7 Cmo 201/2022-55 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 10. 2020 domáhala, aby soud zrušil její účast v žalované podle § 205 odst. 1. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“). Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že další společník žalované , Anonymizováno, je ve výkonu trestu za hospodářskou trestnou činnost, žalovaná nemá jednatele, je paralyzována a žalobkyně, jako minoritní společník, nemá žádné možnosti, jak tento stav napravit. Druhého společníka , Anonymizováno, se bojí, jelikož jí v minulosti ubližoval, vyvíjel na ní nátlak a fyzicky ji napadl.2. Městský soud v Praze rozhodl v záhlaví uvedeným usnesením tak, že se řízení o zrušení účasti společníka ve společnosti podle § 96 odst. 2 věty prvé o. s. ř. z důvodu zpětvzetí žaloby zastavuje (výrok I.) a ve výroku II. určil, že po právní moci I. výroku bude žalobkyni podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, z důvodu zastavení řízení před prvním jednáním pro zpětvzetí žaloby, vrácen zaplacený soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 000 Kč. Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby ā 300 Kč (§ 1 odst. 3 písm. b), c) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu), neboť žalobkyně tím, že vzala žalobu zpět, procesně zavinila, že řízení bylo zastaveno a žalovaná tak má právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku IV. soud rozhodl o nákladech státu tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Praze podle § 148 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení za zastupování žalované opatrovníkem ve výši 14 955,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, neboť žalobkyně vzala žalobu zpět, čímž procesně zavinila zastavení řízení a proto je povinna uhradit státu náklady, které mu vznikly za odměnu vynaloženou opatrovníkovi, stanovenou dle usnesení ze dne 10. 5. 2022, č. j. 72 Cm 153/2020-36.3. Proti výroku III. a IV. tohoto usnesení se včas odvolala žalobkyně. Namítla, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a k označeným důkazům, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a usnesení soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dle žalobkyně žaloba byla podána důvodně. Následně rozhodnutím soudu došlo ke zrušení žalované a nařízení její likvidace, pročež žalobkyně již na jednání ve věci sdělovala, že bude brát žalobu zpět, neboť v rámci procesu likvidace bude dosaženo zamýšleného účinku, a sice ukončení účasti žalobkyně ve společnosti. Má za to, že soud nesprávně a pouze formalisticky vyhodnotil celou situaci ohledně nákladů řízení, neboť to nebyla ona, která procesně zavinila zastavení řízení tím, že vzala žalobu zpět, ale naopak vzala žalobu zpět pro chování žalované z důvodu, že byla nařízena její likvidace. Nařízení likvidace dokládá oprávněnost důvodů, pro které byla žaloba žalobkyní podána. Soud tak měl postupovat podle §146 odst. 2 o. s. ř. a požadovat náhradu nákladů po žalované. Soud prvního stupně rezignoval na zjištění, zda žaloba byla podána důvodně, čemuž ostatně nasvědčuje to, že usnesení není odůvodněno. Dále žalobkyně namítla nesprávné určení odměny opatrovníka ohledně počtu a druhu přiznaných úkonů. Případná nesprávnost ve výpočtu odměny je zodpovědností soudu, který ji přiznal a nemůže jít k tíži žalobkyně. Žalobkyně není ochotna platit náklady spočívající v nesprávně určené výši. Na závěr navrhla, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení změnil tak, že výroky III. a IV. napadeného usnesení zruší a rozhodne, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, případně aby usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal výrok III. a IV. napadeného usnesení dle § 212 a § 212a o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).6. Podle § 148 odst. 1. o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.7. Odvolací soud ze spisu zjistil, že soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 5. 2022, č. j. 72 Cm 153/2020-36, přiznal ustanovenému zástupci žalované advokátovi , tituly před jménem, , Anonymizováno, odměnu za zastupování spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 14 955,60 Kč, která mu bude vyplacena po právní moci usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 6. 2022. Dále je obsahem spisu podání žalobkyně ze dne 6. 5. 2022, doručené soudu dne 9. 5. 2022 (č. l. 38), jenž obsahuje zpětvzetí návrhu z důvodu zrušení žalované soudem a nařízení její likvidace.8. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu C, vložka 140117, bylo zjištěno, že rejstříkový soud provedl dne 31. 3. 2022 zápis údaje do ostatních skutečností, a sice že usnesením Městského soudu v Praze č. j. 84 Cm 1030/2021-7 ze dne 3. 2. 2022, které nabylo právní moci dnem 1. 3. 2022, byla obchodní korporace zrušena s likvidací a jmenován likvidátor.9. Pokud pouze jedna procesní strana zaviní, že řízení je zastaveno, a proto o věci nemůže být meritorně rozhodnuto a tím zjištěno, zda návrh byl podán důvodně, vzniká jí zásadně povinnost nahradit druhé procesní straně náklady řízení (z judikatury viz např. rozhodnutí uveřejněné v časopise SR, 2009, č. 4, s. 131- sp. zn. ÚS 315/07, S IV (s. 736) - NS sp. zn. 3 Cz 14/82). Výjimkou z této zásady je ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., podle něhož byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Obě podmínky (důvodnost žaloby a chování žalovaného) musí být přitom splněny současně, a navíc důvodem zpětvzetí musí být výlučně jen chování samotného žalovaného. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska.10. Komentářová literatura PUTNA, Mojmír. § 146 [Náhrada v dalších případech]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 990, marg. č. 4.) k tomu uvádí, že “Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce (navrhovatel) nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení). Aby se při zpětvzetí žaloby (nebo jiného návrhu na zahájení řízení) nejednalo o zavinění žalobce (jiného navrhovatele), musí být splněny zároveň (kumulativně) obě podmínky:–žaloba (jiný návrh) byla podána důvodně a–ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení).….. Nejde-li přímo o splnění uplatněného nároku, musí i zde být dána přímá příčinná souvislost mezi chováním žalovaného (jiného účastníka řízení) a uplatněným nárokem. Jinak řečeno, musí být napevno postaveno, že důvod, pro nějž byla žaloba (jiný návrh) podána, tak jak je vyjádřen v žalobě (jiném návrhu), byl následným chováním žalovaného (jiného účastníka řízení) uspokojen; z tohoto pohledu není významný skutečný motiv (důvod) zahájení řízení, ale jen to, co se ze žalobních tvrzení a samotného petitu skutečně podává.“11. Zrušení žalované soudem a nařízení její likvidace nemá za následek zánik účasti žalobkyně v žalované. Navíc se v případě žalované nejedná o likvidaci dobrovolnou, nýbrž nucenou na základě soudního rozhodnutí. Je tak zřejmé, že zde není dána přímá příčinná souvislost mezi chováním žalované a uplatněným nárokem. Vzhledem k tomu, že zde není splněna jedna z kumulativních podmínek pro aplikaci ustanovení § 146 odst. 2. věta druhá o. s. ř., je nutné o nákladech řízení rozhodnout podle ustanovení § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. s tím, že žalobkyně procesně zavinila, že řízení muselo být zastaveno a tudíž je povinna hradit náklady řízení žalované. Zabývat se důvodností podané žaloby je nadbytečné pro nesplnění druhé kumulativní podmínky. Nesprávnost výpočtu náhrady nákladů řízení ve výroku III. odvolací soud neshledal.12. Jelikož odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k tomu, že žalobkyně je povinna hradit náklady řízení žalované, vznikla jí tím i povinnost k náhradě nákladů státu, které stát platil (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací námitky žalobkyně do výroku IV. napadaného usnesení jsou bezpředmětné, jelikož usnesení o určení výše odměny opatrovníka žalované je pravomocné a nelze proto již výši odměny přezkoumávat.13. Komentářová literatura k tomu uvádí, že „Výsledek řízení znamená, že nákladová povinnost vůči státu se uloží tomu z účastníků, komu vznikne p