5 Cmo 61/2022-138 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že se nepřiznává osvobození od soudních poplatků žalované 1. (výrok I.) a žalovanému 2. (výrok II.). V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a konstatoval, že žalovaná 1. věrohodným způsobem neprokázala své majetkové poměry, když soudu nepředložila požadovaná daňová přiznání za tři roky předcházející podání žádosti o osvobození potvrzená razítkem finančního úřadu o jejich doručení a účetní závěrky za tyto roky včetně podpisu osoby odpovídající za správnost vykazovaných údajů. To, že v průběhu řízení bylo zahájeno insolvenční řízení týkající se žalované 1., nemá žádný dopad na její povinnost prokázat soudu své majetkové poměry, neboť do rozhodnutí o úpadku, nelze mít za to, že žalovaná 1. nemá finanční prostředky na úhradu soudního poplatku za jí podané odvolání do rozsudku ve věci vydaného. Ve vztahu k žalovanému 2. soud prvního stupně konstatoval, že svou celkovou majetkovou situaci neprokázal, když zamlčel, že je majitelem 100% obchodního podílu na základním jmění žalované 1. Insolvenční řízení na žalovanou 1. přitom nezbavuje žalovaného 2. povinnosti uvést obchodní podíl jako svůj majetek. Totéž se týká obchodního podílu žalovaného 2. ve společnosti , Anonymizováno, . Žalovaný 2. podniká ve vysoce atraktivním předmětu podnikání – pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. To, že působí jako statutární orgán žalované 1. a společnosti , Anonymizováno, , aniž by za tuto činnost byl finančně odměňován, nelze přitom přenášet na stát ve formě žádosti o osvobození od soudních poplatků, když žalovaný 2. je „muž v nejlepších letech bez zdravotních omezení“ a tedy čas věnovaný bezplatnému výkonu činnosti statutárního orgánu může věnovat činnosti, kterou by prostředky na zaplacení soudního poplatku získal. Žádosti obou žalovaných byly proto zamítnuty.2. Žalovaní 1. a 2. podali proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), ve kterých navrhli zrušení usnesení, případně jeho změnu tak, že jim osvobození od soudního poplatku bude přiznáno.3. Pokud jde o žalovanou 1., konstatuje odvolací soud, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2022, č. j. MSPH 90 INS 896/2022-A-39, byl zjištěn úpadek žalované 1. jako dlužnice a na její majetek byl prohlášen konkurs, v důsledku čehož došlo podle ustanovení § 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, k přerušení řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. Vzhledem k tomu, že po dobu, po kterou trvají účinky prohlášeného konkursu, nelze ve vztahu mezi těmito účastníky v řízení pokračovat, rozhodoval odvolací soud pouze o odvolání podaném žalovaným 2. s tím, že o odvolání žalované 1. bude možno rozhodnout až poté, kdy stávající překážka řízení vůči této žalované odpadne, případně za podmínek, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.4. Žalovaný 2. své odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků odůvodnil tím, že v současné době žije v pronajatém bytě na adrese , Anonymizováno, , kde platí nájemné ve výši 8 000 Kč měsíčně. Hradí výživné na nezletilou dceru ve výši 5 000 Kč měsíčně, splátku kreditní karty ve výši 2 500 Kč a platbu za telefon ve výši 2 800 Kč. Povinen je k úhradě peněžitého trestu ve výši 130 000 Kč, kdy měsíční splátka činí 13 000 Kč. Nezanedbatelnou část jeho měsíčních výdajů činí náklady na stravování, ošacení a další základní potřeby. Žalovaný 2. dále uvedl, že v období od 5. 4. 2022 do 22. 7. 2022 byl v dočasné pracovní neschopnosti a jeho měsíční příjem byl po tuto dobu značně omezen. Z jeho účasti na obchodních společnostech (ve většině případů navíc již bývalé účasti) nelze podle žalovaného 2. dovozovat, že mu jeho poměry umožňují soudní poplatek zaplatit. Pokud jde o jeho obchodní podíl na žalované 1., měl žalovaný 2. zato, že uvedená skutečnost byla v řízení několikrát konstatována a je tedy prokázána. Rozhodně nebylo jeho záměrem ji v prohlášení zatajit či důvodně opomenout, jak mu je soudem prvního stupně vytýkáno. Žalovaný 2. zdůraznil, že osvobození od soudních poplatků odůvodňují poměry žadatele zpravidla právě tehdy, nemohl-li by platit náklady bez ohrožení výživy vlastní a výživy osob, k nimž má podle zákona vyživovací povinnost. K takovému ohrožení by podle něj v projednávaném případě s největší pravděpodobností došlo.5. S ohledem na přerušení řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1. z důvodu prohlášení konkursu na majetek této žalované přezkoumal odvolací soud napadené usnesení pouze v jeho výroku II., jímž bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudních poplatků podané žalovaným 2., a to včetně řízení, které předcházelo vydání tohoto usnesení, aniž by k projednání odvolání žalovaného 2. bylo nařizováno jednání (§ 212, § 212a a 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.).6. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby v důsledku neschopnosti zaplatit soudní poplatek bylo účastníku zabráněno domáhat se ochrany jeho práv u soudu. Je přitom plně na žadateli o osvobození od povinnosti soudní poplatek platit, aby tvrdil a v neposlední řadě i prokázal, že se nachází v tak nepříznivé situaci, že není v jeho možnostech soudní poplatek zaplatit, a současně i to, proč tomu tak je. Úlevu z povinnosti zaplatit soudní poplatek lze zpravidla přiznat osobám zcela nemajetným či osobám s výrazně nízkými příjmy, pokud tyto se bez vlastního zavinění ocitly v situaci, která jim neumožňuje prostředky na splnění jejich poplatkové povinnosti si opatřit.7. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný 2. napadl včasným odvoláním rozsudek soudu prvního stupně ze dne 11. 2. 2022, č. j. 47 Cm 79/2021-61, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 2. 3. 2022, č. j. 47 Cm 79/2021-65, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 788 267 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 11. 2. 2022 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 2 628 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 40 145 Kč. Vzhledem k tomu, že odvolání je včasné, přípustné a obsahující náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., lze mít za splněný první předpoklad požadovaný ustanovením § 138 o. s. ř., tedy že v případě žalovaného 2. se nejedná o svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.8. Co se týká osobních, majetkových a výdělkových poměrů žalovaného 2., ze šetření provedeného soudem prvního stupně vyplynulo, že žalovaný 2. je ženatý, má nezletilou dceru, vůči které má vyživovací povinnost ve výši 5 000 Kč měsíčně, zaměstnán je jako provozní ředitel ve společnosti , Anonymizováno, s průměrným měsíčním čistým výdělkem za druhé čtvrtletí roku 2022 ve výši 50 000 Kč, nemá žádný majetek větší hodnoty a platí nájemné ve výši 8 000 Kč měsíčně. Jeho manželka jako osoba samostatně výdělečně činná měla za poslední zdaňovací období příjem z podnikatelské činnosti ve výši 30 000 Kč.9. Ve vztahu ke zjištěné angažovanosti žalovaného 2. ve statutárních orgánech dvou obchodních společností (jednatel společnosti , Anonymizováno, o., IČO , Anonymizováno, , a předseda představenstva společnosti , Anonymizováno, , IČO , IČO, ) odvolací soud uvádí, že výkon této odpovědné a nepochybně časově náročné činnosti bez jakékoli protihodnoty by jistě postrádal smyslu, a to zejména za stavu, kdy majetková situace žalovaného 2. je podle jeho vlastních tvrzení nepříznivá. Značně pochybným se proto odvolacímu soudu jeví tvrzení žalovaného 2. o tom, že z této činnosti nemá žádný příjem.10. Pokud jde o žalovaným 2. zmiňované náklady na stravování, ošacení a další základní potřeby žalovaného 2., které podle jeho tvrzení tvoří nezanedbatelnou část jeho měsíčních výdajů, jejich výši žalovaný 2. neuvedl ani v prohlášení ze dne 11. 7. 2022 ani následně v odvolacím řízení. K tomu odvolací soud připomíná, že konstantní judikatura stojí na stanovisku, že pro náležité posouzení nedostatku prostředků je nezbytné znát jak jasně specifikovanou výši příjmů, tak i jasně specifikovanou výši výdajů žadatele, s tím, že žádost o osvobození nemůže být zásadně úspěšná, pokud tomuto požadavku není žadatelem vyhověno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 9 As 157/2014, dostupný v ASPI pod ID JUD253703CZ).11. Vzhledem k tomu, že samozřejmým a zcela nezbytným předpokladem pro rozhodnutí soudu o osvobození účastníka podle ustanovení § 138 o. s. ř. je, že žadatel o osvobození regulérním a zcela vyčerpávajícím způsobem vyjeví své osobní, majetkové a výdělkové poměry, což se v daném případě s ohledem na výše konstatované nestalo, nejsou u žalovaného 2. podmínky pro jeho osvobození od soudních p