12 Cmo 161/2023-58 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením rozhodl o zastavení řízení ve věci (výrok I.) a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Usnesení odůvodnil tím, že žalobce nezaplatil ve lhůtě stanovené soudem soudní poplatek za podanou žalobu, proto soud řízení v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „z. s. p.“) zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovaný se výslovně náhrady nákladů řízení vzdal.2. Žalobce napadl usnesení včasným odvoláním a navrhl, aby usnesení bylo zrušeno. Uvedl, že soud ve věci již konal a byl by tak odpovědný za případnou škodu, řízení proto nelze zastavit.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.4. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se domáhal žalobou doručenou soudu dne 16. 1. 2020 po žalovaném zaplacení částky 561 000 000 Kč, přičemž současně požádal o osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. Usnesením soudu prvého stupně ze dne 21. 2. 2023, č. j. 20 Cm 6/2020-35 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2023, č. j. 12 Cmo 47/2023-40 žalobci osvobození od soudního poplatku přiznáno nebylo. Soud prvního stupně proto nepochybil, když usnesením ze dne 15. 5. 2023 č. j. 20 Cm 6/2020-43 vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku ve výši 4 100 000 Kč do 30 dnů od doručení tohoto usnesení a když jej poučil o následcích nesplnění této poplatkové povinnosti. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 18. 5. 2023, lhůta k zaplacení soudního poplatku tedy marně uplynula dnem 19. 6. 2023. Protože žalobce soudní poplatek v této lhůtě nezaplatil, soud prvního stupně postupoval správně, když řízení podle § 9 odst. 1 z. s. p. zastavil.5. Argumentaci odvolatele, že zastavení řízení brání skutečnost, že soud „ve věci již konal, uvědomil žalovaného a činil úkony“, nelze přisvědčit. Podmínky, pro něž nelze při nezaplacení poplatku řízení zastavit, jsou uvedeny v ustanovení § 9 odst. 4 z. s. p., přičemž skutečnosti uváděné žalobcem (doručení žaloby žalovanému, doručení výzvy účastníkům, aby se vyjádřili k otázce věcné příslušnosti soudu, následné rozhodování o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a výzva ke splnění poplatkové povinnosti) mezi tyto podmínky nepatří. Ve věci dosud nebylo konáno žádné jednání, žalobci nebyl v řízení ustanoven opatrovník, nebylo tvrzeno ani doloženo nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by žalobci mohla vzniknout újma, ani nedošlo k rozšíření návrhu na zahájení řízení ve shora označené věci.6. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.7. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 a 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to s přihlédnutím k tomu, že úspěšnému žalovanému v tomto řízení náklady řízení nevznikly.