12 Cmo 2/2023-944 — Vrchní soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že usnesením ze dne 29. 9. 2020, č. j. 48 Cm 54/2015-572 bylo zastaveno řízení proti původně žalované , Anonymizováno, . Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání, které odvolací soud odmítl usnesením ze dne 2. 5. 2022, č. j. 12 Cmo 77/2022-852. Usnesení odvolacího soudu obsahovalo poučení o nepřípustnosti opravných prostředků, žalovaný proti němu přesto podal dovolání a současně požádal o ustanovení zástupce. S poukazem na podmínky poplatkové úlevy vymezené ustanovením § 138 o. s. ř. a na předpoklady pro ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. soud uzavřel, že v posuzované věci jde o zřetelně bezúspěšné uplatňování práva. Žalovaný podal dovolání proti usnesení, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný, a učinil tak i přesto, že byl o této skutečnosti poučen. Z dosavadního průběhu řízení je navíc zjevné, že jde pouze o další obstrukční úkon žalovaného, jehož cílem je evidentně toliko prodloužení řízení. Takových úkonů již žalovaný v průběhu sporu učinil celou řadu, a především kvůli nim řízení dosud nebylo skončeno. S ohledem na závěr o zřetelně bezúspěšném uplatňování práva se soud prvního stupně nezabýval poměry žalovaného a uzavřel, že žalovanému nelze osvobození od soudních poplatků podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. přiznat. V důsledku nenaplnění podmínek podle ust. § 138 o. s. ř., nebylo možno vyhovět ani návrhu na ustanovení zástupce podle ust. § 30 o. s. ř.2. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že ignoroval jeho současnou finanční situaci, přestože uváděl konkrétní údaje osvědčující zcela jednoznačně splnění podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků. To platí i při posuzování oprávněnosti jeho žádosti o ustanovení bezplatného právního zástupce. Odvolatel odmítl, že podané dovolání představuje zjevně neúspěšný pokus o uplatňování práva. Uvedl, že dovolání podal přes to, že byl soudem poučen o jeho nepřípustnosti, a poukázal na „příslušné ustanovení“ občanského soudního řádu, podle něhož o přípustnosti podání odvolání může rozhodovat pouze Nejvyšší soud. Podle jeho názoru v tomto konkrétním případě může být dovolacím soudem „přípustnost dovolání uznána s ohledem na zvláštnosti celého tohoto případu“. Nadále tedy trvá na tom, aby mu bylo v dovolacím řízení přiznáno úplné osvobození od soudních poplatků a ustanoven bezplatný právní zástupce.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.5. Podle ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Obě tyto podmínky musí být splněny současně.6. Jak vyplývá ze shora uvedeného, ustanovení zástupce soudem připadá v úvahu jen u účastníka řízení, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Tyto podmínky vymezuje ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. jednak negativně (nesmí se jednat o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva), jednak pozitivně (poměry účastníka musí takový postup odůvodňovat).7. Pokud jde o úspěšnost podaného dovolání, odvolací soud odkazuje na ustálený výklad podávaný soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle něhož jde o takovou situaci zpravidla tehdy, je-li již ze samotných tvrzení účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování řádného nebo mimořádného opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je-li objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo), je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. přitom platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím i v dovolacím řízení vždy shodná hlediska.8. V posuzované věci podal žalovaný dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2022, č. j. 12 Cmo 77/2022-852, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 9. 2020, č. j. 48 Cm 54/2015-572. Učinil tak přesto, že usnesení o odmítnutí odvolání může být napadeno žalobou pro zmatečnost (§ 229 odst. 4 o. s. ř.), v důsledku čehož je dovolání proti tomuto rozhodnutí nepřípustné (§ 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.), o čemž byl žalovaný odvolacím soudem řádně poučen. Přestože podle ust. § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud, na objektivním vymezení nepřípustnosti tohoto opravného prostředku dle shora odkazovaných zákonných ustanovení, tj. v případech, kdy dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž se lze bránit žalobou pro zmatečnost, se tím nic nemění.9. V daném případě tedy nebyl splněn již první z obou předpokladů poplatkové moderace, stanovených § 138 odst. 1 o. s. ř., neboť podané dovolání je zcela zjevně bezúspěšné. Aniž by tedy bylo třeba zabývat se tím, zda poměry žalovaného odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, je nutno uzavřít, že zřejmá bezúspěšnost podaného dovolání vylučuje aplikaci ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. a tím i ustanovení § 30 o. s. ř.10. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.11. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bude rozhodnuto soudem prvního stupně v jeho konečném rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o. s. ř.).