5 Cmo 25/2022-58 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalobkyni osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění usnesení uvedl, že žalobkyně zastoupená společníkem , Anonymizováno, na základě zákonného zmocnění dle § 157 zákona č. 90/2021 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“) se domáhá proti žalovaným 1., 2. a 3. (dále jen „žalovaní“) zaplacení částky 18 479 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku chybného obchodního vedení a porušení povinností žalovaných vykonávat funkci jednatelů žalobkyně s péčí řádného hospodáře v období 22. 1. 2015 až 28. 11. 2016 v případě žalovaných 1. a 2. a v období 22. 1. 2015 až 29. 2. 2016 v případě žalovaného 3. Stejného nároku se přitom žalobkyně domáhala již žalobou ze dne 29. 9. 2017 v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 75 Cm 133/2017, jež skončilo zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Soud prvního stupně odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 o. s. ř. a dále na ustanovení občanského zákoníku týkající se promlčení nároku a běhu promlčecí lhůty. Konstatoval, že žalovaní ve vyjádření ze dne 27. 1. 2022 namítli promlčení žalobkyní uplatněného nároku a uzavřel, že žádosti žalobkyně nebylo možno vyhovět, neboť se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva s ohledem na žalovanými uplatněnou námitku promlčení nároku a uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty, když ta nebyla v řízení ve věci vedené pod sp. zn. 75 Cm 133/2017 stavena.2. Žalobkyně podala proti usnesení včasné odvolání, ve kterém navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že v soudem prvního stupně poukazovaném řízení, vedeném pod sp. zn. 75 Cm 133/2017 nebylo rozhodnuto ve věci, když řízení bylo pravomocně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. V uvedeném řízení byl přitom nárok vůči žalovaným uplatněn v promlčecí lhůtě, přičemž pokračováno v něm bylo v souladu s usneseními Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, č. j. 14 Cmo 258/2014, a ze dne 22. 11. 2019, č. j. 4 Cmo 136/2019, dle kterých v případě společnických žalob je nutno mezeru v zákoně o soudních poplatcích překlenout tak, že soud uloží povinnost soudní poplatek zaplatit až v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé. Žalobkyně tak jednala v dobré víře v to, že není povinna v daném řízení soudní poplatek platit. Nezaplacení tohoto poplatku tak nemůže vést k závěru, že žalobkyně v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 75 Cm 133/2017 řádně nepokračovala. O to více to platí za situace, kdy i přes nezaplacení poplatku ve zmiňovaném řízení soud prvního stupně vyzýval strany k činění procesních úkonů ve věci a tím žalobkyni utvrzoval ve správnosti závěru, jak byl vyjádřen ve shora uvedené judikatuře Vrchního soudu v Praze ohledně odkladu poplatkové povinností. Podle žalobkyně tak promlčecí doba pro uplatnění nároku uplatněného v řízení vedeném pod sp. zn. 75 Cm 133/2017 a následně v předmětném řízení neběžela. Žalobkyně dále poukázala na to, že námitka promlčení, jak žalovanými byla v daném řízení vznesena, se příčí dobrým mravům. Závěr soudu prvního stupně o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva z důvodu této námitky je proto nesprávný. Žalobkyně soudu prvního stupně vytkla, že se nevypořádal s její argumentací ohledně důvodů pro osvobození a napadené usnesení o posouzení této argumentace neopřel. Na tom, že důvody pro její osvobození jsou dány, setrvala. K poukazu žalovaných na to, že žalobkyně není nemajetná, když má mít údajně pohledávku za svým společníkem společností , Anonymizováno, z titulu údajně způsobené škody ve výši 689 430,60 Kč spočívající v povinnosti žalobkyně uhradit žalovaným náhradu nákladů řízení ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 75 Cm 133/2017, se žalobkyně vyjádřila tak, že toto popírá. Uvedla zároveň, že i kdyby takovou pohledávku měla, není zřejmé, jaký vliv by její existence měla na schopnost žalobkyně uhradit soudní poplatek za žalobu. Pohledávka není totiž platebním instrumentem, který by žalobkyně mohla převést na účet soudu za účelem splnění své poplatkové povinnosti.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání důvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Z uvedeného ustanovení tak vyplývá, že i v případě, kdy poměry účastníka by jeho osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly, nelze jeho žádosti o osvobození vyhovět, pokud právo uplatňuje nebo brání svévolně nebo zřejmě bezúspěšně. O zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva se přitom jedná zejména tehdy, jestliže již ze skutkových tvrzení žadatele (aniž by bylo třeba provádět dokazování) je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2769/2010, dostupné na www.nsoud.cz).5. Z obsahu spisu je zřejmé, že nárok žalobkyně, jak je uplatněn žalobou v této věcí, není zjevně nesmyslný či nemožný. Není samozřejmě možné v tomto okamžiku uzavřít, zda žalobkyně skutečně v tomto řízení uspěje, nicméně pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci vychází odvolací soud oproti soudu prvního stupně z toho, že v případě žalobkyně se o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva nejedná. Pakliže soud prvního stupně dospěl k závěru opačnému s odůvodněním, že žalovaní uplatnili námitku promlčení nároku a že tříletá subjektivní promlčecí lhůta uplynula, pominul, že případnou bezúspěšnost uplatňování nebo bránění práva je třeba posuzovat na základě skutkových tvrzení žadatele (v daném případě žalobkyně) a nikoli ji hodnotit z hlediska toho, zda může být důvodná skutková verze protistrany včetně jí uplatněné námitky promlčení.6. Samotné vznesení námitky promlčení nadto neznamená, že právo v soudním řízení uplatněné nemůže být přiznáno. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k námitce promlčení se podává, že pro posouzení její důvodnosti musí ze skutkových zjištění vyplývat, že k promlčení práva došlo a žalovanému (dlužníku) tak vzniklo právo jednostranným právním úkonem v soudním řízení dosáhnout toho, že proti němu nelze promlčené právo uplatnit. Žalovaný přitom nese břemeno tvrzení i důkazní břemeno, tj. je povinen uvést všechny okolnosti promlčení práva – že uplynula právním předpisem přesně vymezená doba a oprávněný subjekt, ač tak měl učinit, své právo nevykonal (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2008, sp. zn. 32 Cdo 4291/2007, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 101/2008, či rozsudek téhož soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2836/2015). Z obsahu odvolání proti napadenému usnesení je přitom zřejmé, že žalobkyně nepovažuje nárok, jak jí byl žalobou uplatněn, za promlčený, k čemuž předkládá rozsáhlou argumentaci. Námitku promlčení navíc považuje za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy.7. S odkazem na důvody, jak výše byly vyloženy, odvolací soud uzavírá, že v daném případě nelze jen na základě žalovanými vznesené námitky promlčení činit závěr o zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva ze strany žalobkyně. Namístě proto bylo se zabývat jejími majetkovými poměry coby druhým předpokladem pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, když soud prvního stupně žalobkyni toto osvobození nepřiznal s odůvodněním, že práva na zaplacení částky 18 479 000 Kč se proti žalovaným domáhá zřejmě bezúspěšně, trpí napadené usnesení vadou spočívající v nedostatku důvodů a tedy nepřezkoumatelností.8. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně zrušil podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a věc vrátil podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. tomuto soudu k dalšímu řízení. V jeho rámci soud prvního stupně zhodnotí žalobkyní předestřená tvrzení týkající se jejích poměrů a jí předložené doklady a věcně posoudí, zda žalobkyně předpoklady pro přiznání úlevy na soudních poplatcích splňuje a případně v jakém rozsahu. Dokud se tak nestalo, nemůže odvolací soud ani odhadnout, zda návrh žalobkyně na přiznání osvobození od soudních poplatků je anebo není důvodný, co se druhého ze shora uvedených předpokladů týká.