2 Cmo 6/2022-205 — Vrchní soud v Praze

1. Rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 596 532 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 93 170 Kč (výrok I. a II. rozsudku).2. V odůvodnění konstatoval soud prvního stupně skutková tvrzení žalobkyně podle podané žaloby. Tedy Konstatoval, že žalovaná je bývalou jednatelkou žalobkyně a v době výkonu této funkce vyvedla ze společnosti formou bezhotovostních převodů částky ve výši 150 000 Kč (dne 23. 7. 2014), 100 000 Kč (dne 19. 9. 2014), 100 000 Kč (dne 17. 10. 2014) a 194 000 Kč (dne 21. 8. 2015). Hotovostním výběrem dne 28. 1. 2015 pak částku 52 532 Kč. Celkem se jedná o žalovanou částku ve výši 596 532 Kč. Tuto částku nechala žalovaná zaúčtovat na účet č. 355 jako pohledávku za bývalými společníky. Uvedené prostředky byly následně vybrány bez předchozí mezitímní závěrky a bez rozhodnutí valné hromady, čímž žalovaná postupovala v rozporu s péčí řádného hospodáře. Dne 11. 12. 2020 uzavřela žalovaná spolu se svým manželem , Anonymizováno, s žalobkyní Smlouvu o uznání dluhu (dále jen Smlouva) ve smyslu § 2053 občanského zákoníku. Ze smlouvy se podává, že na základě ekonomického a právního auditu byly zjištěny skutečnosti, ze kterých je zřejmé, že žalovaná jako jednatelka sama rozhodla o vyplacení 596 532 Kč, přičemž ve Smlouvě uvedla, že jde o podíl na zisku vyplácený bývalým společníkům. Pokud by tomu tak skutečně bylo, má žalobkyně za to, že měla být finančnímu úřadu odvedena srážková daň ve výši 15% z jednotlivých částek, tj. 105 274 Kč, což se nestalo. Ve Smlouvě žalovaná spolu se svým manželem uznali částku ve výši 751 541,21 Kč a zavázali se žalobkyni uhradit tuto částku do 14. 12. 2020. Později však sdělili, že dluh neuznávají.3. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem ze dne 23. 4. 2021, č. j. 44 Cm 25 /2021-26, žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. Žalovaná se bránila podaným odporem. Především potvrdila výplatu předmětné částky a termíny výplat podle tvrzení žalobkyně, a to sobě a svému manželovi z titulu záloh na podílu na zisku. Potvrdila rovněž, že tak učinila bez předchozí uzávěrky, tedy v rozporu s § 40 odst. 2 zákona o obchodních korporacích. Učinila to však též bez jakékoli pochybnosti, v souladu s ochranným účelem této normy, kterým je test insolvence společnosti při vyplácení záloh na podíl na zisku. Společnost měla ve všech případech dostatek finančních prostředků na rozdělení zisku, když žalovaná jako praktická lékařka tyto prostředky vytvořila. Jedná se tedy pouze o vyplacení odměny za odvedenou práci. Žádná z vyplacených záloh nebyla vyšší, než kolik činil součet výsledků hospodaření běžného účetního období a nerozděleného zisku z minulých let sníženého o neuhrazenou ztrátu z minulých let. Výplatou záloh na podíl na zisku bez předchozího sestavení mezitímní účetní závěrky žalovaná jako jednatelka žalobkyně této žádnou škodu nezpůsobila. Výše zisku za rok 2014, která byla společníkům vyplacena, odpovídá hodnotám roční mzdy provozovatele osobně se účastnícího provozu ordinace. Smlouvou o převodu obchodních podílů ze dne 29. 1. 2015 zavřenou mezi žalovanou, jejím manželem a , Anonymizováno, byly převedeny obchodní podíly ve společnosti žalobkyně za cenu 1 381 000 Kč, což byla cena odpovídající závěru znaleckého posudku znalce , Anonymizováno, . Podle ujednání Smlouvy o převodu obchodních podílů platby od zdravotních pojišťoven a , Anonymizováno, , které budou vykázány za leden 2015 (v době majetkové účastni žalované ve společnosti žalobkyně), měly být tyto vyplaceny na účet převodců. Podle účetní evidence v březnu 2015 byl sestaven přehled závazků společnosti žalobkyně, které měly být neseny převodci a přehled pohledávek společnosti žalobkyně, které měly naopak náležet převodcům. V závazcích byla pak zohledněna budoucí srážková daň ze zisku společnosti za rok 2014 a leden 2015, kterou byla společnost povinna odvést. Žalovaná namítla nedostatek náležitostí Smlouvy s odkazem na § 2053, § 552 a § 553 občanského zákoníku. Vznesla námitku promlčení částky ve výši 315 000 Kč a namítla promlčení nároku uplatněného žalobou. Poukázala na objektivní možnost nové jednatelky žalobkyně , Anonymizováno, získat vědomost o skutečnostech zakládajících počátek běhu promlčecí doby nejpozději k datu podání daňového přiznání za rok 2014, tj. nejpozději k 1. 7. 2015, a k datu podání daňového přiznání za rok 2015, tj. nejpozději k 1. 7. 2016.4. Ve věci vedl soud prvního stupně dokazování, na jehož základě učinil následující skutkové a právní závěry. V prvé řadě se zabýval námitkou promlčení uplatněného nároku, jak byla žalovanou uplatněna. Námitku shledal důvodnou. Konstatoval, že pohledávka za žalovanou je pohledávkou z titulu náhrady škody jako důsledku porušení povinnosti žalované jako bývalé jednatelky žalobkyně jednat s péčí řádného hospodáře. K porušení povinnosti mělo dojít tak, že žalovaná vyvedla ze společnosti žalobkyně na její úkor finanční prostředky ve výši žalované částky, podle § 2613 občanského zákoníku, má proto povinnost nahradit škodu z toho vzniklou.5. Pokud jde o důkazní břemeno v předmětném řízení, soud prvního stupně odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a uvedl, že žalovaná nese důkazní břemeno pouze o tom, že jednala s péčí řádného hospodáře ohledně vzniku škody a příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním nese důkazní břemeno žalobkyně.6. V projednávané věci, s odkazem na hospodárnost řízení, se soud prvního stupně zabýval tedy námitkou promlčení. Za okamžik, kdy se oprávněná osoba (žalobkyně) dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty anebo kdy se o nich dozvědět měla nebo mohla, je třeba považovat okamžik, kdy se o vzniku škody dozví anebo mohl dozvědět společník, popř. jiná osoba, která je oprávněna nárok na náhradu škody vůči jednateli uplatňovat. Obecně přitom platí, že takovou osobou je člen statutárního orgánu právnické osoby. Tento obecný závěr se neprosadí v případě, jsou-li zájmy takové osoby v rozporu se zájmy právnické osoby. Vzhledem k uvedenému obecnému principu ve spojení s tvrzením žalobkyně, že žalovaná svým jednáním žalobkyni způsobila škodu, pak nemohla být žalovaná osobou, která mohla právo na náhradu škody za žalobkyni uplatnit. Takovou osobou byla následná jednatelka, společnice a žalobkyně , Anonymizováno, , a to od data převodu obchodního, tj. od 29. 1. 2015. Soud vyšel z § 619 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého je postačující, že se oprávněná osoba měla a mohla s rozhodnými skutečnostmi seznámit. Naopak okamžik, kdy se skutečně s takovými okolnostmi seznámila, je pak nerozhodný. Z předávacích protokolů (které nebyly v řízení zpochybněny) byla účetní dokumentace v písemné podobě předána současné jednatelce , Anonymizováno, v období od ledna 2019 do ledna 2021. V březnu 2020 byla daňovou poradkyní , Anonymizováno, pro žalobkyni zpracována analýza, na základě níž, byly zjištěny skutečnosti, z nichž žalobkyně dovozovala vznik škody způsobené žalovanou. Zmíněné okolnosti nepovažoval soud za rozhodné, rozhodnou skutečností, ze které vyšel, bylo datum 29. 1. 2015, kdy , Anonymizováno, převzala obchodní podíl ve společnosti žalobkyně a stala se jediným společníkem a jednatelem. Od tohoto okamžiku je možné uplatnit právo na náhradu škody vůči žalované. Neboť nejpozději bezprostředně po převzetí společnosti měla být provedena kontrola účetnictví včetně kontroly úplnosti a správnosti dokladů. K tíži žalované nelze klást, že účetní žalobkyně předala současné jednatelce žalobkyně účetnictví až v roce 2020. Podstatné je, že se s tímto účetnictvím mohla seznámit dříve. Ani případné pochybení účetních nelze klást k tíži žalované. V řízení nebylo zjištěno, že by současné jednatelce žalobkyně bránily objektivní okolnosti v možnosti opatřit si kompletní účetnictví dříve než koncem roku 2020. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že i kdyby žalovaná žalobkyni škodu způsobila, byl by ke dni podání žaloby takový nárok promlčen. Jednatelka žalobkyně mohla nárok na náhradu škody vůči žalované uplatnit počínaje dnem 29. 1. 2015, který je počátkem běhu promlčecí doby, která uplynula dnem 29. 1. 2018. Žaloba podaná dne 3. 3. 2021 je zjevně opožděná. Námitka promlčení nebyla shledána v rozporu s dobrými mravy. Pokud by žalovanou vybrané finanční prostředky byly kvalifikovány jako bezdůvodné obohacení, uvedené je bez významu na závěr o běhu a skončení promlčecí doby. Pro úplnost soud prvního stupně uvedl, že listinu ze dne 11. 12. 2020 nelze hodnotit jako řádné uznání dluhu podle § 2053 občanského zákoníku. Ze všech uvedených důvodů soud prvního stupně rozhodl, jak shora uvedeno. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř.7. Proti rozsudku se ve lhůtě stanovené zákonem (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) odvolala žalobkyně. V odvolání konstatovala, že zásadní pro daný spor je zhodnocení Smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 11. 12. 2020. V této souvislosti žalobkyně odkázala na judikaturu Nej