7 Cmo 188/2021-95 — Vrchní soud v Praze

1. Dne 23. 3. 2017 došel soudu návrh navrhovatele na zrušení společnosti , Jméno navrhovatele, ., IČO , IČO navrhovatele, , sídlem , Adresa navrhovatele, (dále též jen „Společnost“) dle § 238 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „d. ř.“). Navrhovatel pod bodem II. návrhu uvedl, že dovozuje naplnění důvodů § 238 odst. 4 d. ř. z toho, že Společnost za zdaňovací období roku 2012, 2013, 2014 a 2015 nepodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob, a to ani přes výzvy správce daně, na něž Společnost nereagovala. Z uvedeného dovozuje navrhovatel i splnění podmínek pro zrušení Společnosti s likvidací podle § 93 písm. b) ZOK (bod III. návrhu).2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. Společnost zrušil a nařídil její likvidaci, ve výroku II. jmenoval likvidátorem Společnosti , tituly před jménem, , Anonymizováno, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , ve výroku III. uložil Společnosti povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 2 000 Kč a ve výroku IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.3. Soud prvního stupně vydal dne 21. 6. 2022 opravné usnesení č. j. 18 Cm 320/2017-82, jímž opravil záhlaví odvoláním napadeného usnesení.4. V dané věci se jedná o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, kdy předchozí rozhodnutí ze dne 30. 5. 2019, č. j. 18 Cm 320/2017-20, odvolací soud zrušil usnesením ze dne 15. 7. 2020, č. j. 7 Cmo 109/2020-54 a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. V odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení soud prvního stupně uvedl, že navrhovatel se návrhem ze dne 23. 3. 2017 domáhal zrušení Společnosti s likvidací a jmenování likvidátora dle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále též jen „ZOK“). Navrhovatel svůj návrh odůvodnil tím, že Společnost po dobu delší než čtyři roky nevykonává činnost a nepobírá příjmy podrobené dani. Za zdaňovací období let 2012 - 2015 přes výzvu nepodala daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob. Společnost ani nezakládá listiny do sbírky listin. Společnost byla vyzvána k vyjádření se k návrhu navrhovatele, na což nereagovala, pročež jí byl soudem ustanoven opatrovník, který se následně k návrhu navrhovatele vyjádřil tak, že není prokázána nečinnost Společnosti, a že navrhovatelem vytýkané nedostatky lze napravit, tudíž likvidace a zrušení Společnosti je nedůvodné. Soud z rejstříkového spisu Společnosti vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem sp. zn. C 22470 zjistil, že Společnost byla do obchodního rejstříku zapsána dne 4. 1. 2006. Od roku 2013 nebylo do rejstříkového spisu ani do sbírky listin založeno žádné rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady a sbírka listin neobsahuje žádné účetní závěrky, ač k jejich založení byla Společnost povinna. Společnost byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2018 vyzvána k provedení zápisu jednatele do obchodního rejstříku s ohledem na to, že jednatel František Kopejsek dne 25. 4. 2018 zemřel. Na výzvu Společnost nereagovala. Přes tvrzení Společnosti o tom, že vyvíjí činnost a nedostatky vytýkané ze strany soudu nebo finančního úřadu jsou napravitelné, se ani opatrovník od svého ustanovení dne 6. 3. 2019 do posledního jednání (7. 12. 2020) nedokázal spojit se společníky a Společnost je nadále zcela nekontaktní. Soud poté konstatoval s odkazem na § 93 ZOK, že v situaci, kdy Společnost nezakládá od svého vzniku do obchodního rejstříku žádné listiny, nepředkládá přes výzvy přiznání k dani a ani po výzvě soudu není schopna po dobu delší než rok uskutečnit rozhodnutí jediného společníka o novém jednateli, a není možno se s ní nijak spojit, a to ani za pomoci opatrovníka, soud trvá na názoru, že Společnost nevykonává svoji činnost po dobu delší než 1 rok, ostatně některé činnosti není ani možné bez jednatele vykonávat. Pročež soud prvního stupně Společnost zrušil, nařídil její likvidaci a jmenoval likvidátora z řad insolvenčních správců. O povinnosti Společnosti zaplatit soudní poplatek rozhodl soud podle § 2 odst. 1 písm. e), § 4 odst. 1 písm. j), § 5, § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, bodu 1c a bodu 5 položky 4 sazebníku soudních poplatků. Nákladový výrok odůvodnil soud § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), neboť žádné okolnosti neodůvodňují přiznání nákladů řízení.6. Proti výrokům I., II. a III. tohoto usnesení podala Společnost včasné odvolání, doplněné podáním ze dne 11. 3. 2021. Předně namítá nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatele k podání návrhu, a to v důsledku novely d. ř., jelikož důvody uvedené v d. ř. tak, jak je navrhovatel vymezil v návrhu, v důsledku derogace zanikly, jedná se tedy o nedostatek zákonného zmocnění po hmotněprávní stránce. K dalším důvodům, pro které byl podán návrh, nelze již tedy přihlížet pro nedostatek podmínek řízení. Dále namítá, že nejsou dány ani podmínky pro zrušení Společnosti dle § 93 písm. b) ZOK, neb neschopnost vykonávat činnost je v tomto smyslu chápána jako objektivní neschopnost. Společnost tak má za to, že nejsou splněny podmínky pro využití tohoto zákonného ustanovení, poněvadž nelze bez dalšího uzavřít, že Společnost není objektivně schopna vykonávat svou činnost, pokud má Společnost stále platný předmět podnikání ve spojení se živnostenským oprávněním. I na základě této skutečnosti namítá nedostatek aktivní věcné legitimace k podání návrhu navrhovatelem, který na podaném návrhu neprokázal naléhavý právní zájem. K důvodu zrušení Společnosti spočívajícím v nepodávání daňových přiznáních odvolatelka uvádí, že pokud Společnost nevykonává činnost, nemůže ani dojít k daňové povinnosti a tedy nemůže být tímto ohrožen řádný výběr daní, přičemž z tohoto důvodu nelze spatřovat právní zájem na zrušení Společnosti. Skutečnost, že Společnost do dnešního dne neprovedla volbu jednatele k výzvě soudu před třemi lety, neznamená vyvrácení možnosti, že by toto učinila Společnost k výzvě soudu nyní, pročež považuje zrušení Společnosti bez učinění další výzvy k nápravě za postup v rozporu s principem ultima ratio, kdy ke zrušení Společnosti má být přistoupeno až v nejzazším případě. Odvolatel má tak za to, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil danou věc, pročež považuje napadené usnesení za nesprávné. Dále Společnost namítá nesprávnost výroku stanovující povinnost Společnosti k úhradě soudního poplatku, respektive tato povinnost byla stanovena v rozporu s platnou právní úpravou, jelikož se nejedná o řízení zahájené bez návrhu. Na závěr Společnost navrhla, aby odvolací soud zrušil odvoláním napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby napadené usnesení změnil tak, že se návrh zamítá.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř.8. Podle § 238 odst. 4 d. ř. (ve znění účinném do 30. 6. 2017), správce daně při zjištění, že daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani, učiní opatření potřebná k urychlenému zjištění, stanovení a vybrání daně, jakož i k úhradě nedoplatků. Pokud daňový subjekt nevykonává činnost nebo nepobírá příjmy podrobené dani déle než 4 roky, oznámí správce daně tuto skutečnost příslušnému živnostenskému úřadu, popřípadě jinému orgánu veřejné moci, který vydal povolení nebo oprávnění, na jehož základě byl daňový subjekt registrován. Jde-li o daňový subjekt zapsaný v obchodním rejstříku, podá správce daně za stejných podmínek návrh na zrušení právnické osoby a provedení její likvidace soudu příslušnému k vedení obchodního rejstříku.9. Podle § 172 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestližea) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, že to závažným způsobem narušuje veřejný pořádek,b) již nadále nesplňuje předpoklady vyžadované pro vznik právnické osoby zákonem,c) nemá déle než dva roky statutární orgán schopný usnášet se, nebod) tak stanoví zákon.10. Podle § 172 odst. 2 o. z. umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.11. Podle § 93 písm. b) ZOK soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci, jestližea) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání,b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel,c) nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky, nebod) provozuje činnost, kterou podle jiného právního předpisu mohou vykonávat jen fyzické osoby, bez pomoci těchto osob.12. Podle § 1 písm. a) zák. č. 549/1