5 Cmo 63/2022-140 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 27. 4. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 419 683 Kč s příslušenstvím s odkazem na směnku vlastní vystavenou žalovaným dne 28. 11. 2019 na výše uvedenou částku splatnou dne 28. 3. 2021.2. Žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu, jímž žalobě bylo vyhověno, v zákonné lhůtě námitky, ve kterých uvedl, že s žalobkyní uzavřel dvě úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , ve kterých vystupoval jako soukromá osoba „spotřebitel“ a nikoli jako osoba podnikající. V těchto smlouvách se nezavázal ke krytí úvěru směnkou, a pokud by to bylo podmínkou, tak by tak nikdy neučinil. Žalovaný zjistil, že jej žalobkyně u obou smluv uvedla v omyl, tak od smluv odstoupil a chtěl jistiny se zákonnými úroky vrátit žalobkyni, která to však odmítla. Žalovaný předmětnou směnku nepodepsal, nikdy ji neviděl s tím, že veškeré uzavírání smluv probíhalo elektronicky a žalovaný žádnou listinu nepodepsal. Doplnil, že neobdržel předžalobní výzvu a směnka mu nebyla předložena k placení.3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 9. 7. 2021 zejména uvedla, že smlouva o zápůjčce nebyla smlouvou spotřebitelskou a žalovaný při jejím podpisu nebyl uveden v omyl. Žalovaný uzavřel smlouvu o revolvingové podnikatelské zápůjčce jako podnikatel s výslovným uvedením jeho identifikačního čísla, sídla a účelu poskytnutí půjčky na podnikání. Ve smlouvě byla sjednána i řada povinností dlužníka jako podnikatele ve vztahu k jeho podnikatelské činnosti se závazkem nečinit zhoršující změny v povaze podnikání. Ohledně tvrzení žalovaného, že směnku nepodepsal ani neviděl, odkázala na bod 4.1.1. smlouvy o zápůjčce, dle něhož v případě prodlení žalovaného s placením dluhu je žalobkyně oprávněna přistoupit k vyplnění blankosměnky v rozsahu směnečné sumy a data splatnosti a domáhat se uspokojení nároku.4. Rozsudkem ze dne 2. 3. 2022, č. j. 55 Cm 66/2021-92 soud prvního stupně ve výroku I. směnečný platební rozkaz ze dne 14. 5. 2021, č. j. 55 Cm 66/2021-12 ponechal v platnosti a ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 25 189 Kč. Soud prvního stupně projednal věc bez účasti žalovaného za podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. a po provedeném dokazování, zejména směnkou vlastní ze dne 28. 11. 2019, smlouvou o revolvingové podnikatelské půjčce ze dne 28. 11. 2019 a svědeckou výpovědí , Anonymizováno, dospěl k závěru, že žalovaný vystavil dne 28. 11. 2019 směnku vlastní, která splňuje veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. a je směnkou platnou, na jejímž základě se zavázal zaplatit žalobkyni směnečnou sumu ve výši 419 683 Kč. Směnka plnila zajišťovací funkci ke splnění závazku žalovaného vyplývajícího ze zápůjčky poskytnuté žalobkyní žalovanému jako podnikateli na základě výše uvedené smlouvy. Z výpovědi svědkyně , Anonymizováno, bylo zjištěno, že vykonávala jako samostatně výdělečná osoba zprostředkovatelskou činnost pro žalobkyni a potvrdila, že žalovaný podepsal předmětnou smlouvu tzv. biometrickou tužkou, nikoli tak směnku, kterou před svědkyní vlastnoručně podepsal. Tato skutečnost ostatně vyplývá i z bodu 4.1 smlouvy o zápůjčce. Žalovaný rovněž neprokázal tvrzení, že nebyl žalobkyní vyzván k úhradě směnečného dluhu, a že mu směnka nebyla předložena k placení.5. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnil písemným podáním ze dne 29. 5. 2022, ve kterém zejména uvedl, že soud nezkoumal pravost směnky jako takové i pravost podpisu žalovaného na této listině. Pokud soud vycházel ze svědecké výpovědi , Anonymizováno, , pak se jedná o osobu úzce spjatou se žalobkyní, která z předmětného sporu profituje, a z tohoto důvodu lze označit její výpověď za účelovou. Soud prvního stupně vydal směnečný platební rozkaz bez předloženého originálu směnky. Žalovaný se soudního jednání nezúčastnil z důvodu poruchy na vozidle cestou na jednání, o čemž podal informaci soudu prvního stupně.6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že soud prvního stupně rozhodl správně, a proto navrhla potvrzení rozsudku.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.8. Odvolací soud nemá žádnou pochybnost o tom, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. a je tak spolehlivým základem pro uplatnění nároku na zaplacení směnečného penízu. Z obsahu spisu (č. l. 8) plyne, že žalobkyně spolu se žalobou předložila soudu originál směnky (založen v úschově soudu), na jejímž základě soud prvního stupně vydal směnečný platební rozkaz. Žalovaným nebylo k jeho tvrzení osvědčeno, že žalobkyně předala do úschovy soudu prostou kopii směnky. K námitce žalovaného ohledně nepravosti jeho podpisu na směnce vycházel soud prvního stupně zcela správně z obsahu Smlouvy o revolvingové podnikatelské zápůjčce č. , Anonymizováno, ze dne 28. 11. 2019, jejíž uzavření žalovaný potvrdil, a která ve svém čl. 4.4.1. obsahuje prohlášení žalovaného, že v den podpisu smlouvy vystavil a odevzdal žalobkyni jednu vlastní blankosměnku na řad žalobkyně bez uvedení údajů splatnosti, směnečné sumy a platebního místa s oprávněním žalobkyně ji za sjednaných podmínek vyplnit v případě prodlení žalovaného s placením jakéhokoliv dluhu žalobkyni dle této smlouvy. Skutečnost, že žalovaný takovou blankosměnku vystavil, byla potvrzena i svědeckou výpovědí , Anonymizováno, , která pro žalobkyni zprostředkovala uzavření předmětné smlouvy. Ohledně existence samotného kauzálního závazku žalovaný nezpochybnil, že takovou smlouvu uzavřel a od žalobkyně převzal zápůjčku v rozsahu příslušného finančního plnění se závazkem ji za sjednaných podmínek vrátit. Z obsahu smluvního ujednání (čl. 4.1.1. až 4.1.4) plyne zajišťovací funkce směnky (blankosměnky) k smluvnímu závazku dlužníka. K námitce, že smlouvu uzavřel jako fyzická osoba – spotřebitel a nikoli jako podnikatel, je třeba uvést, že ze samotného označení vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena „Smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce“ č. , Anonymizováno, , ve které jako vydlužitel vystupuje žalovaný (fyzická osoba) s uvedením jeho identifikačního čísla (IČ , Anonymizováno, ) s tím, že zápůjčka ve výši 110 000 Kč byla žalovanému zapůjčena pro jeho podnikatelské účely (oddíl. II, bod 1.8). Povinnosti žalovaného jako podnikatele během trvání zápůjčky pak upravuje zejména oddíl II., bod 10 smlouvy. Nelze mít proto žádnou pochybnost o tom, že žalovanému muselo být ze samotného obsahu smlouvy známo, že vstupuje do závazkového vztahu s žalobkyní jako podnikatel a z tohoto důvodu nemohl být žalobkyní uveden v omyl. Pokud od smlouvy odstoupil a měl zájem přijaté finanční plnění s příslušenstvím vrátit žalobkyni, nepochybně tak mohl učinit bezhotovostní platbou na její účet. K námitce, že žalobkyní nebyl vyzván k zaplacení směnečného dluhu, je třeba uvést, že žalobkyní bylo prokázáno (č. l. 5 a č. l. 6 spisu), že žalovanému byla dne 6. 4. 2021 odeslána doporučenou poštou předžalobní výzva ze dne 6. 4. 2021. K námitce nepředložení směnky k placení odvolací soud uvádí, že předložení směnky k placení má zachovací funkci vůči dlužníkům nepřímým, nikoli vůči dlužníkům přímým. Přímá práva tudíž nejsou podmíněna ani prezentací směnky k placení. Důkazní břemeno k prokázání toho, že směnka nebyla předložena k placení, tíží směnečného dlužníka, který takový důkaz nepředložil. I v případě, že by se tak nestalo, byla směnka předložena k placení směnečnému dlužníku nejpozději s doručením žaloby.9. Soud prvního stupně nepochybil, pokud věc projednal dne 2. 3. 2022 bez účasti žalovaného za podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. Součástí spisu (č. l. 88) je pouze následná písemná omluva žalovaného z neúčasti na jednání ze dne 3. 3. 2022, aniž byl osvědčen důvod neúčasti.10. Lze proto uzavřít, že odvolací soud se ztotožnil se závěry rozsudku soudu prvního stupně, a proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrdil včetně výroku II. o náhradě nákladů námitkového řízení, kterým soud žalobkyni přiznal za podmínek § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. a § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci 2 úkony právní služby po 9 980 Kč za písemné vyjádření k námitkám žalovaného ze dne 9. 7. 2021 a za 1 účast na soudním jednání dne 2. 3. 2022, v rozsahu 2 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/96 Sb., náhradu cestovného ve výši 157 Kč a náhradu ztráty času v rozsahu 1 půlhodiny ve výši 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 zák. č. 177/96 Sb., to vše zvýšené o 21 % DPH.11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci ve shodě s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb., a to v rozsahu přiznaného 1 úkonu právní služby ve výši 9 980 Kč, v rozsahu 1 paušální částky ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/96 Sb.,