6 Cmo 239/2021-270 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl v částce 896 496 Kč po té, co zanikla její účast v žalovaném družstvu vyloučením, ve výroku II. ve zbývající částce (tj. v rozsahu částky 1 103 504 Kč) žalobu zamítl, ve výroku III. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, ve výroku IV. a V. uložil žalovanému povinnost zaplatit státu na účet Městského soudu v Praze náklady řízení.2. Soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že se žalobkyně předmětnou žalobou domáhala, zaplacení částky ve výši 2 000 000 Kč z titulu vypořádacího podílu s tvrzením, že její členství v žalovaném bytovém družstvu zaniklo ke dni 3. 4. 2006. Požadovala vypořádání v poctivé výši, když v projednávaném případě existuje hrubý nepoměr mezí výpočtem vypořádacího podílu z účetní hodnoty čistého obchodního jmění družstva a jeho skutečnou (tržní) hodnotou určenou znalcem.3. Soud I. stupně posuzoval rovněž důvodnost argumentace žalovaného, podle něhož žalovaný sám vypočetl vypořádací podíl žalobkyně ve výši 97 170 Kč, přičemž při výpočtu postupoval podle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (obchod. zák.), jakož i podle stanov žalovaného. Vyjádřil názor, že žalobkyní odkazovaná judikatura nedopadá na bytová družstva. Žalovaný proti žalované tvrzené pohledávce uplatnil započtení pohledávky ve výši 141 072 Kč (náklady na vyklizení bytu dle znaleckého posudku), dále pohledávky ve výši 622 299 Kč (ušlé nájemné za období užívání bytu žalovanou, přičemž původně tuto částku vyčíslil žalovaný částkou 637 794 Kč dle znaleckého posudku, avšak následně ji snížil o žalobkyní zaplacené nájemné), dále pohledávky 55 720 Kč (náklady řízení, k jejíchž náhradě ve prospěch žalovaného byla žalobkyně zavázána soudními rozhodnutími) a pohledávky ve výši 330 000 Kč (odhadované náklady na rekonstrukcí bytu po jeho užívání žalobkyní).4. Soud I. stupně žalobě na vyplacení vypořádacího podílu v družstvu ve výši 2 000 000 Kč vyhověl toliko do částky 896 496 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.5. Částky 896 496 Kč bylo dosaženo tak, že od tržní hodnoty bytu zjištěné znalcem ve výši 974 216 Kč znalec odečetl cizí zdroje tížící žalovaného ve výši 22 000 Kč a proti takto snížené částce 952 216 Kč soud I. stupně uznal důvodnost žalovaným započtené částky 55 720 Kč představující soudními rozhodnutími přiznané náklady řízení.6. S některými závěry znaleckého posudku se soud I. stupně po výslechu znalce neztotožnil. Soud I. stupně neshledal oprávněným další snížení znalcem stanovené tržní hodnoty bytu o částku 141 072 Kč představující náklady na vyklizení odpadu z bytu po zániku členství žalobkyně dne 3. 4. 2006, jakož i o částku 637 794 Kč představující ušlé příjmy žalovaného za nájemné v období od května 2006 do listopadu 2013 (dále jen „ušlé nájmy“). Důvodem byla skutečnost, že podle soudu I. stupně nebylo po výslechu svědků dostatečně prokázáno, že by předmětný byt, v minulosti obývaný žalobkyní, byl skutečně zanesen odpadem v takové míře, v jaké tvrdí žalovaný. Ve vztahu k ušlému příjmu z nájemného soud I. stupně konstatoval, že jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatněný až po vyloučení žalobkyně z žalovaného družstva a s předmětem řízení v této věci proto podle soudu I. stupně tento nárok nesouvisí.7. Soud I. stupně dále konstatoval, že požadavek na zaplacení vypořádacího podílu ve výši tržní hodnoty vychází zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 27 Cdo 5168/2017 a závěry v tomto rozhodnutí jsou aplikovatelné v případě hrubého nepoměru mezi výpočtem vypořádacího podílu z účetní hodnoty čistého obchodního jmění družstva a jeho skutečnou (tržní) hodnotou tak, aby vypořádání bylo spravedlivé.8. Soud I. stupně shledal důvodnou obranu žalovaného založenou na námitce započtení toliko v rozsahu shora uvedené částky 55 720 Kč. Naopak pohledávky odpovídající částce 141 072 Kč (náklady na vyklizení bytu dle znaleckého posudku), dále odpovídající částce 622 299 Kč (ušlé nájemné za období užívání bytu žalovanou od května 2006 do listopadu 2013) a konečně odpovídající částce 330 000 Kč (odhadované náklady na rekonstrukci bytu žalované) soud I. stupně neshledal způsobilými k provedení zápočtu, a to z důvodu nesplatnosti těchto nároků v rozhodné době, přičemž zaplacení nesplatné pohledávky se podle soudu I. stupně u soudu domáhat nelze, když k započtení způsobilé jsou podle soudu I. stupně ty pohledávky, jež jsou splatné a lze je uplatnit před soudem.9. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení. O nákladech státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.10. Proti tomuto rozsudku ve výrocích I., III., IV., a V. se prostřednictvím svého zástupce včas odvolal žalovaný (odvolatel) a navrhl napadený rozsudek soudu I. stupně zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení, když podle odvolatele soud nezohlednil skutečnost, že , Anonymizováno, , jež se řídila platnou legislativou, dospěla k závěru, že vypořádací podíl vypočtený ke dni vyloučení žalobkyně z družstva činí 112 151 Kč.11. Odvolatel dále uvedl, že žalobkyně byla z žalovaného bytového družstva vyloučena rozhodnutím členské schůze žalované dne 3. 4. 2006 a výše vypořádacího podílu měla být vypočtena dle tehdy platného obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. (obchod. zák.) a podle čl. 14 stanov družstva. Hodnota vypořádacího podílu měla odpovídat hodnotě majetku připadajícího na členský podíl žalobkyně.12. Podle odvolatele rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 5168/2017-384 není na daný případ aplikovatelné s ohledem na odlišnou skutkovou situaci.13. Podle odvolatele soudu doložil, že vyzval žalobkyni k uzavření nájemní smlouvy, ale ta ji nikdy nepodepsala, na výzvu nereagovala a bydlela v bytě nadále bez právního důvodu. Byt žalobkyně byl vyklizen až exekučně dne 22. 10. 2013 tj. po 7 letech po jejím vyloučení z družstva, když žalobkyně neplatila po celých dlouhých 7 let nájem a zaplatila pouze 3x minimální částky 2 460 Kč, 2 560 Kč a 2 560 Kč a soud I. stupně měl uznat odpočitatelnou položku tržního nájemného stanovenou znalcem ve výši 637 793 Kč14. Dále podle odvolatele jde o peněžitou pohledávku žalovaného, již žalovaný ve výši stanovené znalcem započetl oproti nároku žalobkyně, když znalec spočítal ušlý zisk v podobě tržního nájmu za dobu, kdy žalobkyně prokazatelně neplatila a byt blokovala.15. Ohledně nerespektování zápočtu pohledávky žalovaného představované náklady na vyklizení bytu odvolatel soudu I. stupně vytkl, že vyslýchal pouze svědky navržené žalobkyní - její blízké přítelkyně , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ke zjišťování stavu bytu a oprávněnosti položky nákladů na vyklizení bytu stanovené znalcem částkou 141 072 Kč, aniž vyslechl žalovaným navrženého svědka Houru - soudního vykonavatele, jenž mohl podat objektivní a nezávislý popis stavu bytu užívaného žalobkyní. Navíc tyto svědkyně nebyly přítomny exekuci započaté v 8 hodin a byt viděly až ve 14 hod. Byt byl žalobkyní používán jako skladiště a náklady na vyklizení takového bytu byly mnohem vyšší, než u bytu užívaném normálním způsobem k bydlení.16. Dále poukázal na nesprávný postup soudu I. stupně, jenž neuznal ani náklady vynaložené odvolatelem na rekonstrukci bytu.17. Ve vztahu k poctivosti vypořádání odvolatel odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 5168/2017-384.18. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.19. Skutková zjištění učiněná soudem I. stupně v rozsahu podstatném pro rozhodnutí jsou správná.20. Z hlediska skutkového odvolací soud vychází ze skutečnosti, že členství žalobkyně v žalovaném bytovém družstvu zaniklo ke dni 3. 4. 2006, kdy byla z žalovaného družstva vyloučena.21. Žalobkyně následně vyzvala žalovaného k výplatě vypořádacího podílu ve výši 2,5 mil. Kč dne 25. 2. 2009.22. Dále odvolací soud vychází ze skutečnosti, že výši vypořádacího podílu v žalovaném bytovém družstvu určil znalecký ústav odvozením ceny vypořádacího podílu z tržní ceny bytu ve výši 974 216 Kč, přičemž podle znalce (posudek č.l. 140 strana 24 posudku) je nutno zjištěnou tržní cenu bytu snížit o náklady na vyklizení bytu ve výši 141 072 Kč a dále je nutno ke stanovení výše vypořádacího podílu v žalovaném bytovém družstvu odečíst i cizí zdroje tížící žalovaného ve výši 22 000 Kč. Konečně uvedeným způsobem zjištěnou částku je podle znalce (posudek č.l. 140 strana 25 posudku) nutno snížit dále o částku ve výši 622 299 Kč (ušlé nájemné za období užívání bytu žalovanou od května 2006 do listopadu 2013).23. Vedle toho, že s uvedenými tvrzenými pohledávkami žalovaného pracoval uvedeným způsobem znalecký ústav, odvolací soud vychází rovněž ze skutečnosti, že v průběhu řízení žalovaný počal dne 30. 10. 2020 a 21. 1. 2021 požadovat úhradu uvedených pohledávek po žalobkyni, a to formou