není pochyb o tom, že povinnosti z této smlouvy žalobce splnil. Akcentoval, že předmětem řízení je jeho směnečný nárok, nikoli domnělé otcovství k nezletilé , Anonymizováno, a jeho případná vyživovací povinnost. Žalovaná mohla a může podat návrh na určení otcovství a žádat výživné na dítě. Takto však žalovaná dosud neučinila. Žalobce vyjádřil nesouhlas s tím, aby peníze žalované poskytnuté jako zápůjčka byly žalovanou jednostranně bez právního titulu určeny jako úhrada výživného na dítě, jehož má být žalobce údajně otcem. Závěrem žalobce uvedl, že žalovaná finanční prostředky jí poskytnuté žalobcem na základě smlouvy o zápůjčce přijala a nemovitost skutečně pořídila. V době podpisu smlouvy o zápůjčce a směnky (a nadále) byla žalovaná dospělou, plně svéprávnou a vysokoškolsky vzdělanou osobou, která tuto smlouvu podepsala zcela svobodně a dobrovolně.6. Odvolací soud přezkoumal nap