6 Cmo 268/2021-770 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně ve výroku I. pro nedůvodnost zamítl návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků z odvolání ve výši 374 495 Kč a ve výroku II. pro nesoulad se zákonem zamítl i návrh žalobkyně na přerušení řízení odůvodňovaný žalobkyní neúspěšnou výzvou žalovanému ke složení části žalované částky ve výši 7 489 893,55 Kč do soudní úschovy, jakož i odůvodňovaný trestním řízením proti žalovanému, kdy poznatky z trestního řízení mohou podle žalobkyně mít význam i pro řízení o projednávané věci a dále z důvodu možného rozhodnutí o náhradě škody v trestním řízení, z kteréhož důvodu by nynější civilní řízení pozbylo smysl.2. Soud I. stupně věc posoudil podle § 138 odst. 1 věta prvá o. s. ř. a podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a vycházel z toho, že žalobkyně v soudem stanovené lhůtě, ani později nezaslala soudu I. stupně potvrzení o majetkových poměrech. Soud I. stupně nahlédnutím do sbírky listin žalobkyně navíc zjistil, že žalobkyně zaslala uzávěrku naposledy za rok 2018 a z toho důvodu nelze její majetkové poměry posoudit.3. Ve vztahu k návrhu na přerušení řízení soud I. stupně konstatoval, že občanské soudní řízení je jiným řízením, než řízení trestní a tato řízení jsou na sobě nezávislá. Navíc při posledním jednání nalézacího soudu dne 21. 4. 2021 bylo řízení zkoncentrováno dle § 119a odst. 1 o. s. ř. a nejsou tak dány podmínky pro přerušení řízení. Podle soudu I. stupně, jestliže by soud I. stupně návrhu žalobkyně vyhověl, mohlo by přerušení řízení trvat velmi dlouhou dobu, neboť dle jeho obsahu zatím v trestní věci nebyla podána obžaloba.4. Proti tomuto usnesení se v zákonem stanovené lhůtě odvolala žalobkyně (odvolatelka) a domáhala se změny napadeného usnesení a přiznání osvobození od soudních poplatků a současného rozhodnutí o přerušení soudního řízení, když v průběhu odvolacího řízení založila do spisu poslední účetní závěrku za období roku 2020, obsahující rovněž i údaje z účetního období roku 2019.5. Odvolatelka zdůraznila, že z účetní závěrky žalobkyně za účetní období roku 2020 je patrné, že žalobkyně měla v roce 2019 záporný vlastní kapitál - 85 000 Kč (viz pasiva bod A). To znamená, že součet jejího majetku a závazků byl - 85 000 Kč, když v předchozích obdobích uhradila soudní poplatky ve výši 2 690 701 Kč.6. Dále poukázala na skutečnost, že v roce 2020 žalobkyně získala pravomocný rozsudek proti žalovanému na částku ve výši téměř 11 000 000 Kč s příslušenstvím a pravomocné je podle odvolatelky aktuálně rozhodnutí v rozsahu částky 3 438 483 Kč s příslušenstvím. Dále uvedla, že do aktiv účetní závěrky 2020 byla zaúčtována uvedená pravomocná a vykonatelná pohledávka žalobkyně proti žalovanému (po snížení o náhradu nákladů řízení) ve výši 3 247 000 Kč a vlastní kapitál žalobkyně dle účetní závěrky za rok 2020 „formálně“ činí 1 957 000 Kč, byť se tuto pohledávku proti žalovanému nepodařilo vymoci. Proto majetková situace žalobkyni neumožňuje uhrazení dalšího soudního poplatku ve výši 374 495 Kč, když navíc dlužník (žalovaný), ze sebe formálně učinil nemajetného.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací podle § 212 a násl. o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:8. Právním východiskem pro rozhodnutí v dané věci je § 138 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podle tohoto ustanovení může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.9. Podle názoru odvolacího soudu směřuje uvedené ustanovení § 138 o. s. ř., zpřísněné novelou č. 218/2011 Sb., jež nabyla účinnosti od 1. 9. 2011, k umožnění přístupu k soudu osobám (fyzickým nebo právnickým), jimž by jinak z důvodu neschopnosti zaplatit soudní poplatek byl odepřen přístup k soudu a tím i odepřena ochrana jejich práv.10. Z obsahu spisu je zřejmé, že v předmětném sporu o náhradu škody soud I. stupně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 25. 5. 2021, č. j. 13 Cm 200/2018-737 k uhrazení soudního poplatku z odvolání ve výši 374 495 Kč v souvislosti s odvoláním žalobkyně proti rozsudku vydanému Krajským soudem v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 200/2018-722 dne 3. 5. 2021. Tento, pro žalobkyni nepříznivý rozsudek, byl vybudován na závazném právním názoru Nejvyššího soudu vyjádřeném v jeho zrušovacím rozsudku č. j. 27 Cdo 2636/2020-682 ze dne 29. 1. 2021.11. Z obsahu spisu je zřejmé i to, že žalobkyně poukazuje na svou tvrzenou nemajetnost dokládanou účetní závěrkou za rok 2020 s tím, že poukazuje na tvrzené ukrytí majetku žalovaným a z toho důvodu na nemožnost exekučního vymožení části pravomocně přiznané pohledávky vůči žalovanému ve výši 3 438 483 Kč a žádá o osvobození od soudního poplatku z odvolání. Současně soudu I. stupně navrhla též přerušení řízení z důvodu § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a to až do ukončení trestního řízení, v rámci něhož by podle žalobkyně mohlo dojít k jejímu uspokojení v adhezním řízení, čímž by podle žalobkyně nynější civilní řízení ztratilo smysl.12. K tvrzené nemajetnosti odvolatelky odvolací soud nesdílí její právní názor na jí uváděnou neschopnost zaplatit shora uvedený soudní poplatek ve výši 374 495 Kč, byť si odvolací soud je vědom značného zásahu touto platbou do hospodaření odvolatelky.13. Schopnost žalobkyně uhradit uvedený soudní poplatek odvolací soud spatřuje v žalobkyní přiložené účetní závěrce za rok 2020, z níž je zřejmé, že se objem aktiv žalobkyně meziročně zvýšil z 808 000 Kč na 3 965 000 Kč. Z účetní závěrky za rok 2020 je zřejmé i to, že vedle pohledávky za žalovaným žalobkyně drží výrobky a zboží v ceně 425 000 a disponuje i dlouhodobým hmotným majetkem, jehož hodnota činí 126 000 Kč.14. Odvolací soud přitom nemá důvodu pochybovat o pravdivosti tvrzení odvolatelky, že se jí doposud nepodařilo vymoci shora uvedenou pravomocně přisouzenou pohledávku. Na druhé straně je z účetní závěrky za rok 2020 zřejmé i to, že aktiva odvolatelky netvoří pouze shora uvedená pohledávka, ale odvolatelka disponuje i dalšími aktivy. Navíc i předmětná odvolatelkou uváděná pohledávka za žalovaným představuje zpeněžitelný majetek i za situace, kdy žalovaný má tvrdit svoji nemajetnost.15. Na základě uvedeného je tak zřejmé, že odvolatelka není nemajetná a je v jejích možnostech uhradit soudní poplatek z odvolání ve výši 374 495 Kč, byť si odvolací soud je vědom, v souladu se shora uvedeným, nepochybných komplikací spojených s konverzí vlastních aktiv žalobkyně na peníze, případně i komplikací souvisejících s vyřízením si úvěru na úhradu poplatku. Z uvedených důvodů odvolací soud v této části napadené usnesení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.16. Ve vztahu k odvolání žalobkyně proti výroku II. usnesení soudu I. stupně o nevyhovění požadavku žalobkyně na přerušení řízení odvolací soud konstatuje, že podle § 202 odst. 1 písm. i) o. s. ř. odvolání není přípustné proti usnesení, jímž byl zamítnut návrh na přerušení řízení podle § 109 nebo podle § 110 o. s. ř.17. Z uvedených důvodů odvolací soud postupem podle § 218 písm. c) o. s. ř. odvolání žalobkyně proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. září 2021, č. j. 13 Cm 200/2018-759 odmítl, neboť v této části odvolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.18. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.19. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval a rozhodne o nich soud I. stupně v rozhodnutí, jímž u něho řízení skončí.