6 Cmo 43/2021-778 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro , adresa, dne 29. června 2005 se žalobce a) a žalobce b) domáhali na žalovaném zaplacení celkové částky 8 817 393,30 Kč s příslušenstvím.2. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 2. dubna 2014, č. j. 52 Cm 166/2006-571 ve výroku:- I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) částku 3 884 265,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ode dne 9. června 2006 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku a zamítl žalobu do částky 461 786,93 Kč,- II. uložil žalovanému povinnost zaplatit původnímu žalobci b) částku 2 186 885,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % ode dne 9. června 2006 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku a zamítl žalobu do částky 484 455 Kč,- III. zamítl žalobu na zaplacení částky 1 800 000 Kč s úroky z prodlení,- IV. uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice částku 740 Kč jako svědečné , Anonymizováno, do 3 dnů od právní moci rozsudku,- V. s ohledem na § 150 o. s. ř. žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení,- VI. zamítl žalobu na zaplacení úroků z prodlení z jednotlivých částek za období od 9. června 2005 do 8. června 2006.3. Ve vztahu k výroku V. soud I. stupně konstatoval, že nepřiznal žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů s odkazem na ustanovení § 150 o. s. ř. Své rozhodnutí v tomto směru odůvodnil tak, že žalobce a) a původní žalobce b) by dle poměrného úspěchu ve věci sice měli právo na přiznání části nákladů ve výši 40 %, avšak žalobci dle svého tvrzení měli dohodu (byť neplatnou) o výstavbě dvojdomku, jenž bude vložen do společnosti, když jako státní příslušníci Ruské federace dle devizového zákona nemohli nabýt vlastnictví k těmto nemovitostem. Pro rozhodnutí o nákladech řízení tak byly pro soud I. stupně podstatné okolnosti případu, kdy se žalobci podle soudu I. stupně snažili uvedeným způsobem obcházet zákon.4. Uvedený rozsudek žalovaný napadl včas podaným odvoláním ze dne 16. července 2014 do výroků o věci samé, jakož i do výroků o nákladech řízení. Jeho odvolání ve věci samé soud I. stupně pro nezaplacení soudního poplatku usnesením ze dne 17. dubna 2020, č. j. 52 Cm 166/2006-736 pravomocně zastavil a zbývá rozhodnout o jeho odvolání do nákladů řízení, když podle obsahu odvolání žalovaného by mu nemělo být ukládáno plnit na nákladech státu ani žalobcům, když uplatňovaný nárok podle jeho názoru není po právu.5. Uvedený rozsudek do výroku o nákladech řízení napadli včas podaným odvoláním rovněž žalobci a domáhali se přiznání nákladů řízení, když podle jejich názoru nebyly na straně žalovaného dány podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. Navrhli, aby odvolací soud nákladový výrok V. z důvodu zjevně nesprávného posouzení věci změnil tak, že žalovanému uloží povinnost náhrady nákladů řízení neboť podle jejich názoru existuje mnoho obdobných případů, kdy obchodní společnosti vlastní nemovitosti a jejich společníci jsou v obdobném postavení jako oni, přičemž jim není znám žádný případ vyslovení neplatnosti nabytí vlastnického práva těmito společnostmi pro neplatnost příslušných nabývacích titulů z důvodu jejich neplatnosti pro obcházení zákona, když k žádnému převodu nemovitostí na jejich obchodní společnost , právnická osoba, . ani nedošlo. V době uzavření dohody o výstavbě dvojdomku byl jedním ze společníků této společnosti žalovaný jako státní příslušník České republiky. Ani případné následné převedení do majetku této společnosti by nebylo v rozporu s platnými českými zákony. Podle žalobců se tak nejednalo o nezákonný a neplatný postup a nebyl žádný důvod k rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení.6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a § 212a o. s. ř. napadené rozhodnutí v rozsahu podaných odvolání a v tomto rozsahu též řízení, jež jeho vydání předcházelo a dospěl k níže uvedeným zjištěním a závěrům.7. Ve vztahu k výroku IV., kdy soud I. stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice částku 740 Kč jako svědečné , Anonymizováno, odvolací soud vychází z § 148 o. s. ř., podle jehož odst. 1 má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jelikož byl v řízení převážně neúspěšný žalovaný, soud I. stupně mu správně uložil nahradit náklady řízení státu ve výši 740 Kč, jež stát vynaložil na svědečné , Anonymizováno, . Proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku IV. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.8. Ve vztahu k výroku V. odvolací soud konstatoval, že při posuzování navrhované aplikace § 150 o. s. ř. podle odvolacího soudu nebylo možno ve vztahu k okolnostem vedoucím k soudnímu uplatnění nároku a k postojům účastníků v průběhu řízení uvedené ustanovení o. s. ř. aplikovat. To je dáno skutečností, že žalobci svým vyjádřeným úmyslem vložit nemovitosti do obchodní společnosti žádný předpis neporušili a spíše vyšli vstříc úmyslu zákonodárce, aby obchodní společnosti disponovaly majetkem využitelným pro své podnikání a případně k uspokojení svých věřitelů. Proto, byl-li uvedený postup žalobců jediným důvodem pro aplikaci § 150 o. s. ř. a odvolací soud ani v postojích účastníků v průběhu řízení neshledal žádné okolnosti zakládající postup podle § 150 o. s. ř., odvolací soud se s aplikací uvedeného ustanovení o. s. ř. soudem I. stupně neztotožnil a za podmínek § 220 o. s. ř. napadené rozhodnutí změnil ve výroku V. a přiznal žalobcům podle míry jejich úspěchu ve sporu právo na náhradu nákladů řízení vynaložených před soudem I. stupně.9. Žalobci, společně zastoupeni advokátem vynaložili v řízení před soudem I. stupně celkově náklady ve výši 1 981 294 Kč. Z toho náklady na soudní poplatky ve výši 296 570 Kč a náklady na právní zastoupení v celkové výši 1 684 724 Kč.10. Advokát žalobců má právo na odměnu výši 43 580 Kč za společné zastoupení obou žalobců podle § 6 odst. 1, § 7, § 8, § 11, § 12 odst. 4 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za každý z následujících úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 AT:převzetí a příprava zastoupení, žaloba (návrh na zahájení řízení) ze dne 22. června 2005, vyjádření ze dne 7. ledna 2010 k podání žalovaného ze dne 12. listopadu 2009, odvolání ze dne 6. dubna 2010 proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 19. února 2010, č. j. 52 Cm 166/2006-204, vyjádření ze dne 29. července 2009 k námitce promlčení žalobního nároku vznesené žalovaným, podání ze dne 3. prosince 2012 k doplnění a změně žaloby, podání ze dne 20. prosince 2013 k doplnění a změně žaloby, vyjádření ze dne 13. ledna 2014 ke stanovisku žalovaného ze dne 7. ledna 2014 a dále účast na jednání soudu dne 26. června 2009, 19. února 2010, 24. listopadu 2011, 4. dubna 2012, 6. března 2013, 6. září 2013, 20. prosince 2013, 14. března 2014, a dále účast na jednání soudu přesahující 2 hodiny 4. listopadu 2009, 11. prosince 2009, 7. listopadu 2012 a 26. dubna 2013. Ke každému z těchto úkonů náleží i režijní paušál ve výši 300 Kč.11. Advokát žalobců má rovněž právo na odměnu výši 21 790 Kč za společné zastoupení obou žalobců podle § 6 odst. 1, § 7, § 8, § 11, § 12 odst. 4 a § 13 odst. 3 AT za každý z následujících úkonů právní služby podle § 11 odst. 2 AT:návrh ze dne 14. července 2005 na osvobození od soudních poplatků, návrh ze dne 24. dubna 2007 na osvobození od soudních poplatků, žádost ze dne 4. května 2010 na osvobození od soudních poplatků, odvolání ze dne 3. října 2005 proti usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 20. září 2005, č. j. 19 C 140/2005-23, odvolání ze dne 16. ledna 2006 proti usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 9. ledna 2006, č. j. 19 C 140/2005-34, vyjádření ze dne 13. dubna 2006 k věcné příslušnosti Obvodního soudu pro , adresa, , návrh na vydání předběžného opatření ze dne 15. září 2006, návrh na vydání předběžného opatření ze dne 20. října 2006, odvolání ze dne 12. června 2007 proti usnesení soudu I. stupně ze dne 11. května 2007, č. j. 52 Cm 166/2006-111, odvolání ze dne 1. července 2010 proti usnesení soudu I. stupně ze dne 6. června 2010, č. j. 52 Cm 166/2006-241, odvolání ze dne 25. ledna 2011 proti usnesení soudu I. stupně ze dne 30. prosince 2010, č. j. 52 Cm 166/2006-281, návrh na vydání předběžného opatření ze dne 30. března 2012, odvolání ze dne 6. dubna 2012 proti usnesení soudu I. stupně ze dne 2. dubna 2012, č. j. 52 Cm 166/2006-330, návrh na vydání předběžného opatření ze dne 13. dubna 2012 a vyjádření ze dne 25. dubna 2013. Ke každému z těchto úkonů rovněž náleží i režijní paušál ve výši 300 Kč.12. Společnému zástupci obou žalobců náleží též právo na náhradu jím odvedené DPH ve výši 299 954 Kč.13. Při rozhodování o nákladech řízení vzal odvolací soud dále v úvahu, že se žalobci domáhali na žalovaném zaplacení celkové částky 8 817 393,30 Kč s příslušenstvím a z toho měli úspěch toliko v rozsahu částky 6 071 151,37 Kč a v částce 2 746 241,93 Kč, tj. v 31 % úspěch neměli a v tomto rozsahu by je stíhala povinnost hradit náklady řízení protistraně. Proto převážně neúspěšného žalovaného podle ustanovení § 142 odst. 2