7 Cmo 182/2022-213 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 2. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 4 000 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 21. 12. 2018 do zaplacení a dále náklady soudního řízení.2. Soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 8. 2021, č. j. 44 Cm 81/2021-51, vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku ve výši 200 000 Kč do 15 dnů od doručení výzvy. Žalobce následně požádal o osvobození od soudního poplatku, o čemž soud prvního stupě rozhodl usnesením ze dne 7. 10. 2021, č. j. 44 Cm 81/2021-149 tak, že se mu osvobození nepřiznává. Žalobce se proti uvedenému rozhodnutí odvolal, odvolací soud usnesením ze dne 16. 11. 2021, č. j. 7 Cmo 331/2021-156 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Následně soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 14. 2. 2022, č. j. 44 Cm 81/2021-166 o zastavení řízení. K odvolání žalobce odvolací soud uvedené rozhodnutí usnesením ze dne 26. 5. 2022, č. j. 7 Cmo 75/2022-175 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně poté žalobce vyzval k uhrazení soudního poplatku, načež žalobce požádal o osvobození od soudního poplatku.3. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl, že zastavuje řízení o návrhu žalobce ze dne 21. 6. 2022 na přiznání osvobození od soudních poplatků. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že poměry žalobce byly již pravomocně posouzeny v rámci jeho první žádosti o osvobození od soudního poplatku, kdy ve své druhé žádosti změnu poměrů žalobce ani netvrdil a tudíž nebyl důvod vyzývat jej k jejímu doplnění. Usnesením, jímž bylo rozhodnuto o první žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, je soud vázán. Soud odkázal na § 170 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „ o. s. ř.“), a rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Cdo 1301/2013. Uzavřel, že v posuzované věci nedošlo ke změně poměrů žalobce a soud proto řízení o osvobození od soudního poplatku s odkazem na § 159a a §167 odst. 2 o. s. ř. pro překážku věci pravomocně rozhodnuté zastavil.4. Žalobce podal proti tomuto usnesení včasné odvolání. Namítá, že byl toho názoru, že pokud jej soud vyzval k uhrazení soudního poplatku a současně jej i poučil, má právo požádat o osvobození od soudního poplatku. Zastavením řízení o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku mu nebylo toto umožněno, čímž došlo k porušení jeho procesních práv. Dále uvádí, že jeho nárok na projednání vyplývá ze skutečnosti, že v mezidobí došlo k podstatné změně okolností, když na něj jeho věřitel podal návrh na zahájení exekuce. Má tak obstavené všechny bankovní účty, když byl exekučním zástavním právem postižen jeho podíl na nemovité věci. Vzhledem ke všemu uvedenému navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že zatím nejsou dány důvody pro jeho potvrzení ani změnu.6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále je „ZoSP“) nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.7. Dle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.8. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce byl soudem prvního stupně usnesením ze dne 15. 6. 2022, č. j. 44 Cm 1/2021-181 vyzván (v pořadí již druhá výzvy k úhradě soudního poplatku), aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek z žaloby ve výši 200 000 Kč na bankovní účet soudu. Usnesení obsahovalo poučení o následcích včasného neuhrazení soudního poplatku a i upozornění, že může ve lhůtě stanovené k uhrazení soudního poplatku podat návrh na přiznání osvobození od soudního poplatku. Z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky se podává, že tato výzva byla doručena právnímu zástupci žalobce dne 20. 6. 2022 (č. l. 181). Reakcí žalobce byla žádost o osvobození od soudních poplatků ze dne 21. 6. 2022, doručená soudu téhož dne (č. l. 183). Tato žádost obsahuje toliko, že žádá o osvobození, neb má za to, že takový postup odůvodňují jeho majetkové poměry a nejedná se o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a žádá o zaslání příslušného formuláře. Soud prvního stupně následně vydal napadané usnesení.9. Lhůta k uhrazení soudního poplatku je lhůtou soudcovskou v trvání minimálně 15 dnů, v průběhu níž může poplatník požádat o osvobození od soudního poplatku. K tomu například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3591/2019, uvádí: „Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu totiž vyplývá, že v situaci, kdy zákon stanoví vznik poplatkové povinnosti k okamžiku podání žaloby, odvolání či dovolání, je tento okamžik taktéž první možností žalobce (navrhovatele) požádat o osvobození od soudních poplatků, neboť své povinnosti si je vědom (v souladu se zásadou ignorantia iuris non excusat ) a ve smyslu § 138 o. s. ř. o osvobození od soudních poplatků může žádat pouze účastník, kterým se subjekt stává podáním žaloby (odvolání či dovolání). Žalobci (navrhovatelé) jsou tak v podmínkách zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok. Zákon pak připouští, aby byl soudní poplatek uhrazen i později, ale nejpozději ve lhůtě, která je k tomu určena. K tomu § 9 odst. 1 výslovně uvádí, že k pozdějšímu uhrazení soudního poplatku se nepřihlíží a soud v takovém případě řízení zastaví, aniž by byla stanovena jakákoli výjimka či podmínka. Pro splnění podmínek zákona a jeho účelu je proto nezbytné, aby žalobce (navrhovatel) – vědom si své majetkové situace – vyvinul nezbytnou aktivitu směrem k soudu a o osvobození od soudních poplatků požádal nejpozději poslední den lhůty k úhradě soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 1/2020, vůči němu směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. I. ÚS 2021/19, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2019, sp zn. 30 Cdo 1138/2019).“10. V dané věci požádal žalobce o osvobození od soudního poplatku za řízení včas, tj. předtím, než uplynula lhůta pro jeho zaplacení. Současně požádal o zaslání příslušného formuláře. Soud prvního stupně však pochybil, když mu požadovaný vzor o. s. ř. nezaslal a bez dalšího vydal napadené usnesení s odůvodněním, že u žalobce ke změně majetkových poměrů nedošlo. Vedle toho soud prvního stupně rozhodl dříve, než žalobci uplynula lhůta pro zaplacení soudního poplatku, přičemž soudcovskou lhůtu zkrátit nelze.11. Tímto nesprávným postupem zatížil soud prvního stupně řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.12. Odvolací soud proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř., napadené usnesení zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.