7 Cmo 246/2022-44 — Vrchní soud v Praze

1. Návrhem doručeným soudu dne 7. 3. 2022 se navrhovatel domáhal odvolání účastníka 2) z funkce likvidátora účastnice 1), jelikož jako likvidátor nepodal přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2018, 2019, 2020, 2021, ačkoliv k tomu byla právnická osoba vyzvána. Má za to, že navrhovatel tak neplní řádně své povinnosti.2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. odvolal likvidátora společnosti , Jméno navrhovatele A, ., v likvidaci, IČO , IČO navrhovatele A, , sídlem , adresa, (dále jen „Společnost“), , Jméno navrhovatele B, , nar. , Datum narození navrhovatele B, , bytem , adresa, dle § 191 odst. 2 obč. zák. z důvodu nečinnosti. Ve výroku II. jmenoval likvidátorem Společnosti dle § 191 odst. 4 obč. zák. , Jméno navrhovatele C, , sídlem , Adresa navrhovatele C, , ze seznamu insolvenčních správců. Výrokem III. rozhodl o povinnosti odvolaného likvidátora , Jméno navrhovatele B, , nar. , Datum narození navrhovatele B, , bytem , Adresa navrhovatele B, , dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zaplatit České republice na účet soudu č. , Anonymizováno, , v. s. , Anonymizováno, , soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci. Ve výroku IV. soud určil, že žádný z účastníků nemá dle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. právo na náhradu nákladů řízení. V poučení soud uvedl, že usnesení neobsahuje v souladu s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“) ve spojení s § 169 odst. 2 větou první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) odůvodnění, neboť návrhu podanému v této věci nikdo neodporoval.3. Účastník 2) podal do tohoto usnesení včasné odvolání. Namítá, že usnesení mělo být řádně odůvodněno, jelikož soudu prvního stupně muselo být již z jeho vyjádření k návrhu navrhovatele ze dne 29. 4. 2022 zřejmé, že pokud soud rozhodne o jeho odvolání a zároveň nejmenuje jím navrženou osobu likvidátorem, podá proti takovému rozhodnutí odvolání, k čemuž cituje a odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. 1554/08, III. ÚS 346/09 anebo III. ÚS 351/04. Dle odvolatele nebyly splněny podmínky pro absenci odůvodnění, čímž mu bylo znemožněno řádně formulovat svoje odvolací námitky a zároveň je odvoláním napadené usnesení nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně se žádným způsobem nevypořádal s argumentací účastníka 2) v jeho vyjádření ze dne 29. 4. 2022. Ze všech uvedených důvodů navrhuje, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení zrušil a věc vrátil soud prvního stupně k dalšímu řízení.4. K odvolání účastníka 2) se vyjádřil navrhovatel ve svém podání ze dne 21. 9. 2022, a to tak, že činí nesporným, že od soudu prvního stupně obdržel vyjádření k jeho návrhu účastníka 2), k čemuž se navrhovatel vyjádřil sdělením, za jakých podmínek bude trvat či případně nebude trvat na svém podaném návrhu na odvolání likvidátora a jmenování nového likvidátora. Dále činí nesporným, že obdržel daňová přiznání z příjmu právnických osob za zdaňovací období let 2018 až 2021, k čemuž však odkazuje na usnesení zdejšího odvolacího soudu, ze kterých se podává, že je již bez významu, zda likvidátor své povinnosti dodatečně splnil, neboť pro jeho odvolání je podstatné neplnění jeho povinností, nikoliv jeho „rehabilitace“. Zároveň poukazuje na délku likvidace Společnosti, která trvá již 7,5 let, kdy mu není známo, v jaké fázi se likvidace nachází. Navrhovatel se tak ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně uvedenými v napadeném usnesení.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Podle § 191 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.7. Podle § 169 odst. 2 o. s. ř. vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.8. Napadené usnesení není usnesením, kterému nikdo neodporoval, neboť v dané věci není navrhovatel jediným účastníkem řízení. Napadané usnesení není ani usnesením upravujícím vedení řízení, jedná se o rozhodnutí ve věci samé. Ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. na posuzovanou věc proto nedopadá a prvostupňový soud měl své rozhodnutí řádně odůvodnit podle § 169 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 157 odst. 2 o. s. ř. Protože tak neučinil, zabránil odvolacímu soudu v jeho věcném přezkumu.9. Na základě shora uvedeného odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadené usnesení zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.