7 Cmo 36/2025-70 — Vrchní soud v Praze

1. Podáním doručeným soudu dne 4. 4. 2024 se navrhovatelka domáhala, aby soud odvolal účastníka 2) z funkce likvidátora společnosti , Jméno advokátky B, . v likvidaci, IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále též jen „Společnost“), a aby jmenoval likvidátora nového z důvodu, že likvidátor neplní řádně své povinnosti, neboť mimo jiné vede likvidaci více než 15 let a dosud ani nevyzval věřitele k přihlášení pohledávek formou oznámení v Obchodním věstníku. Likvidátor tak zjevně v likvidaci nečiní ničeho.2. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně ve výroku I. ustanovil účastnici 1) opatrovníka , tituly před jménem, , Anonymizováno, . IČO , IČO, , sídlem , adresa, , podle § 29 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť pro střet zájmů účastníka 2) zde není osoba oprávněná za účastnici 1) jednat. Ve výroku II. soud vyzval účastnici 1), aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k připojenému návrhu na zahájení řízení a ve výroku III. soud vyzval účastníky řízení, aby se v téže lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. V poučení soud uvedl, že podle § 169 odst. 2 o. s. ř. toto usnesení neobsahuje odůvodnění, neboť nebylo rozhodováno ve věci samé, povaha věci to připouští a z obsahu spisu je zřejmé, na základě, kterých skutečností bylo rozhodnuto.3. Účastník 2) podal do výroku I. tohoto usnesení včasné odvolání. Namítl, že soud nikterak nezdůvodnil výběr osoby procesního opatrovníka, pročež je usnesení v tomto rozsahu nepřezkoumatelné. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle § 29 odst. 2 o. s. ř. ustanoví předseda senátu opatrovníka též právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat (§ 21), je-li tu nebezpečí z prodlení.6. Podle § 29 odst. 4 o. s. ř. opatrovníkem podle odstavců 1 až 3 soud jmenuje zpravidla osobu blízkou, případně jinou vhodnou osobu, nebrání-li tomu zvláštní důvody. Advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže jím nemůže být jmenován někdo jiný. Jinou osobu než advokáta lze jmenovat opatrovníkem, jen jestliže s tím souhlasí. Nerozhodl-li soud jinak, opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení.7. Podle § 21 odst. 4 o. s. ř. za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby.8. Podle § 169 odst. 2 o. s. ř. vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě, jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.9. Odůvodnění musí obsahovat všechna vyhotovení usnesení soudu s výjimkou těch, o nichž zákon stanoví, že nemusí být zdůvodněna. Usnesení o ustanovení opatrovníka právnické osobě podle § 29 odst. 2 o. s. ř. nepatří mezi usnesení taxativně vyjmenována v citovaném ustanovení § 169 odst. 2 věta první o. s. ř. a nejedná se ani o usnesení týkající se pouhého vedení řízení. Podle § 169 odst. 2 věty druhé nemusí obsahovat odůvodnění usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě, jakých skutečností bylo rozhodnuto. “S přihlédnutím ke smyslu právní úpravy uvažovanému při jejím přijetí dovozujeme, že § 169 odst. 2 věty druhé platí v takových případech, v nichž je bez hlubšího a zevrubnějšího posuzování věci zcela nepochybné, jak má být rozhodnuto, jako je tomu např. při zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku z návrhu, splatného podáním návrhu, jestliže poplatník nezaplatil poplatek ani ve lhůtě, kterou mu určil soud (§ 9 odst. 1 SoudP), nebo při odmítnutí žaloby postupem podle § 43 odst. 2, je-li podání zjevně postiženo vadami, které nepochybně brání dalšímu pokračování v řízení, a zůstal-li podatel na výzvu soudu k odstranění vad podání nečinný, anebo při zrušení platebního rozkazu nebo elektronického platebního rozkazu, který nelze doručit žalovanému neznámého pobytu.” (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1134-1142 s.).10. Usnesení o ustanovení procesního opatrovníka je významným zásahem do práva účastníka řízení přímo jednat před soudem. Je tedy zřejmé, že již samotná povaha tohoto usnesení nepřipouští, aby soud upustil od jeho odůvodnění. Soud v odůvodnění usnesení musí též vzhledem ke znění § 29 odst. 4 o. s. ř. uvést důvody, proč jmenoval opatrovníkem konkrétní osobu.11. Odvolací soud proto uzavřel, že usnesení o ustanovení procesního opatrovníka podle § 29 odst. 2 ve spojení s § 21 odst. 4 o. s. ř. nespadá pod usnesení uvedená v § 169 odst. 2 o. s. ř. Je proto nutno ho odůvodnit ve smyslu § 167 odst. 2 ve spojení s § 157 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že odůvodnění uvedené soudem prvního stupně ve výroku I. je obecné a neúplné, je tento výrok nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.12. Odvolací soud proto postupoval podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., napadené usnesení ve výroku I. zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.