14 Cmo 186/2022-19 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. zrušil společnost , Jméno navrhovatele C, . (dále jen „společnost“) a nařídil její likvidaci. Výrokem II. jmenoval likvidátorem společnosti společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , a výrokem III. uložil společnosti povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč.2. Soud prvního stupně shledal důvod pro zrušení společnosti a nařízení její likvidace podle § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z. o. k.“/, neboť společnost není schopna dlouhodobě (po dobu výrazně delší než zákonem předpokládaný jeden rok) vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel, přičemž ani nečiní kroky k odstranění tohoto nedostatku, o čemž mimo jiné svědčí skutečnost, že od roku 2016 nepodala daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob a je nekontaktní. Doplnil, že ve sbírce listin nejsou založeny dokumenty zákonem stanovené; není založena žádná účetní závěrka.3. Soud prvního stupně konstatoval, že společnost a jediného jejího společníka vyzval k vyjádření k podanému návrhu a odstranění důvodů, pro které má být společnost zrušena. Usnesení bylo společnosti doručeno dne 14. dubna 2022. Lhůta k nápravě uplynula marně. Proto soud prvního stupně návrhu vyhověl a společnost s odkazem na § 93 písm. b) z. o. k. zrušil a nařídil její likvidaci.4. Likvidátora společnosti soud prvního stupně jmenoval s odkazem na § 191 odst. 1, 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ze seznamu insolvenčních správců s odůvodněním, že osoba likvidátora nebyla navržena a jiný postup nepřichází v úvahu.5. Výrok III. týkající se povinnosti společnosti zaplatit soudní poplatek soud prvního stupně odůvodnil § 11 odst. 2 písm. a) a § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položkou 4 bod 1 písm. c) Sazebníku soudních poplatků.6. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil.7. Uvedla, že jejím jediným jednatelem je , Anonymizováno, . Namítla, že od 8. dubna 2022 se jí nepodařilo získat potřebné podklady týkající se její podnikatelské činnosti a je pravděpodobné, že svou činnost nezahájila. Dále sdělila, že splátka ve formě nepeněžitého vkladu do základního kapitálu nebyla zřejmě provedena.8. Navrhovatel považuje napadené rozhodnutí za věcně správné.9. Sdělil, že odvolatelka dne 1. července 2022 podala přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období kalendářních roků 2018 až 2021, ve kterých vždy uvedla, že za tato zdaňovací období nedosahuje žádné příjmy. Podle navrhovatele nulové údaje svědčí o tom, že odvolatelka žádnou činnost nevykonává. Poukázal na skutečnost, že sama odvolatelka v podaném odvolání tvrdí, že od roku 2012 nebyla její podnikatelská činnost zahájena.10. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 1 odst. 3, 4 a § 28 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Řízení v dané věci je řízením ve statusové věci právnických osob podle § 85 písm. a) z. ř. s., a proto se podle § 1 odst. 3, 4 z. ř. s. podpůrně použije občanský soudní řád všude tam, kde příslušná otázka není řešena přímo v rámci z. ř. s.11. Podle § 93 z. o. k. soud na návrh toho, kdo na tom má právní zájem, nebo na návrh státního zastupitelství, pokud na tom shledá závažný veřejný zájem, zruší obchodní korporaci a nařídí její likvidaci také, jestliže a) pozbyla všechna podnikatelská oprávnění; to neplatí, byla-li založena i za účelem správy vlastního majetku nebo za jiným účelem než podnikání, b) není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.12. Navrhovatel je k podání návrhu (a odvolání) aktivně věcně legitimován, protože podle § 238 odst. 5 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „d. ř.“), správce daně oznámí příslušnému orgánu veřejné moci skutečnosti zjištěné při své činnosti nasvědčující naplnění podmínek stanovených jinými právními předpisy pro zrušení právnické osoby, přičemž podle § 238 odst. 6 d. ř., pokud je zrušení právnické osoby vázáno na návrh, podá jej správce daně v případě podle odstavce 5 písm. a) příslušnému soudu. Tím je také založen právní zájem navrhovatele na podání návrhu na zrušení společnosti z důvodů dle § 93 z. o. k. (k tomu v podrobnostech srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017, které je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).13. Návrh byl podán na základě skutečností, které odpovídají důvodu zrušení dle § 93 písm. b) z. o. k.14. Z obsahu spisu se podává, že navrhovatel dne 21. března 2022 podal návrh na zrušení společnosti, který odůvodnil s odkazem na § 238 odst. 4 d. ř. a § 93 písm. b) z. o. k. tím, že společnost nepodala za zdaňovací období roku 2016 až 2020 daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob, ačkoli je k tomu na základě § 38m odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, povinna, a tím, že společnost nekomunikuje a nevykonává žádnou činnost. Soud prvního stupně usnesením ze dne 23. března 2022, č. j. 39 Cm 73/2022-5, vyzval společnost a 2. účastnici, aby se vyjádřili k podanému návrhu a odstranili důvody vedoucí ke zrušení společnosti. Výzva zůstala bez odezvy. Posléze soud prvního stupně vydal odvoláním napadené usnesení.15. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti (§ 121 o. s. ř.) odvolací soud zjistil, že společnost vznikla dne 21. listopadu 2012, že má jediného společníka a to 2. účastnici, jakož i to, že jediným jednatelem společnosti je , Anonymizováno, . Dne 30. června 2022 byly soudu doručeny účetní závěrky za rok 2017 až 2021; k jejich založení do sbírky listin došlo dne 1. července 2022.16. Důvod pro zrušení dle § 93 písm. b) z. o. k. v poměrech posuzované věci neobstojí. Jak vysvětlil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. února 2019, sp. zn. 27 Cdo 4030/2017, soud může obchodní korporaci s odkazem na § 93 písm. b) z. o. k. zrušit jen tehdy, není-li objektivně schopna vykonávat svoji činnost (a v důsledku toho plnit svůj účel), nikoli jen proto, že svoji činnost nevykonává. Tomu odpovídá nejen jazykový výklad, ale i výklad teleologický, neboť účelem právní normy obsažené v § 93 písm. b) z. o. k. je dosáhnout zániku (výhradně) těch obchodních korporací, které zcela pozbyly důvod své existence, jelikož (objektivně) nejsou schopny vykonávat svoji činnost. Na to, zda je obchodní korporace schopna vykonávat svoji činnost a plnit tak svůj účel, je třeba usuzovat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti dané věci. Například skutečnost, že se obchodní korporace aktivně hájí v řízení o jejím zrušení, naznačuje (může naznačovat), že je (pravděpodobně) schopna i vykonávat svoji činnost. A naopak, nebude-li se tohoto řízení obchodní korporace aktivně účastnit, bude ve většině případů možné uzavřít, že jsou naplněny předpoklady pro její zrušení a nařízení její likvidace podle § 93 písm. b) z. o. k.17. Odvolací soud rovněž zdůrazňuje, že skutečnost, že společnost nepředložila správci daně daňová přiznání, jakož i to, že porušuje svou zákonnou povinnost plynoucí z § 66 z. v. r., bez dalšího o neschopnosti společnosti vykonávat činnost nesvědčí a pouze na tomto podkladě nelze k takto závažnému opatření, jakým beze sporu zrušení společnosti s likvidací je, bez dalšího přistoupit.18. V poměrech projednávané věci se společnost v řízení aktivně hájí, navrhovatel doznal, že společnost dne 1. července 2022 podala přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2018 až 2021. Rovněž do sbírky listin založila účetní závěrky. Společnost tedy nepochybně objektivně je schopna svojí činnost vykonávat a důvod pro její zrušení z tohoto důvodu dán není (byť svojí činnost parně fakticky nevykonává a vykonávat ani nezačala).19. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že návrh na zrušení společnosti, nařízení její likvidace a jmenování likvidátora zamítl. Na společnost tak ani nedopadá povinnost zaplatit soudní poplatek /§ 2 odst. 1 písm. e) zákona 549/1991 Sb., o soudních poplatcích/.20. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud v souladu s § 23 z. ř. s. věty první ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř.