12 Cmo 81/2023-73 — Vrchní soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil jím vydaný směnečný platební rozkaz č. j. 18 Cm 100/2021-10 (výrok I.), zastavil řízení co do směnečné sumy 38 081,13 Kč „a příslušné části úroku“ (výrok II.), zamítl žalobu ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 770 104,33 Kč se 6 % úrokem p. a. a směnečnou odměnou 5 647 Kč (výrok III.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 42 929,20 Kč (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně požadovala zaplacení žalované částky ze směnky vystavené dne 30. 4. 2015 společností , právnická osoba, a avalované , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a žalovanou na částku 1 694 332 Kč, splatné dne 11. 5. 2020. Ze směnky je zřejmé, že byla podepsána jako blankosměnka, kdy datum splatnosti a směnečná suma byly vyplněny rukou dodatečně. Žalobkyně tuto skutečnost nepopírala, uvedla, že směnka vznikla jako zajištění úvěru poskytnutého výstavci. Žalovaná se bránila „již ve fázi námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu“ tím, že nebyla účastna jednání o úvěru a podepsala pouze blankosměnku bez vyplněné směnečné sumy a údaje splatnosti. Nebyla nijak účastna na úvěru a nevěděla, že není splácen. Nebyly jí známy podmínky, za nichž měla být směnka vyplněna a žádnou dohodu v tomto směru nikdy nepodepsala. Dále namítla, že směnka nebyla předložena k placení a že je rozpor mezi požadovaným nárokem a sumou, kterou již přímý dlužník uhradil.2. Na základě provedeného dokazování (směnkou, dodatkem č. 3 smlouvy o úvěru, smlouvou o podmínkách zajištění závazků směnkou, výzvami k úhradě pohledávky) soud prvního stupně uzavřel, že směnka je bez právních vad a obsahuje všechny náležitosti. Žalovanou byla podepsána jako blankosměnka, bez vyplněné směnečné sumy a data splatnosti. Z dodatku č. 3 smlouvy o úvěru uzavřené dne 30. 4. 2015 mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, soud zjistil, že jí bylo „sjednáno zajištění pomocí této směnky.“ Za podstatnou právní vadu smlouvy označil soud skutečnost, že žalovaná není jejím účastníkem, ač ji kromě výstavce podepsalo několik dalších osob. Přisvědčil proto žalované, že nebylo prokázáno, že byla seznámena s podmínkami vyplňovacího práva ke směnce a souhlasila s nimi. Ze smlouvy o podmínkách zajištění závazků směnkou soud zjistil, že byla podepsána , Anonymizováno, jako jednatelem společnosti , právnická osoba, , nikoli žalovanou ani dalším „ručitelem per aval“ , Anonymizováno, . Z výzev žalobkyně k úhradě pohledávek ze dne 11. 5. 2020 bylo zjištěno, že byla splněna povinnost předložit směnku k placení. Z přihlášky pohledávky v insolvenčním řízení , právnická osoba, bylo zjištěno, že žalobkyně přihlásila tři pohledávky z důvodu úvěru ve výši 2 226 538 Kč, 1 761 052,11 Kč a 1 468 712,24 Kč, „přičemž směnka zajišťovala prostřední pohledávku.“ Protože žalobkyně v průběhu řízení uznala, že bylo zaplaceno celkem 38 081,13 Kč v rámci splácení úvěru a příslušnou část nároku proto dále omezila, soud „tuto část řízení zastavil.“3. Zjištěný skutkový stav věci soud právně posoudil podle ustanovení § 10 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový. Odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2017, sp. zn. 29 Cdo 731/2015 uvedl, že nezbytnou součástí nevyplněné směnky je dohoda o vyplňovacím právu, protože bez vyplnění směnka ani nevznikne a dohoda o směnečném vztahu zůstane neúplná. V tomto případě ke směnečnému vztahu přistupují i „ručitelé per aval“, což je právě žalovaná; vztahují se na ní stejná práva, jako na výstavce směnky. Uzavřel, že za situace, kdy žalovaná nepodepsala dohodu o vyplňovacím právu, bez ohledu na to, jaký je její konkrétní název a další ujednání, nemůže být nucena k tomu, aby odpovídala za směnku, s jejímž vyplněním nesouhlasila. Žalobu bylo proto nutno „ve zbytku zcela zamítnout.“ O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., protože žalovaná měla ve věci plný úspěch.4. Žalobkyně podala proti výrokům I., III. a IV. rozsudku včasné odvolání a navrhla jejich; změnu tak, aby bylo žalobě vyhověno, případně zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyjádřila nesouhlas se závěry soudu prvního stupně, že je právní vadou, že žalovaná nebyla účastníkem úvěrové smlouvy a dodatku č. 3 k této smlouvě, ve kterém byl jako prostředek zajištění zaplacení dané úvěrové pohledávky sjednána směnka. Dále soud uvedl, že žalovaná nemůže být nucena k tomu, aby odpovídala za směnku, když nepodepsala dohodu o vyplňovacím právu. Předně není vůbec zřejmé, uvedla žalobkyně, jak soud dospěl k závěru, že by žalovaná měla snad být účastníkem úvěrové smlouvy či jejího dodatku a jaký to má vliv na její povinnost plnit na směnku. Dle názoru žalobkyně se rozhodně nejedná o žádnou právní vadu, jak se domnívá soud prvního stupně. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. 20 Cdo 436/2009 a judikaturu tam uvedenou, a dále na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 1998, sp. zn. 5 Cmo 14/97 a zdůraznila samostatnost směnečných závazků a jejich nezávislost na existenci zajištěné pohledávky. Uvedla, že žalovaná nemusela vůbec být účastníkem úvěrové smlouvy, aby byla zavázána z předmětné směnky, neboť její závazek je abstraktní, zcela samostatný a nezávislý na existenci zajištěné pohledávky. Vyjádřila dále přesvědčení, že absence podpisu žalované na smlouvě o vyplňovacím právu směnečném č. 52/10712/13/LCD ze dne 30. 4. 2015 neznamená, že by žalovaná snad nebyla ze směnky zavázána a odkázala na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2001, sp. zn. 5 Cmo 556/2000, jakož i na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se neformální povahy dohody o vyplňovacím právu (29 Cdo 3407/2012 a 29 Cdo 2861/2014) a důkazního břemene směnečného avalisty ohledně jeho tvrzení, že není osobou ze směnky zavázanou (rozsudek ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 29 Odo 314/2001). Žalobkyně uzavřela, že by tak žalovaná (nikoli žalobkyně) musela prokázat, že s ní nebylo sjednáno vyplňovací právo, nic takového však neprokázala.5. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku. Odkázala na ujednání mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, v dodatku č. 3 ke smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 3. 5. 2013, v němž bylo sjednáno zajištění úvěru blankosměnkou s označením žalované jako avala. Podle uvedeného dodatku smlouvy měly být podmínky pro vyplnění blankosměnky sjednány v písemně uzavřené smlouvě o vyplňovacím právu směnečném. Žalobkyně se sjednávání dodatku úvěrové smlouvy nikterak neúčastnila, písemné vyhotovení dodatku nepodepisovala, na úvěru neměla žádného zájmu ani prospěchu. Pouze jí byla společností , právnická osoba, , předložena k podpisu listina s datem 30. 4. 2015, kterou se zavázala zaplatit žalobkyni z blíže neuvedeného důvodu bez uvedeného data částku, která rovněž nebyla uvedená. Podmínky, za nichž bude listina doplněna, žalované nebyly známy. Rozhodnutí soudu prvního stupně, který pro naprostou absenci dohody o vyplňovacím právu a ve smyslu konstantní judikatury směnečný platební rozkaz zrušil, řízení co do směnečné sumy 38 081,13 Kč a příslušné části úroků zastavil a žalobu o směnečný peníz ve výši 770 104,33 Kč s příslušenstvím a odměnou zamítl, je proto po věcné i právní stránce správné. Nedbalost a nedůslednost žalobkyně při poskytnutí úvěru, resp. při uzavírání dodatku úvěrové smlouvy, zejména pak neuzavření smlouvy o vyplňovacím právu směnečném, ač na této smlouvě v písemné formě se účastníci dodatku smlouvy dohodli, nemůže být přičítána k tíži žalované. Soudní judikatura, o kterou se žalobkyně ve svém odvolání opírá, dle názoru žalobkyně s ohledem na obsah dodatku č. 3 úvěrové smlouvy nelze použít. Při uzavírání smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, dne 3. 5. 2013, který byl zajištěn blankosměnkou s avalisty , Anonymizováno, a , Anonymizováno, byla téhož dne uzavřena Smlouva o podmínkách zajištění závazků směnkou a o právu banky vyplnit blankosměnku č. , Anonymizováno, .“ Pro blankosměnku ze dne 30. 4. 2015, která je předmětem tohoto řízení, však žádná obdobná smlouva neexistuje.6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ust. § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu.7. Z obsahu spisu zjistil, že žalobkyně se domáhala zaplacení částky 808 185,46 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky vlastní, vystavené společností , právnická osoba, v , adresa, dne 30. 4. 2015 na částku 1 694 332 Kč splatnou v , Anonymizováno, dne 11. 5. 2020. Žalovaná převzala za zaplacení směnky rukojemství. Podle žaloby bylo ke dni jejího podání na pohledávku uhrazeno celkem 886 146,54 Kč. Zbývající část směnečné sumy nebyla přes výzvu žalobkyně uhrazena. Soud žalobě vyhověl směnečným platebním rozkazem ze dne 25. října 2021, č. j. 18 Cm 100/2021-10, proti němuž žalovaná podala včasné námitky. Uvedla v nich, že spornou směnkou byl zajištěn úvěr, který žalobkyně pos