12 Cmo 129/2023-185 — Vrchní soud v Praze

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o opětovném návrhu žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků, podaném v návaznosti na výzvu soudu ke splnění poplatkové povinnosti, která žalované vznikla podáním odvolání proti rozsudku ve věci. Podle odůvodnění byl předchozí návrh žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků zamítnut usnesením ze dne 30. 6. 2022, č. j. 7 Cm 35/2022-61. To bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2022, č.j. 12 Cmo 144/2022-72. K výzvě soudu, aby žalovaná uvedla a doložila skutečnosti svědčící o změně jejích majetkových poměrů, která by opodstatňovala opětovné rozhodování o podaném návrhu, žalovaná požádala o prodloužení lhůty a následně v podání ze dne 2. 6. 2023 pouze obecně uvedla, že změnila práci, v důsledku čehož došlo ke změně ve výši jejích příjmů a požádala o opětovné zaslání formuláře prohlášení o majetkových poměrech. Ve lhůtě stanovené soudem žalovaná ničeho nedoložila, ač jí bylo soudem sděleno, že lhůta již dále prodlužována nebude, protože žalovaná dosud nebyla schopná konkrétně tvrdit, natož doložit změnu ve svých majetkových poměrech. Poslední den soudem stanovené lhůty žalovaná opětovně požádala o její prodloužení nejméně o 5 pracovních dnů, což zdůvodnila nezbytností již připravený formulář naskenovat a zaslat svému právnímu zástupci. Nic však soudu sama ani prostřednictvím svého právního zástupce nezaslala.2. Soud prvního stupně s odkazem na § 159a odst. 4 o. s. ř. řízení o návrhu žalované podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil s odůvodněním, že rozhodnutí o návrhu brání překážka věci rozhodnuté. Konstatoval, že pokud o návrhu žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků bylo již jednou pravomocně rozhodnuto, lze o opakovaném návrhu rozhodnout pouze v případě, že se návrh opírá o nové skutečnosti svědčící o podstatné změně majetkových poměrů žadatele, která musí být řádně prokázána a doložena příslušnými listinami. V této věci žalovaná v opětovné žádosti pouze zcela neurčitě tvrdila změnu zaměstnání, tedy změnu svých pravidelných příjmů. Tu ani přes opakované výzvy soudu nijak nekonkretizovala ani nedoložila. V původní žádosti uváděla, že nemá žádný příjem z podnikání, protože je na rodičovské dovolené a jejím jediným příjmem je soudem stanovené výživné ve výši 11 000 Kč. Pokud žalovaná získala zaměstnání, nemohlo to vést ke zhoršení jejích příjmů, které dle původního tvrzení kromě výživného, jehož by se taková skutečnost nemohla dotknout, měly být nulové. Soud nepřiznal žalované osvobození od soudních poplatků za horší příjmové situace a při navýšení příjmů by tak měla být žalovaná schopna uhradit soudní poplatek z odvolání ve výši 4 014 Kč.3. Žalovaná napadla usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhla jeho změnu tak, že se žalované osvobození od placení soudního poplatku přiznává, neboť jsou splněny oba ustanovením § 138 o. s. ř. stanovené předpoklady, protože osvobození od soudních poplatků odůvodňují majetkové poměry žalované a odvolání není svévolným nebo jinak bezúspěšným uplatněním nebo bráněním práva. Vytkla soudu, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, když řádně osvědčila, předpoklady na přiznání osvobození s ohledem na změnu svých příjmů splňuje. S odkazem na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5.12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2603/17 uvedla, že soud byl povinen vycházet z aktuálních majetkových poměrů žalované, nikoliv z poměrů hypotetických či budoucích. Měl se tak zabývat posouzením změny poměrů, k níž prokazatelně u žalované došlo a měl jí osvobození přiznat. To neučinil. V důsledku tak žalované odepřel právo na přístup k soudu.4. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné.5. Podle ustálené judikatury později podané nové žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen v případě, že dojde k podstatné změně jeho majetkových poměrů oproti těm, z nichž soud vycházel v původním zamítavém rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, a ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13). Nedojde-li k takové změně, resp. není – li účastníkem tvrzena a řádně doložena, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti následnému usnesení soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje (R 49/2014). Povinnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení pro účely posouzení, zda jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a stejně tak verifikace jejich případné změny oproti původní žádosti, leží výhradně na účastníku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015, usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16, a ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. III. ÚS 2299/16). V projednávané věci podle obsahu spisu žalovaná k výzvě soudu v jím stanovené lhůtě, opakovaně prodlužované, nijak nespecifikovala, v čem má spočívat podstatná změna v jejích majetkových poměrech oproti její původní žádosti, natož aby soudu cokoliv stran svých aktuálních majetkových poměrů doložila. Přestože důvodem její žádosti o prodloužení stanovené lhůty o pět dnů bylo zaslání vyplněného formuláře majetkového prohlášení, soudu jej nepředložila, přestože jí fakticky poskytl delší lhůtu. Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2603/17, na něž žalovaná v podaném odvolání odkazuje, není v projednávané věci aplikovatelné, neboť podle jeho závěrů je soud při posuzování předpokladů moderace poplatkové povinnosti povinen vycházet z aktuálních majetkových poměrů žadatele. Pokud žalovaná žádné údaje o svých aktuálních majetkových poměrech soudu neposkytla, je soudu je zcela nedůvodně soudu vytýkáno, že se měl zabývat posouzením jejich změny. Postupu soudu, který řízení o opětovném návrhu žalované na moderaci peoplatkové povinnosti zastavil, nelze vytknout pochybení.6. Rozhodnutí o návrhu žalované brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, která představuje tzv. negativní procesní podmínku, která je neodstranitelná a k níž je soud podle § 103 o.s.ř. povinen přihlížet kdykoli za řízení. Napadené usnesení, jímž bylo řízení o návrhu žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků žalované zastaveno, shledal odvolací soud věcně správným a podle ustanovení § 219 o. s. ř. je potvrdil.7. Podle ustálené judikatury obecné pravidlo, podle něhož žádná žádost o osvobození od soudního poplatku nesmí zůstat opomenuta a soud o ní musí rozhodnout dříve, než řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaví, má své výjimky, neboť mechanické uplatňování tohoto pravidla by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. V případě opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen o ní rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004, č. j. III. ÚS 404/04, I. ÚS 1439/09). V opačném případě je povinen se s takovou žádostí vypořádat v rámci usnesení, jímž řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaví.