2 Cmo 83/2022-185 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 17. 10. 2018 se žalobce domáhal na žalované zaplacení záloh na odměně likvidátora za období od srpna 2017 do srpna 2018 ve výši 195 000 Kč. Písemným podáním ze dne 18. 11. 2019 žalobce podmíněně rozšířil svůj žalobní návrh, když dále uplatnil nárok na zaplacení dalších záloh na odměně likvidátora za období od 1. 10. 2016 do 31. 7. 2017 ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím a to v závislosti na tom, zda bude posouzen jeho jednostranný zápočet v řízení sp. zn. 14 Co 244/2019 za platný či nikoliv. Vzhledem k tomu, že tento zápočet (v souhrnné výši 164 000 Kč) nebyl shledán platným, žalobce podáním ze dne 6. 1. 2020 rozšířil žalobu o zaplacení 10 záloh odměny likvidátora ve výši 150 000 Kč, jak výše uvedeno, a dále o vrácení půjčky poskytnuté žalované dne 26. 1. 2017 ve výši 14 000 Kč.2. Soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 2. 2021, č. j. 77 Cm 161/2018-39 připustil rozšíření žaloby o výše uvedené nároky.3. Žalovaná ve svém písemném vyjádření ze dne 15. 3. 2019 uvedla, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 2. 2016, č. j. 73 Cm 321/2015-90 byli do společnosti žalované jmenováni další dva likvidátoři a to , Anonymizováno, a , Anonymizováno, Bylo zjištěno, že žalobce svou činnost likvidátora nevykonává, nedostavuje se na valné hromady společnosti a neúčastní se pracovních schůzek likvidátorů s tím, že na zálohách odměn načerpal za 17 let cca 3 mil. Kč. Žalovaná má tak za to, že další vyplácení záloh na odměnu je v rozporu s dobrými mravy. V doplňujícím písemném vyjádření ze dne 17. 3. 2021 uplatnila námitku promlčení ve vztahu k nároku, jež byl uplatněn podáním ze dne 6. 1. 2020 s tím, že usnesením soudu prvního stupně, jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2020, č. j. 7 Cmo 299/2019-144 bylo zrušeno vyplácení zálohy na odměnu likvidátora.4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu ohledně nároku na zaplacení záloh odměn likvidátora ve výši 195 000 Kč a 150 000 Kč s příslušenstvím, ve výroku III. uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení a ve výroku IV. uložil žalobci povinnost zaplatit České republice ve prospěch účtu soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 8 200 Kč. Ve výroku II. návrhu vyhověl v rozsahu 14 000 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení poskytnuté půjčky (v této části se stal rozsudek pravomocným). Ohledně uplatněných nároků na výplatu zálohy odměny likvidátora soud prvního stupně ve svém odůvodnění uvedl, že žalobci, který zastával od roku 1999 funkci likvidátora žalované (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 1999, č. 54 Cm 89/1999-13) svědčilo právo na vyplacení měsíční zálohy ve výši 15 000 Kč přiznané pravomocným rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2001, č. j. 54 Cm 139/2001-13 za podmínek § 71 odst. 6 obch. zák. Soud uvedl, že přiznaná záloha odměny má povahu budoucí pohledávky a může existovat pouze do doby vzniku pohledávky jako takové. Vzhledem k tomu, že na základě pravomocného rozhodnutí soudu došlo k zániku funkce likvidátora žalobce, pak mu vznikl nárok na výplatu odměny likvidátora za výkon jeho funkce a nikoliv na výplatu zálohy. V další části soud prvního stupně doplnil, že i za předpokladu, že by žalobci svědčil nárok na vyplacení zálohy odměny, musel by se zabývat obranou žalované a to kompenzační námitkou z titulu nároku na náhradu škody ve výši 37 343 959,40 Kč, která doposud není likvidní, neboť o ní nebylo pravomocně rozhodnuto v řízení č. j. 75 Cm 152/2017.5. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním, ve kterém navrhl jeho změnu s tím, že žalobě bude vyhověno. Zejména uvedl, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když aplikoval judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 33 Cdo 1814/2011) týkající se zálohy na smluvní plnění, přičemž v daném případě nevychází záloha ze smluvního závazku, nýbrž má povahu nároku na základě soudního rozhodnutí. V takovém případě měl soud uplatněný nárok sám posoudit za pohledávku „již dospělou“. Z výše uvedeného důvodu je proto nepřípustné zaměňovat zálohu na smluvní závazek a zálohu na odměnu určenou soudním rozhodnutím. I po zániku funkce likvidátora (26.10.2020) náleželo žalobci právo na výplatu zadržované zálohy odměny za období, kdy byl ve funkci, neboť nárok na odměnu vzniká až po ukončení likvidace. Výše odměny je totiž závislá na zpeněžení majetku do likvidačního zůstatku a sníží se o vyplacené zálohy.6. V doplňujícím písemném podání ze dne 6. 9. 2022 uvedl, že nárok na zálohu zanikne okamžikem vzniku budoucí pohledávky, nikoli však okamžikem odvolání likvidátora, neboť základem pro stanovení výše odměny je čistý majetkový zůstatek, který vyplyne z likvidace a je součástí konečné zprávy likvidátora. O výši odměny rozhodne soud, který žalobce povolal do funkce likvidátora.7. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, opětovně odkázala na to, že nárok žalobce je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce při výkonu své funkce porušoval povinnosti, žalované způsobil škodu ve výši 250 000 Kč a za 17 let trvání likvidace mu bylo na zálohách vyplaceno celkem cca 3 mil. Kč. Na základě vydaného soudního rozhodnutí z června 2020 bylo rozhodnuto o zrušení práva na výplatu zálohy. Žalovaná dále uplatnila námitku promlčení s tím, že proti žalobci provedla zápočet pohledávky z titulu náhrady škody.8. Odvolací soud přezkoumal napadaný rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.9. Ve shodě se soudem prvního stupně je třeba konstatovat, že žalobci, jenž byl v roce 1999 na základě rozhodnutí soudu prvního stupně ustanoven do funkce likvidátora žalované, byla na základě usnesení téhož soudu ze dne 5. 10. 2001, č. j. 54 Cm 139/2001-13 přiznána měsíční záloha na odměně likvidátora ve výši 15 000 Kč, která byla následně žalobci vyplácena. Není sporným, že v souvislosti s ustanovením dalších dvou likvidátorů žalované (na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 2. 2016, č. j. 73 Cm 321/2015-90) nebyla žalobci vyplácena záloha na odměnu likvidátora a to v žalovaném období od října 2016 do srpna 2018 v celkové výši 345 000 Kč. Není rovněž sporným, že k datu vydání napadeného rozsudku žalobce již nebyl ve funkci likvidátora žalované, neboť usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. 7. 2019, č. j. 75 Cm 245/2013-402, jež byl potvrzen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2020, č. j. 7 Cmo 20/2020-489, byl odvolán z této funkce.10. Zcela zásadním tak zůstává posouzení, zda žalobci jako fyzické osobě, jež nyní nevykonává funkci likvidátora, svědčí „zpětné“ vyplacení zálohy na odměnu likvidátora, tj. za činnost a úkony, které žalobce v postavení likvidátora vykonal nebo mohl vykonat v období od října 2016 do srpna 2018.11. V souladu s § 71 odst. 6 obch. zák. odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátora jmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určuje jeho odměnu soud. Likvidátorovi lze přiznat právo na vyplacení zálohy Jde-li o likvidátora jmenovaného soudem podle § 71 odst. 2, věta druhá, odměna mu nenáleží.12. Z výše uvedeného plyne, že žalobci, jež vykonával u žalované funkci likvidátora bude při splnění zákonných předpokladů náležet odměna včetně hotových výdajů po započtení vyplacených záloh. V tomto směru lze souhlasit se žalobcem s odkazem na jeho písemné podání ze dne 6. 9. 2022, že o výši odměny likvidátora rozhodne soud, který likvidátora jmenoval a základem se stane čistý majetkový zůstatek, který vyplyne z likvidace a každému ze tří jmenovaných likvidátorů náleží podíl odměny v závislosti na rozsahu a délce působení ve funkci. Celkový čistý majetkový zůstatek a výše odměny je tak součástí konečné zprávy likvidátora.13. Ze samotné podstaty „zálohy“ jako takové lze proto vyvodit, že ji lze přiznat pouze likvidátorovi za úkony, které v rámci likvidace uskutečňuje v reálném čase, případně v budoucnu takové uskuteční. Žalobce ke dni vydání rozsudku již není likvidátorem, jako fyzická osoba již „stojí mimo společnost“ a zpětné proplacení záloh na odměnu postrádá původního opodstatnění. Pokud žalobce jako likvidátor uskutečnil určité úkony při likvidaci žalované v období od října 2016 do srpna 2018 a byly s tím spojeny určité výlohy z prostředků žalobce, stanou se již součástí vyplacené odměny a hotových výdajů. V roce 2001, kdy soud prvního stupně přiznal žalobci měsíční zálohu na odměnu ve výši 15 000 Kč, byl u žalované jediným likvidátorem, nicméně je třeba vnímat, že přiznání a vyplácení zálohy bylo stanoveno pro účely likvidace jako takové. V žalovaném období (od října 2016 do srpna 2018) působili ve společnosti žalované již 3 likvidátoři včetně žalobce, vyplácení zálohy odměny pro účely likvidace pouze jednomu z nich by nepochybně bylo i v rozporu s dobrými mravy. Ve své podstatě se jeví proto absurdním po 4 až 6 letech vyplácet žalobci zpětně finanční prostředky ve formě záloh za něco, co bylo již vykonáno a žalobcem v roli likvidátora již proplaceno. I když žalobci již nelze zpětně vypl