8 Cmo 5/2022-71 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně rozhodl takto: „Soud přiznává , Jméno opatrovníka, , advokátu se sídlem , adresa, , opatrovníku žalovaného odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 3 388 Kč, která bude vyplacena účtárnou zdejšího soudu po právní moci tohoto usnesení.“2. V odůvodnění rozhodnutí soud odkázal na stanovení § 140 odst. 2 o. s. ř., rovněž na vyhlášku č. 177/1996 Sb. / advokátní tarif /, dále na zákon č. 235/2004 Sb.3. Soud konstatoval, že opatrovník v řízení učinil 4 úkony: převzetí a přípravu právního zastoupení, studium spisu, vyjádření ve věci samé, účast na jednání soudu. V této souvislosti soud uzavřel, že „Odměna ustanovenému opatrovníku za zastupování tak podle § 9 odst. 5 ve spojení s ust. § 7 bod 2. a § 12a odst. 1 advokátního tarifu ve znění platném k datu učinění jednotlivých úkonů opatrovníka činí: a/odměna čtyři úkon právní služby ve výši á 400 Kč, b/ čtyři režijní paušály dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši á 300 Kč, c/ DPH ve výši 588 Kč.4. Opatrovník napadl usnesení včas podaným odvoláním. Odkázal na obsah odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s tím, že má za to, že učinil tři úkony právní služby, když „ prostudování spisu“ lze považovat za součást úkonu „ převzetí a příprava zastoupení“. Odvolatel k tomu uvedl, že soud vycházel z dikce ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, kdy za poskytování právních služeb při výkonu funkce opatrovníka, ustanoveného soudem mj. účastníku řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině /v daném případě žalovanému/, se za tarifní hodnotu považuje částka 1 000 Kč. Sazba odměny za jeden úkon právní služby v takovém případě činí dle ust. § 7 bod 2. AT částku 500 Kč a po snížení o 20% dle § 12a odst. 1 pak 400 Kč. Soud tedy vyšel z platné právní úpravy. Odvolatel je nicméně toho názoru, že mu náleží odměna za každý úkon právní služby v dané věci 5 000 Kč, a to podle § 8 odst. 1 písm. c/ advokátního tarifu z tarifní hodnoty 270 000 Kč ve spojení s § 7 bod 6, a § 12a odst. 1 a 2 advokátního tarifu. V dané souvislosti odvolatel vyjádřil toto své přesvědčení: „ S ohledem na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 24.9.2019 sp.zn. Pl. ÚS 4/19 a obdobně též v nálezu Ústavního soudu ze dne 14.1.2020 sp. zn. Pl. ÚS 22/19 mám za to, že není důvodu, aby mi jakožto soudem ustanovenému opatrovníkovi žalovaného náležela nižší odměna než advokátovi ustanovenému dle § 30 o.s.ř., neboť jsem jako opatrovník žalovaného v této věci vykonával svoji funkci ve věci typově obtížné způsobem, který se nijak nevymyká činnosti vykonávané advokátem takto ustanoveným.“5. Odvolatel rovněž odkázal na ustálenou praxi Městského soudu v Praze, reflektující nález Ústavního soudu ČR, s tím, že závěry nálezu Ústavního soudu odráží rovněž rozhodovací praxe Vrchního soudu v Praze.6. Odvolací soud přezkoumal podle ust. §§ 212, 212a o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně, aniž za tím účelem nařizoval jednání /§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř./, a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání.7. Z obsahu spisu se podává, že žalovanému byl odvolatel opatrovníkem ustanoven usnesením č. j. 80 Cm 150/2019-35 ze dne 9. prosince 2020 postupem dle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř., když se žalovanému nepodařilo doručit na známou adresu v cizině.8. Odvolateli je třeba přisvědčit v tom, že v řízení skutečně učinil toliko 3 úkony právní služby, jak uvádí.9. Dále, odvolací soud nesdílí stanovisko soudu prvního stupně v otázce tarifní hodnoty, z níž je třeba vyjít při stanovování odměny opatrovníka, jímž je advokát. Východiskem pro toto odlišné stanovisko je právní argumentace, obsažená v Nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. září 2019.10. Z odůvodnění Ústavního nálezu vyplývá, že ústavní stížnost podala stěžovatelka, když měla za to, že rozhodnutím soudu bylo porušeno její právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci. Jednalo se v tomto případě o odměnu advokáta za zastupování osoby toho času neznámého pobytu.11. Ústavní soud v daném Ústavním nálezu rozhodl tak, že „I. Ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb / advokátní tarif/ ve znění pozdějších předpisů, se ve slovech‚ jehož pobyt není znám‘ ruší dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákoů. II. ve zbývající části se návrh odmítá.“12. Z výroků Ústavního nálezu, v kontextu odůvodnění tohoto rozhodnutí je zřejmé, že Ústavní soud ČR věcně rozhodl ve vztahu k opatrovnictví účastníka řízení, jehož pobyt není znám, neboť stěžovatelka byla ustanovena opatrovníkem právě pro takový případ. Ve zbývající části návrh Ústavní soud ČR odmítl jako podaným někým k tomu zjevně neoprávněným. Jinak řečeno, Ústavní soud ČR se v daném nálezu věcně evidentně zabýval toliko situací, jež se v tom posuzovaném případě stěžovatelky týkala.13. V odůvodnění Ústavního nálezu Ústavní soud ČR mimo jiné konstatoval: „ Stanoví-li § 9 odst.5 vyhlášky č, 177/1996 Sb. o odměnách advokátů za poskytování právních služeb / advokátní tarif/ ve znění pozdějších předpisů, že při výkonu funkce opatrovníka mimo jiné osobě neznámého pobytu se pro účely výpočtu odměny advokáta jako opatrovníka považuje za tarifní hodnotu částka 1.000,- Kč, pak takové pravidlo je podle Ústavního soudu v rozporu nejen s principem rovnosti vztaženo k výkonu advokacie v širším slova smyslu a v rozporu s právem advokáta získávat prostředky pro své životní potřeby prací / čl. 26 odst.3 Listiny základních práv a svobod/. Zaručuje-li stát právním předpisem vymezeným účastníkům řízení právní pomoc ve formě opatrovnictví, musí také vytvořit podmínky pro to, aby taková právní pomoc byla poskytována na odpovídající úrovni.“14. Odvolací soud má za to, že závěry výše uvedené právní věty lze vztáhnout i na předmětný případ, tedy i na opatrovníka, soudem ustanoveného účastníkovi řízení, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině. A analogicky lze v aktuálním případě rovněž uplatnit související argumentaci, jež zazněla v odůvodnění Ústavního nálezu. Odvolací soud neshledává důvod rozlišovat při stanovení odměny advokáta ve funkci opatrovníka mezi situací, kdy jde o opatrovníka účastníkovi, jehož pobyt není znám, a situací, kdy jde o opatrovníka účastníkovi, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině.15. V dané souvislosti odvolací soud podotýká, že principiálně obdobná úvahová východiska a závěry jsou obsaženy rovněž v nálezech Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS/22/19 ze dne 14. ledna 2020 a Pl. ÚS 23/2019 ze dne 28. ledna 2020. A dále v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/19 ze dne 3. března 2020. Těmito nálezy došlo ke zrušení dalších částí ustanovení § 9 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.16. Shrnuto: opatrovníkovi v daném případě náleží 3 odměna za úkon právní služby / analogicky podle § 11 odst. 1 písm. b/ vyhl. č. 177/1996 Sb. / ve výši 5 000 Kč / § 8 odst. 1 písm. c/ o. s. ř./, snížená o 20% / § 12a odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb./, 3x režijní paušál po 300 Kč, + 21 % DPH v částce 2 709 Kč, odměna opatrovníka za výkon jeho funkce činí tedy celkem 15 609 Kč.17. K odvolání opatrovníka lze ještě doplnit, že odvolatel vychází z předpokladu, že mu náleží odměna ve výši 5 000 Kč podle § 8 odst. 1 písm. c/ advokátního tarifu z tarifní hodnoty 270 000 Kč ve spojení s § 7 bod 6 a § 12a odst. 1 a 2 advokátního tarifu bez 20% snížení dané sumy. K tomu odvolací soud uvádí, že vyhláškou č. 406/2021 Sb., jež nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2022, byl § 12a zrušen s tím, že za úkony právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky náleží advokátovi odměna podle dosavadních předpisů. Tedy v poměrech dané věci ustanovení § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb. je třeba použít.18. Pro úplnost, a prakticky nad rámec daného odvolacího řízení, poukazuje odvolací soud na další právní vývoj, jež nastal v otázce odměn opatrovníka, a jenž ovšem nemá dopad na dané odvolací řízení. Nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 17/21, vyhlášeným ve Sbírce zákonů jako nález č. 443/2021 Sb., bylo rozhodnuto takto: „Ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb / advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, se dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů ruší.“19. Lze doplnit, že vyhláška č.177/1996 Sb. od 8. 12. 2021 již ustanovení § 9 odst. 5 neobsahuje.20. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o. s. ř., jak ve výroku uvedeno.