7 Cmo 362/2021-77 — Vrchní soud v Praze

1. Řízení bylo zahájeno na návrh navrhovatele doručeným soudu dne 22. 3. 2017, jímž se navrhovatel domáhal zrušení společnosti , Jméno navrhovatele A, , s.r.o., IČO , IČO navrhovatele A, , sídlem , adresa, (dále též jen „Společnost), nařízení její likvidace a jmenování likvidátora. V návrhu uvedl, že je naplněn důvod dle § 238 odst. 4. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, jelikož Společnost za zdaňovací období let 2012, 2013, 2014, 2015 nedodala přiznání k dani z příjmů právnických osob, ač je k tomu povinna. Navrhovatel má za to, že Společnost není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel dle § 93 písm. b) zákona 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), Společnost nepřizpůsobila listiny současné právní úpravě a nedoručila je do sbírky listin do 30. 6. 2015 (§ 777 odst. 2 ZOK) a dále, že Společnost neuložila do sbírky listin účetní závěrky za roky 2012 až 2015, ačkoliv k tomu byla podle zákona o účetnictví povinna (§ 105 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů-dále jen „z. v. r.).2. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně ve výroku I. Společnost zrušil a nařídil její likvidaci. Ve výroku II. ustanovil likvidátorem společnost , Anonymizováno, IČO , IČO, , sídlem , adresa, , ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku IV. rozhodl, že opatrovníkovi , Jméno opatrovníka B, se přiznává odměna ve výši 30 763,04 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. V odůvodnění soud uvedl, že za stavu, kdy za Společnosti není kontaktní žádná osoba, všechny se zdržují již přes dvacet let v , Anonymizováno, na neznámých adresách, má soud za splněné podmínky ustanovení § 93 ZOK, pročež soud postupoval dle uvedeného ustanovení s ohledem na to, že podmínka § 93 písm. b) je zřejmě naplněna nikoli po dobu jednoho roku, ale dvaceti let. Likvidátora Společnosti soud jmenoval s odkazem na § 191 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení s ohledem na to, že žádné nevznikly a dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud rozhodl o odměně opatrovníka.3. Proti tomuto usnesení podali včasné odvolání účastníci 3) a 4). Namítli, shodně jako v odvolání ze dne 5. 2. 2020, že nebylo postaveno najisto, zda je v zájmu společníků a v zájmu veřejném, aby byla Společnost zrušena. Soud nevyvinul dostatečnou procesní aktivitu z moci úřední k tomu, aby zajistil stanovisko samotného jednatele a účastníka 2), kterému lze doručovat a který je odpovědný za řádné hospodaření. Soud prvního stupně de facto jeho povinnosti přenesl na opatrovníka, který je však soukromou osobou a nemá možnosti jako soud, tedy zjistit adresy všech účastníků, pročež má za to, že soud prvního stupně nesplnil pokyny odvolacího soudu, neboť těmuto jistě nebylo vyzvat opatrovníka k tomu, co měl soud učinit sám. Navíc opatrovník není hmotněprávní, nýbrž pouze procesní, což mimo jiné znamená, že opatrovník nemá přístup k dokumentaci Společnosti. Vzhledem k uvedenému opatrovník navrhl změnu napadeného usnesení tak, že návrh na zrušení Společnosti se zamítá a přiznání odměny opatrovníkovi.4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. V této věci se jedná o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud prvního stupně ve věci rozhodl prvním usnesením ze dne 20. ledna 2020, č. j. 18 Cm 303/2017 - 38 tak, že Společnost zrušil a nařídil její likvidaci, jmenoval likvidátora a rozhodl o povinnosti Společnosti zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení a dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud uvedl, že jsou dány důvody pro zrušení Společnosti s likvidací podle § 93 písm. b) ZOK, neboť nezaložení žádných účetních závěrek do sbírky listin svědčí o její nečinnosti. K odvolání účastníků 3. a 4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24. srpna 2020, č. j. 7 Cmo 199/2020-49 rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl: „7.“Obligatorním obsahem výzvy dle § 172 odst. 2 je označení důvodu, pro který má být právnická osoba zrušena, včetně označení nedostatků, které je třeba odstranit. Důvod i nedostatky musí být odstranitelné. Z výzvy by mělo být patrné, jakým způsobem lze nedostatky představující důvod zrušení odstranit. Soud přitom není povinen, ba ani oprávněn poučovat účastníka řízení, resp. zrušovanou právnickou osobu v rovině hmotného práva, je povinen mu poskytnout odpovídající procesní poučení. Vzhledem k podstatě věci musí toto procesní poučení minimálně obsahovat pojmenování důvodu zrušení a možnosti odstranění nedostatků, tedy právních skutečností svojí povahou hmotněprávních. Další náležitostí je stanovení lhůty k odstranění nedostatků, jakož i poučení o tom, co může nastat, neučiní-li právnická osoba dle výzvy v soudem určené přiměřené lhůtě.” (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, 901 s.). 8. V daném případě soud prvního stupně návrhu na zrušení Společnosti s likvidací vyhověl, aniž by jí před vydáním napadeného usnesení poskytl možnost k nápravě podle § 172 odst. 2 o. z., přestože důvod pro zrušení obchodní korporace uvedený v § 93 písm. b) ZOK je odstranitelný. Za této situace je neučinění výzvy ze strany nalézacího soudu vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což je důvodem pro zrušení napadeného usnesení. 9. Z uvedeného důvodu odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm bude soud nejprve postupovat podle pokynu odvolacího soudu, který je pro něj závazný podle § 226 odst. 1 o. s. ř. V novém rozhodnutí ve věci se soud bude přednostně zabývat otázkou, zda navrhovatel má na návrhu právní zájem. Pouze pokud dospěje k závěru, že právní zájem navrhovatele na podaném návrhu je dán a případně prokázán, posoudí, zda jsou dány důvody pro zrušení Společnosti uvedené v návrhu na zahájení řízení. Bude přitom mít na zřeteli, že neschopnost vykonávat činnost po dobu delší než 1 rok se váže na objektivní stav. Pokud obchodní korporace činnost vykonávat může, ale nechce, není to důvod pro její zrušení. V případě provádění dokazování soud nařídí ve věci jednání (§ 89 odst. 1 a § 85 písm. a) z. ř. s.).”6. Podle § 93 písm. b) ZOK soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.7. Podle § 172 odst. 2 o. z. umožňuje-li zákon soudu zrušit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.8. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. platí, že bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.9. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně ve svém usnesení ze dne 5. 8. 2021, č. j. 18 Cm 303/2017- 66 vyzval Společnost, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení založila do sbírky listin veškeré účetní závěrky za roky 2012-2015 a dále, aby se vyjádřila, zda hodlá společnost dále provozovat. V odůvodnění výzvy soud uvedl, že v průběhu ústního jednání dne 2. 8. 2021 vyzval soud opatrovníka účastníků 3) a 4), aby doplnil účetní závěrky a daňová přiznání za roky 2012-2015 a dále, aby se vyjádřil k otázce, zda společníci hodlají dále provozovat. Opatrovník se vyjádřil, že je pro něj výzva nesplnitelná, neb nemá kontakt se společníky a požádal soud, aby výzvu doručil Společnosti případně na adresu jednatele Společnosti - účastníka 2). Dále se v odůvodnění uvádí, že soud prvního stupně nahlédnutím do sbírky listin zjistil, že Společnost nezaložila v rozporu s § 66 z. v. r. do sbírky listin od roku 2012 žádné dokumenty vyžadované k uložení zákonem s tím, že následně je odkazováno na znění § 172 odst. 2. o. z. Soud proto poskytl Společnosti lhůtu k odstranění nedostatků, neboť má za to, že jejich odstranění je možné.10. Soud prvního stupně v rozporu s § 226 odst. 1 o. s. ř. neuposlechl závazných pokynů odvolacího soudu obsažených v bodě 9 prvního rozhodnutí odvolacího soudu, aniž by vysvětlil, proč se od ních odchýlil. Místo toho vyzval Společnost usnesením ze dne 5. 8. 2021, č. j. 18 Cm 303/2017- 66 na odstranění jiného důvodu pro zrušení Společnosti, a to nezakládání účetních závěrek do sbírky listin. Z tohoto důvodu však soud prvního stupně Společnost v napadeném usnesení nezrušil a nenařídil její likvidaci, zrušil jí s likvidací podle § 93 písm. b) ZOK, který obsahuje zcela jinou skutkovou podstatu. Na odstranění důvodu pro zrušení Společnosti podle §