12 Cmo 74/2023-225 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením nepřiznal soud prvního stupně žalované osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalovaná podala včasné odvolání proti rozsudku ze dne 27. 10. 2022, č. j. 7 Cm 47/2021-174. Poté, co byla soudem vyzvána k zaplacení soudního poplatku, požádala o osvobození od jeho placení. Soud postupoval podle § 138 o. s. ř. a zdůraznil, jaké podmínky musejí být kumulativně splněny, aby mohl být účastník od soudních poplatků osvobozen. V daném stádiu řízení nelze konstatovat, že procesní obrana žalované proti rozsudku je svévolným a zřejmě bezúspěšným bráněním práva. Bylo tedy rozhodné, zda je naplněna druhá podmínka, tedy zda osvobození od soudních poplatků odůvodňují poměry žalované. Soud proto žalovanou vyzval usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 7 Cm 47/2021-189 k doložení jejích poměrů a stanovil k tomu lhůtu, opakovaně k žádosti žalované prodlouženou. Ve formuláři žalovaná uvedla, že daňová přiznání za poslední 3 období jí nebyla ze strany příslušného finančního úřadu zaslána a zašle je obratem po doručení. Nemá žádné movité ani nemovité věci (potvrzení z katastru nemovitostí), nemá žádné zůstatky na známých účtech (vyjádření čtyř bank - , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, , že žalovaná u nich nemá veden účet). Dále uvedla, že je nemajetná, nevykonává žádnou činnost a zaplacení soudního poplatku by vedlo k její likvidaci. Následně předložila přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2022, z něhož vyplývá nulový výsledek hospodaření. Soud zdůraznil, že základním předpokladem pro osvobození účastníka je úplné a pravdivé vylíčení majetkových poměrů. Tento předpoklad však žalovaná nesplnila, neboť neuvedla všechny rozhodné skutečnosti a nepředložila potřebné listiny. Ač k tomu byla soudem vyzvána, nedoložila zejména daňová přiznání (vyjma za rok 2022). Pokud žalovaná plní své zákonné povinnosti a podává pravidelně daňová přiznání a vede účetnictví, může listiny toho se týkající soudu předložit bez toto, aby je musela vyžádat od finančního úřadu či jiných institucí. Ostatně k předložení listin měla žalovaná nadstandardní lhůtu v délce dva a půl měsíce. Žalovaná má také povinnost zveřejňovat daňová přiznání ve Sbírce listin. To nečiní od roku 2015. Vyjma roku 2022 zůstala tak majetková situace žalované či jakákoliv jí vykonávaná činnost zastřená, což soudu znemožnilo udělat si přehled o poměrech, což vylučuje byť jen částečné osvobození od soudních poplatků. Žalovaná na jedné straně argumentuje tím, že negativní rozhodnutí bude mít za následek její likvidaci, současně však tvrdí, že je zcela nemajetná a nevyvíjí žádnou činnost. S ohledem na uvedené soud žalovaného osvobození od soudních poplatků nepřiznal.2. Žalovaná napadla usnesení včas podaným odvoláním, v němž navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že soud prvního stupně nesprávně posoudil poměry žalované, když ze všech důkazů vyplývá, že jsou špatné a že žalovaná je nemajetná. Žalovaná úplně a pravdivě doložila ve velmi krátké lhůtě své poměry, když ze třinácti příloh jednoznačně vyplývá, že je nemajetná a nemá poplatek z čeho zaplatit. Rozhodnutí (pravděpodobně žalovaná míní rozsudek) bylo vydáno bez přítomnosti účastníka řízení při jednání, aniž by byly projednány námitky. Soud při posuzování poměrů nezohlednil, že statutární orgán žalovaného je ve funkci od 19. 7. 2022 a žalované lze tak klást stěží za vinu, že nepodává daňová přiznání. Za rok 2022 žalovaná svou povinnost řádně splnila. Lhůta pro jeho zveřejnění ve Sbírce listin ještě neuplynula. Žalované také nelze klást za vinu, že se jí nepodařilo spojit s předchozím statutárním orgánem. Finanční úřad daňová přiznání nezaslal, a to ani po urgenci. Není zřejmé, z čeho soud dovodil, že žalovaná nevede účetnictví. To bylo dle předávacího protokolu předáno do úschovy osobě , Anonymizováno, , který však dne , Anonymizováno, náhle zemřel. Účetnictví se nepodařilo dohledat. Žalovaná tedy účetní doklady nemá, a to nikoliv ze své viny. Poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu týkající se tzv. překvapivých rozhodnutí, za které lze považovat i to, kterým nebylo žalované přiznáno osvobození od soudních poplatků. Žalovaná podniká asi v šestnácti oborech činnosti na základě živnostenských oprávnění a není pravdou, že by musela vykonávat jen činnost uvedenou v obchodním rejstříku. Konečně si žalovaná stanovila lhůtu, v níž odvolání doplní (31. 7. 2023), kterou považuje za nezbytnou k doložení dalších listinných důkazů. Soud by měl také žalované dát konkrétní pokyn, jak prokázat existenci něčeho, co neexistuje.3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.4. Žalovaná k výzvě soudu zaslala Prohlášení právnické osoby ze dne 16. 4. 2023, v němž uvedla, že nemá žádný majetek, je nemajetná a nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Z předložených listin bylo ve shodě se soudem prvního stupně odvolacím soudem zjištěno, že není vlastníkem nemovitého majetku, nemá veden účet u čtyř shora uvedených bank, a ve zdaňovacím období roku 2022 nevykázala žádný příjem, potažmo zisk. Z rozvahy pro podnikatele ve zkráceném znění vyplynula nulová jak aktiva, tak pasiva.5. Předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků vymezuje ustanovení § 138 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.6. Poplatková povinnost spojená se soudním řízením vyplývá pro účastníky ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Účastníku vzniká ze zákona bez ohledu na jeho aktuální majetkovou situaci. Výjimky z této zásady jsou upraveny v ustanovení § 11 citovaného zákona, přičemž v posuzovaném případě se o žádný z případů tam uvedených nejedná. Smyslem moderačního oprávnění soudu ve smyslu § 138 o.s.ř. není řešit aktuální finanční situaci poplatníka, ale zabránit tomu, aby bylo pouze z důvodu nemajetnosti komukoli odepřeno právo na přístup k soudu zaručené Listinou základních práv a svobod. Podmínkou pro poskytnutí osvobození je naplnění obou zákonných předpokladů upravených ve shora citovaném ustanovení. Účastník, který žádá přiznání osvobození od soudních poplatků, musí doložit, že jeho majetkové poměry jsou natolik nepříznivé, že takový postup odůvodňují, a současně, že poplatný úkon nepředstavuje zřejmě bezúspěšné uplatnění či bránění práva.7. Pokud jde o úspěšnost odvolání proti rozsudku, nelze ji předjímat. Je možné, že žalovaná v odvolacím řízení uspěje, vyloučen však není ani výsledek opačný. Podstatné je, že odvolání nelze považovat v této fázi řízení za zjevně bezúspěšné.8. Při posouzení druhé z obou podmínek poplatkové moderace je nutno vycházet z toho, že poplatková povinnost vzniká účastníkům přímo ze zákona (§ 2, § 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), bez zřetele na jejich aktuální příjmové a majetkové poměry. Účelem právní úpravy obsažené v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. je zajištění práva na přístup k soudu, tj. zamezení situaci, kdy by účastníku bylo jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 uvedl, že „Osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. lze přiznat i právnické osobě - podnikateli. Při splnění ostatních předpokladů pro přiznání plného nebo částečného osvobození od soudního poplatku pak nelze právnické osobě – podnikateli takové osvobození odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti (že potud nese „podnikatelské“ nebo „hospodářské“ riziko)“. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1589/2014, řešící osvobození od soudních poplatků fyzické osoby, byl přijat závěr (analogicky použitelný i v případě právnické osoby), že „I když je věcí osobního rozhodnutí každého, zda hodlá pracovat, nemůže být zohledněna nemajetnost jako důsledek skutečnosti, že nepracuje z vlastního rozhodnutí. Nebrání-li proto žadateli o osvobození od soudních poplatků v práci nebo v jiné výdělečné činnosti zdravotní důvody nebo to, že přes evidenci u příslušného úřadu práce práci nesehnal, nebo jiné objektivní okolnosti, nelze nemajetnost jako důsledek absence příjmů z pracovního nebo obdobného poměru uvádět jako důvod pro osvobození od povinnosti platit soudní poplatky“.9. Předně je třeba říci, že žalované byla soudem prvního stupně dána dostatečná lhůta ke splnění povinnosti vylíčit a doložit majetkové poměry, která byla k její žádosti opakovaně prodloužena. Stejně tak soud