2 Cmo 88/2022-190 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 9. 2017 se žalobce domáhal na žalovaném a na , Anonymizováno, , nar. , Anonymizováno, (původně žalovaném č. 2) zaplacení směnečné pohledávky ve výši 9 109 679,46 Kč s příslušenstvím a se směnečnou odměnou s odkazem na směnku vlastní vystavenou společností , Anonymizováno, dne 7. 1. 2016 na výše uvedenou částku splatnou dne 12. 4. 2017. Vzhledem k tomu, že v mezidobí vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 24. 10. 2017, č. j. 34 Cm 483/2017-32 se nepodařilo doručit žalovanému, byl usnesením ze dne 4. 12. 2017, č. 34 Cm 483/2017-36 proti žalovanému zrušen a usnesením ze dne 24. 1. 2018, č. j. 34 Cm 483/2017-40 byla věc proti žalovanému vyloučena k samostatnému řízení.2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření ze dne 19. 2. 2019 zpochybnil pravost svého podpisu na směnce s tím, že tento není jeho pravým podpisem a není mu ani známo, že by uzavřel dohodu o vyplnění blankosměnky. Dále uvedl, že smlouvy předložené žalobcem nepovažuje za platné, neboť není zřejmé, která osoba je uzavírala, a zda k tomu měla oprávnění. Doplněná částka (do blankosměnky) pak neodpovídá skutečné pohledávce žalobce za výstavcem, jež je v insolvenčním řízení s tím, že insolvenční správce se souhlasem soudu byl povinen žalobci vydat výtěžek ze zpeněžení nemovitých věcí ve výši 2 635 484,62 Kč, čímž by došlo k částečnému uspokojení nároku věřitele.3. Žalobce ve svém písemném vyjádření ze dne 18. 3. 2019 zejména uvedl, že považuje podpis žalovaného na směnce za jeho pravý podpis. Ohledně smluvní dokumentace jednaly za žalobce osoby k tomu oprávněné. Žalobce potvrdil, že v průběhu řízení došlo v rámci insolvenčního řízení na společnost , Anonymizováno, (výstavce směnky) k vydání výtěžku zpeněžení zastavených nemovitosti žalobci ve výši 2 635 454,62 Kč s tím, že částka 594 500,18 Kč byla započtena na 6% úrok za období od 13. 4. 2017 do 14. 5. 2018 a ve zbývajícím rozsahu 2 040 954,44 Kč vzal žalobce žalobu zčásti zpět.4. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 1. 4. 2019 řízení v rozsahu směnečné jistiny ve výši 2 040 954,44 Kč s 6% úrokem z této částky od 13. 4. 2017 do 14. 5. 2018 zastavil.5. Rozsudkem ze dne 25. 6. 2020, č. j. 34 Cm 96/2018-111 soud prvního stupně ve výroku I. uložil žalovanému, aby žalobci zaplatil jistinu ve výši 7 068 725,02 Kč s 6% úrokem z této částky od 15. 5. 2018 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 30 366 Kč. Ve výroku II. uložil žalovanému povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 727 305 Kč k rukám zástupce žalobce. Ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů státu v rozsahu proplaceného znalečného ve výši 11 972 Kč. K námitce žalovaného ohledně nepravého jeho podpisu na směnce vyšel soud prvního stupně ze závěrů znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, který dospěl k závěru, že podpis na směnce je pravděpodobně pravým podpisem žalovaného. Ve spojení s dalšími důkazy a to Smlouvou o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , Anonymizováno, ve znění Dodatku č. 1 a Dohody o vyplnění bianco směnky č. , Anonymizováno, dospěl soud k závěru, že společnost , Anonymizováno, jako výstavce získala od žalobce úvěr zajištěný blankosměnkou avalovanou žalovaným, do níž byla vyplněna směnečná suma ve výši 9 109 679,46 Kč. Soud prvního stupně v průběhu řízení zohlednil skutečnost, že v rámci insolvenčního řízení na úpadce , Anonymizováno, byl žalobci poskytnut výtěžek ze zpeněžení nemovitého majetku ve výši 2 635 454,62 Kč, a proto po částečném započtení částky 594 500,18 Kč na 6% úrok byla zbývající částka 2 040 954,44 Kč předmětem částečného zpětvzetí žaloby, a proto byl nárok žalobce shledán důvodným ve výši 7 068725,02 Kč včetně příslušenství a směnečné odměny, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně.6. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnil písemným podáním ze dne 3. 9. 2020, ve kterém zejména uvedl, že nebylo prokázáno, že by podepsal předmětnou směnku s tím, že soud prvního stupně vyšel ze závěru znaleckého posudku v rovině střední pravděpodobnosti pravosti podpisu. V takovém případě však znalecký posudek nemůže představovat dostatečný základ pro prokázání dané skutečnosti, neboť v českém civilním procesu nestačí k prokázání sporné skutkové okolnosti převažující pravděpodobnost.7. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání ze dne 31. 3. 2022 navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s odůvodněním, že závěr znalce v rovině střední pravděpodobnosti představuje dostatečný závěr pro prokázání předmětné skutečnosti, přičemž střední rovina byla stanovena v důsledku střední rychlosti provedení podpisu, jež není příliš rozsáhlý. V dané věci však žalovaný vystupoval i v pozici předsedy představenstva společnosti , Anonymizováno, ., jež uzavřela s žalobcem smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě došlo k čerpání finančních prostředků, a jež byla zajištěna předmětnou směnkou.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.9. Odvolací soud nemá žádnou pochybnost o tom, že žalobce uplatnil svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. a je tak spolehlivým základem pro uplatnění nároku na zaplacení směnečného penízu. Pravost podpisu žalovaného jako směnečného rukojmího na směnce byla zjištěna ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, ve kterém znalec vysvětlil důvody, jež jej vedly ke stanovení roviny střední pravděpodobnosti. I když znalec stanoví svůj závěr v určité rovině pravděpodobnosti v kladném zjištění, lze jej případně (např. po doplnění dalšího srovnávacího materiálu) pouze upřesnit v rámci tohoto kladného zjištění, nelze jej však „překlopit“ do záporného závěru. V rámci volného hodnocení důkazů je však třeba vycházet i z ostatních provedených důkazů a to zejména ze Smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. 6/15/229, kterou žalovaný jako předseda představenstva společnosti , Anonymizováno, uzavřel, což nebylo zpochybněno. Z jejího obsahu pak přímo plyne, že pohledávky banky (žalobce) budou zajištěny směnkou vlastní vystavenou klientem (úvěrovým dlužníkem) a avalovanou žalovaným a , Anonymizováno, s Dohodou o vyplnění bianco směnky. Žalovaným rovněž nebylo zpochybněno, že došlo k čerpání úvěrových prostředků ve shodě s úvěrovou smlouvou. V rámci projednání věci u soudu prvního stupně byla i prokázána existence Dohody o způsobu vyplnění bianco směnky. Na podporu výše uvedeného ostatně svědčí námitka žalovaného, že skutečná „pohledávka žalobce“ za společností , Anonymizováno, je nižší v důsledku jejího částečného uspokojení z výtěžku zpeněžení v rámci insolvenčního řízení. K této námitce týkající se částečného finančního plnění bylo soudem prvního stupně přihlédnuto, když řízení bylo zastaveno v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby. K námitce žalovaného týkající se „neplatného úkonu žalobce“ v rámci smluvní dokumentace odvolací soud nepřihlédl z důvodu jejího obecného charakteru.10. Lze proto uzavřít, že odvolací soud se ztotožnil se závěry rozsudku soudu prvního stupně zejména ve vztahu k pravému podpisu žalovaného jako směnečného rukojmího na směnce, jež zakládá právo žalobce jako remitenta žádat zaplacení směnečného peníze i po směnečném ručiteli za podmínek čl. I § 32 odst. 1 zák. č. 191/1950 Sb.11. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně v meritorní části v rozsahu výroku I. jako věcně správný potvrdil včetně výroku III. týkající se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu v rozsahu proplaceného znalečného za podmínek § 148 odst. 1 o. s. ř.12. Ohledně výroku II. týkající se rozhodnutí o náhradě nákladů žalobce přistoupil odvolací soud k jeho změně dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., když soud prvního stupně správně vyšel z počtu úkonů právní služby, z počtu paušálních částek včetně výše soudního poplatku, nikoli však ze sazby mimosmluvní odměny úkonu v závislosti na výši tarifní hodnoty sporu. V části řízení, ve kterém předmětem sporu bylo zaplacení směnečné jistiny 9 109 679,46 Kč, činila tarifní hodnota sporu částku 9 140 045,46 Kč (včetně směnečné odměny) a 1 úkon právní služby představoval částku 44 900 Kč (nikoli 44 740 Kč). V části řízení, ve kterém předmětem sporu bylo zaplacení směnečné jistiny 7 068 725,02 Kč, činila tarifní hodnota sporu částku 7 099 091,02 Kč (včetně směnečné odměny) a 1 úkon právní služby představoval částku 36 700 Kč (nikoli 36 580 Kč). V důsledku této skutečnosti rozhodl odvolací soud o změně rozhodnutí prvoinstančního soudu o náhradě nákladů řízení zvýšením přiznané odměny, jak uvedeno ve výroku II. daného rozsudku.13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci ve shodě s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. a to v rozsahu přiznaných 2 úkonů právní služby po 36 700 Kč za písemné vyjádření žalobce k odvolání žalovaného ze dne 31. 3. 2022 a za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 6.