12 Cmo 54/2023-47 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným směnečným platebním rozkazem byla žalovaným ve výrocích a) a b) uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 168 009 Kč s 6 % úrokem z této částky ode dne 8. 12. 2021 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 560 Kč a ve výroku c) náhradu nákladů řízení ve výši 38 049,80 Kč. Vůči žalovanému č. 1 nabyl směnečný platební rozkaz právní moci.2. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal včasné odvolání žalovaný č. 2 a požádal „o prominutí zaplacení částku 38 049,80 Kč jak náhradu nákladů řízení“ a splácení pohledávky ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně.3. Žalobce ve vyjádření uvedl, že s plněním ve splátkách po 5 000 Kč nesouhlasí. Byly dohodnuty splátky ve výši 10 500 Kč měsíčně. O prominutí náhrady nákladů nesouhlasí, neboť žalovaní na výzvy žalobce k mimosoudnímu vyřešení věci nereagovali a nic neuhradili. Žalobce tak byl nucen řešit věc soudní cestou.4. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že ve směnečném platebním rozkaze byl žalovaný č. 2, kterému byl doručen do vlastních rukou, poučen o možnosti podat proti němu námitky a možnosti podat proti výroku o náhradě nákladů řízení odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.5. Odvolací soud při posouzení žádosti žalovaného č. 2 o plnění ve splátkách vycházel s usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 29 Cdo 3150/2019, v němž jmenovaný soud přijal závěr, že „Dospěje-li soud při projednávání námitek žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu k závěru, že je namístě postupovat podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. a určit delší lhůtu k plnění, nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, rozhodne o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti s tím, že povinnost uloženou směnečným platebním rozkazem žalovaný splní v nově určené (delší) lhůtě, případně tak učiní ve splátkách, jejichž výši a splatnost současně upraví.“ V posuzované věci žalovaný č. 2 námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu nepodal a směnečný platební rozkaz tak ve výrocích a) a b), jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti zaplatit směnečný peníz s postižními nároky ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu, nabyl vůči žalovanému č. 2 právní moci. To vylučuje, aby část týkající se lhůty k plnění odvolací soud přezkoumával, neboť přezkumu podléhají výhradně rozhodnutí, která dosud právní moci nenabyla. Uvedené je v souladu se závěrem vyplývajícím ze shora citovaného usnesení, z něhož vyplývá, že určit delší lhůtu k plnění, než byla stanovena směnečným platebním rozkazem, je možné pouze v rámci probíhajícího námitkového řízení, tj. v době předcházející nabytí směnečného platebního rozkazu právní moci. Právní úprava ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. dle názoru odvolacího soudu pak vylučuje posuzovat žádost o plnění směnečné pohledávky ve splátkách jako odvolání proti lhůtě k plnění, neboť možnost podat odvolání, bylo-li rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, zákon připouští výhradně proti výroku o náhradě nákladů řízení. Proto se odvolací soud žádostí o plnění ve splátkách v této fází řízení nezabýval, ani zabývat nemohl.6. Odvolací soud tudíž přezkoumal napadený směnečný platební rozkaz v rozsahu nákladového výroku (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného č. 2 není důvodné.7. Odvolací soud posoudit žádost žalovaného č. 2 podle obsahu jako odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení, resp. návrh na jeho změnu tak, že žalobci se náhrada nákladů řízení z důvodů uvedených v § 150 o. s. ř. nepřiznává (§ 41 odst. 2 o. s. ř.).8. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaný č. 2 byl usnesením ze dne 9. 3. 2023, č. j. 13 Cm 45/2022-44 vyzván k doložení svých majetkových poměrů.9. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.10. Ustanovení § 150 o. s. ř. umožňuje ve výjimečných případech (kdy by se uložení povinnosti podle § 142 odst. 1 o. s. ř. jevilo jako nepřiměřená tvrdost) z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkovi, který by jinak právo na náhradu nákladů měl, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznat. Existenci takových důvodů v posuzované věci odvolací soud neshledal, když žalovaný č. 2 existenci takových důvodů ani netvrdil, natož prokázal; výzva soudu prvního stupně k doložení majetkových poměrů zůstala bez jakékoliv reakce. Obecně pak lze říci, že aplikaci citovaného ustanovení nemůže samo o sobě odůvodňovat postavení žalobce v rámci bankovního sektoru, neboť toto ustanovení neslouží ke zmírnění majetkových nerovností mezi účastníky, ale k nastolení spravedlnosti soudního řízení a jeho výsledku (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07 nebo ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 401/06). Důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů žalobci nemůže být ani to, že se nechal zastoupit v řízení zástupcem z řad advokátů, neboť tím pouze realizoval právo dané každému účastníkovi soudního řízení. To, že by šlo o zneužití tohoto práva na úkor žalovaného č. 2, z obsahu spisu nevyplývá (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4606/2016 nebo ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014). Za důvod zvláštního zřetele hodný pak nelze považovat ani projevenou ochotu žalovaného č. 2 závazek vůči žalobci splácet, která zůstala v ryze teoretické rovině. Směnka byla splatná dne 7. 12. 2021 a výzva k úhradě směnečné pohledávky adresovaná žalovanému č. 2 je datována 7. 1. 2022. Byl-li si tedy žalovaný č. 2 svého závazku vůči žalobci vědom, mohl k postupnému umořování směnečné pohledávky přistoupit již před více jak rokem a žádné náklady, spojené se soudním řízením, nemusely vůbec vzniknout.11. Odvolací soud proto směnečný platební rozkaz ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 2 ve výroku c) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.12. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu v celkové výši 5 118,30 Kč v odvolacím řízení úspěšnému žalobci. Náklady odvolacího řízení představují odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 3 930 Kč (sepis vyjádření k odvolání žalovaného č. 2 proti nemeritornímu rozhodnutí) podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad hotových výdajů, jejímž plátcem je právní zástupce žalobce, ve výši 888,30 Kč.