6 Cmo 373/2020-107 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem ze dne 3. 6. 2014 se navrhovatelka domáhala vydání „rozsudku“, jímž by soud rozhodl, že „vyloučení žalobkyně ze žalovaného rozhodnutím žalovaného ze dne 7.5.2014 je neplatné“. Ve svém návrhu uvedla, že se coby profesní účetní zajímala o poměry v účastníkovi 1), neboť jí připadalo zvláštní, že nebyly k dispozici zápisy z členských schůzí, ze schůzí výboru, stanovy, nebylo se možné seznámit s účetnictvím a na dotazy se nedočkala odpovědí. Ze strany členů vedení spolku začala vnímat zhoršení vztahů s tím, že podle nich se se údajně dopouštěla jednání, jež měla spolku škodit. Řada informací nebyla pravdivá, např. že měla organizovat jakýsi odboj, že měla šířit nepravdivé, spolek poškozující informace… Při členské schůzi svolané na den 29. 3. 2014 bylo při bouřlivé diskusi zmíněno chování navrhovatelky, kterým měla porušit stanovy a spolek, snažila se situaci vysvětlit. Na schůzi výboru konané dne 7. 5. 2014 bylo navrhovatelce i přes její vysvětlení sděleno, že je ze spolku vyloučena. S rozhodnutím nesouhlasila, jiné poučení o možnosti nechat přezkoumat toto rozhodnutí neobdržela, obrátila se na výbor účastníka 1) i na účastníka 2) se žádostí o přezkum, avšak bez odezvy. Podle stanov - má je jen účastník 2), neexistuje rozhodčí komise a nenalezla jiný orgán, který by byl oprávněn přezkoumat rozhodnutí výboru spolku o vyloučení. Navíc vychází z toho, že nejvyšší orgán spolku - členská schůze, její vyloučení podpořila. Dále namítla, že v rozhodnutí o vyloučení jsou uvedeny nepravdivé skutečnosti a obsahuje nejasná a nepřezkoumatelná tvrzení.2. Rozsudkem ze dne 22. ledna 2018 soud prvního stupně rozhodl tak, že „Žaloba s tím, že vyloučení žalobkyně , Anonymizováno, ze žalovaných rozhodnutím žalovaného , právnická osoba, ze dne 7. 5. 2014 je neplatné, se zamítá proti oběma žalovaným.“ (výrok I.) a dalšími výroky rozhodl o náhradě nákladů řízení.3. K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze coby soud odvolací usnesením ze dne 7. dubna 2020 sp.zn. 7 Cmo 131/2018 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl, že „…domáhat se u soudu vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku o vyloučení jeho člena je možné jen ohledně takového rozhodnutí, které již nemůže být (podle stanov) přezkoumáváno (některým) orgánem spolku (tedy, jehož nezákonnost či rozpornost se stanovami nemůže napravit sám spolek prostřednictvím rozhodnutí k tomu příslušného orgánu). Ve smyslu citovaného ustanovení se musí - zjednodušeně řečeno - jednat o konečné rozhodnutí spolku o vyloučení jeho člena. To v posuzované věci znamená, že soud prvního stupně si ponejprv musí ujasnit strukturu orgánů spolku, v jejímž rámci probíhá vyloučení člena spolku, resp. jak stanovy spolku v rámci dispozice dané zákonem proces vyloučení upravují. Své právní závěry v této otázce musí soud z hlediska přezkoumatelnosti rozhodnutí učinit obsahem odůvodnění rozhodnutí; nestačí jen pouhá citace zákonného ustanovení či stanov bez dalšího. Musí učinit právní hodnocení a přijmout právní závěry, zda proces vyloučení, tak jak je v rámci struktury orgánů spolku nastaven dle stanov v konkrétním posuzovaném případě, je či není v souladu se zákonem. V případě kladného závěru musí v rámci dalšího dokazování činit skutková zjištění a na základě nich právní závěry o tom, zda došlo k vyloučení člena spolku v souladu s těmito stanovami a zákonem, či nikoliv. Není-li tento postup seznatelný z rozhodnutí soudu, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, což se stalo v posuzovaném případě.“4. Krajský soud v Ústí nad Labem coby soud prvního stupně rozhodl v záhlaví označeným usnesením tak, že „Návrh s tím, že vyloučení navrhovatelky , Anonymizováno, z účastníků rozhodnutím , právnická osoba, ze dne 7. 5. 2014 je neplatné, se zamítá ve vztahu k oběma účastníkům.“ (výrok II.), „Navrhovatelka je povinna zaplatit účastníkovi , Jméno advokáta B, náhradu nákladů řízení 17 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právní zástupkyně tohoto účastníka.“ (výrok II.), „Mezi navrhovatelkou a , Anonymizováno, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.“ (výrok III.).5. V odůvodnění soud prvního stupně shrnul skutkový stav tak, že prvý účastník je pobočným spolkem druhého účastníka jakožto spolku hlavního. Prvý účastník se řídí stanovami a pravidly spolku hlavního. Kromě členské schůze má první účastník jako statutární orgán výbor, jiné další orgány nemá. Navrhovatelka byla v „důsledku č. 7 odst. 1“ jakožto individuální člen pobočného spolku zároveň členem i spolku hlavního čili druhého účastníka. Již 14. 2. 2014 založila navrhovatelka další spolek s prakticky shodným předmětem činnosti a s podobným názvem, jako je spolek prvního účastníka. Navrhovatelka podala proti členům výboru spolku prvního účastníka 20. 3. 2014 trestní oznámení, které policie ČR projednala s výsledkem, že věc byla založena s tím, že se nejedná o trestný čin ani přestupek. Státní zástupce nenašel v postupu policie žádné závady. Členská schůze prvního účastníka dne 29. 3. 2014 hlasováním rozhodla o vyloučení navrhovatelky, což provedl a potvrdil svým usnesením výbor spolku dne 7. 5. 2014. Důvody vyloučení nebyly zcela jasně řečeny, ale odvolávaly se na článek 10 písmeno b) stanov , Anonymizováno, , kde navrhovatelka nechránila zájmy a dobré jméno prvního účastníka, za „hrubá, nepravdivá, někdy až lživá pomlouvání klubu.“ Navrhovatelka podala „žalobu“ dne 5. 6. 2014, přičemž teprve v průběhu dokazování bylo prvním a druhým účastníkem upřesněno, že tyto „pomlouvačné výroky“ byly učiněny na Policii ČR v rámci podání trestního oznámení a týkaly se údajně špatného hospodaření a účtování ve spolku. Jejich úplně přesná podoba je zachycena v protokolu Policie z 20. 3 2014. Navrhovatelka původně neuvedla, že podala proti vedení spolku prvého účastníka trestní oznámení, nicméně v průběhu řízení to nepopírala, když to vyšlo najevo, a odůvodňovala to tím, že jí prvý účastník odpíral poskytnout informace o hospodaření a účetnictví. K tvrzení navrhovatelky, že první účastník odpíral poskytnout informace, nebyly navrženy, zjištěny ani provedeny žádné důkazy, proto soud prvního stupně vyšel z toho, že se toto pochybení nestalo.6. Soud prvního stupně citoval § 239 o.z. s tím, že v naprosté shodě s tímto ustanovením stanovy , Anonymizováno, ČR nařizují, že podle čl. 11 odst. 1 písm. c) může skončit členství vyloučením člena na základě porušení čl. 10 stanov. V odst. 2 se stanoví, že o vyloučení člena rozhoduje organizační složka, u níž je člen v době rozhodování registrován. V odkázaném článku 10 jsou povšechně stanoveny povinnosti člena tak, že je povinen: -dodržovat stanovy organizace, - chránit zájmy a dobré jméno organizace a chránit její majetek, - platit řádně a včas členské příspěvky. Dále soud prvního stupně citoval § 240 o.z. s tím, že stanovy , Anonymizováno, tuto pravomoc shodně přisuzují výboru pobočného spolku, který je statutárním orgánem. Změna proti občanskému zákoníku je v tom, že se nevyžaduje předběžně člena s návrhem na vyloučení seznámit a dát mu lhůtu k nápravě v případě, že nelze povinnost odčinit nebo způsobilo-li (jednání člena) spolku zvlášť závažnou újmu. Dále prvního stupně soud citoval § 241 o.z. s tím, že a contrario v daném případě takto nebylo možno postupovat, protože pobočný spolek prvého účastníka žádné další orgány (rozhodčí komisi) vůbec nemá. S ohledem na to, že se k věci vyjádřily všechny orgány, které pobočný spolek má, není možná žádná revize tohoto rozhodnutí samotnými orgány spolku. Revize není možná ani orgány spolku hlavního, který členství tohoto druhu ponechává zcela na rozhodnutí pobočných spolků. Nakonec citoval soud prvního stupně § 242 o.z. s tím, že „Toto právo bylo navrhovatelkou využito a navrhovatelka podala včas návrh k soudu podle tohoto ustanovení (5. 6. 2014).“7. Následně podle uvedených ustanovení soud prvního stupně posoudil rozhodnutí prvého účastníka. Dle jeho názoru právní ustanovení - a v tom není žádná změna podle nového občanského zákoníku, dovolují, aby byl člen spolku rozhodnutím tohoto spolku vyloučen. Jedná se o výraz spolkové demokracie a soud by měl do těchto rozhodnutí zasahovat pouze v jasně odůvodněných a závažných případech. V zásadě je třeba respektovat, že spolek dotyčného člena ve svých řadách nechce; soud by měl bránit případům porušování zákona, případům, kdy spolek zjevně porušuje svoji vlastní proceduru podle stanov, nebo případům zjevné nedůvodné šikany a svévole. Pokud se týče roviny první, tedy porušení zákona nebo stanov, potom soud prvního stupně uvedl, že k tomu zjevně nedošlo a na postupu prvního účastníka neshledal procesní pochybení. Dodržet zákon je v tomto případě snadné, protože zákon nepředepisuje prakticky žádnou specifickou proceduru rozhodování spolků. Rozhodovat má statutární orgán, pokud není delegován orgán jiný, a rozhodnutí má být doručeno dotčenému členovi. Oboje se stalo. Zákon ani důvody vyloučení člena nespecifikuje konkrétněji, než v citovaném