14 Cmo 221/2023-290 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví uvedeným usnesením uložil navrhovatelce povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na náhradě nákladů řízení částku 29 439 Kč, ve lhůtě do tří dnů od jeho právní moci.2. Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení zrekapituloval, že usnesením ze dne 24. srpna 2022, č. j. 55 Cm 85/2012-222, byl zamítnut návrh na zrušení výmazu společnosti , Jméno navrhovatelky B, . v likvidaci z obchodního rejstříku (výrok I.), zároveň bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a navrhovatelce byla uložena povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 25 325 Kč. K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze jako soud odvolací uvedené rozhodnutí usnesením ze dne 26. června 2023, č. j. 14 Cmo 250/2022-258, ve výrocích I. a II. potvrdil a rozhodl o nákladech nákladů řízení mezi účastníky. Výrok III., týkající se náhrady nákladů řízení vzniklých státu, odvolací soud změnil a navrhovatelce uložil povinnost zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude vyčíslena samostatným rozhodnutím soudu prvního stupně, do tří dnů od jeho právní moci. Soud prvního stupně s odkazem na § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uložil v řízení neúspěšné navrhovatelce, zaplatit státu náklady řízení ve výši 29 439 Kč. Náklady řízení vynaložené státem představuje odměna vyplacená ustanovenému opatrovníkovi společnosti , tituly před jménem, (dále též jen „opatrovník“) ze státních prostředků ve dvou částech - ve výši 25 325 Kč, jež byla opatrovníkovi přiznána usnesením ze dne 27. září 2022, č. j. 55 Cm 85/2012-231, vyplacena mu byla dne 4. listopadu 2022; a odměna ve výši 4 114 Kč, která mu byla přiznána usnesením ze dne 7. srpna 2023, č. j. 55 Cm 85/2012-275, a k jejímu vyplacení došlo dne 22. srpna 2023.3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že „navrhovatelka není povinna zaplatit České republice na náhradě neúčelně vynaložených nákladů, vzniklých zcela zbytečně nezákonným postupem předsedkyně senátu 55 C nadepsaného soudu, ničeho.“4. Odvolatelka uvádí, že „Vrchní soud v Praze jako soud odvolací při zkoumání usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 8. 2022, č. j. 55 Cm 85/2012-222, konstatoval, že prvostupňový soud výrazným způsobem porušil zákon tím, že ustanovil účastnici opatrovníka, přestože pro takový postup neexistovaly zákonné podmínky. Toto nezákonné konání následně Vrchní soud napravil (blíže viz usnesení VS Praha ze dne 26. 6. 2023, č. j. 14 Cmo 250/2022-258, bod č. 14, 15, 16).“ Je proto nutné dojít k závěru, že Česká republika si sama nezákonným postupem způsobila naprosto nedůvodné náklady řízení, které by při zákonném postupu nevznikly. Rovněž bylo možné postupovat dle § 150 o. s. ř., když aplikace tohoto ustanovení má sloužit k dosažení spravedlnosti, pokud jde o vedení soudního řízení a jeho výsledek, popř. „soud mohl posoudit naprostou neúčelnost vynaložení nákladů řízení státem, a protože k tomuto plýtvání prostředků státního rozpočtu došlo v důsledku porušení zákona, měl soud vhodným postupem zahájit cestu k náhradě nákladů osobou, která zákon porušila.“ V žádném případě nelze spravedlivě po kterémkoliv účastníku požadovat náhradu nákladů řízení, které si stát sám způsobil nezákonným jednáním osob vykonávajících státní moc.5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a neshledal odvolání důvodným.6. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.7. Odvolatelka zcela pomíjí, že primárně o povinnosti k náhradě nákladů řízení vzniklých státu rozhodl již Vrchní soud v Praze jako soud odvolací právě (výše zmiňovaným) usnesením ze dne 26. června 2023, č. j. 14 Cmo 250/2022-258. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. procesně neúspěšné navrhovatelce uložil (v obecné rovině) povinnost náklady řízení vzniklé státu zaplatit s tím, že jejich konkrétní výši následně určí (vyčíslí) soud prvního stupně (dle obsahu spisu) samostatným usnesením, poté kdy bude znám celkový rozsah opatrovníkem vykonané činnosti, a odměna bude státem (z rozpočtových prostředků) zaplacena. Jinak řečeno, námitky odvolatelky o nesprávném postupu soudu prvního stupně při aplikaci § 148 odst. 1 o. s. ř. neobstojí, neboť o povinnosti navrhovatelky k náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto již odvolacím soudem, jak bylo výše rozebráno. Soud prvního stupně tak samostatným rozhodnutím rozhodoval toliko o samotné konkrétní výši (částce) nákladů řízení vzniklých státu. Odvolatelka tak může brojit jen proti samotné výši náhrady nákladů řízení, nikoliv proti již jí (pravomocně) uložené povinnosti k náhradě nákladů řízení.8. Odvolací soud opakuje, že byl-li společnosti ustanoven zástupcem advokát, platí jeho náklady stát dle § 140 odst. 2 o. s. ř., jenž má podle výsledku řízení právo na jejich náhradu. V poměrech projednávané věci soud prvního stupně usnesením ze dne 26. května 2021, č. j. 55 Cm 85/2012-136, společnosti podle § 29 odst. 2 o. s. ř., ustanovil procesního opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř. (navrhovatelka k postupu soudu prvního stupně neměla výhrady). V průběhu odvolacího řízení funkce procesního opatrovníka bez dalšího zanikla, neboť (na základě výzvy odvolacího soudu) bývalý likvidátor společnosti , Anonymizováno, byl v řízení činný, a proto bylo dále v daném řízení jednáno s ním. Řečené však neznamená, že opatrovníkovi nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), nevznikl. Má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které v postavení procesního opatrovníka za společnost učinil.9. Z obsahu předloženého spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně. Opatrovník odměnu a náhradu hotových výdajů řádně vyúčtoval, soud prvního stupně mu usnesením ze dne 27. září 2022, č. j. 55 Cm 85/2012-231, přiznal odměnu ve výši 25 325 Kč. Proti tomuto usnesení navrhovatelka nebrojila, je tudíž pravomocné. Odměna v uvedené částce byla opatrovníkovi vyplacena z rozpočtových prostředků. Posléze soud prvního stupně usnesením ze dne 7. srpna 2023, č. j. 55 Cm 85/2012-275, opatrovníkovi přiznal odměnu ve výši 4 114 Kč. Ani proti tomuto usnesení nebylo podáno odvolání, je pravomocné, odměna v uvedené částce byla opatrovníkovi z rozpočtových prostředků již zaplacena. Celkem bylo opatrovníkovi ze státních prostředků zaplaceno 29 439 Kč a tato částka je tak nákladem vzniklým státu, jak správně uvedl soud prvního stupně v odvoláním napadeném usnesení, kterým navrhovatelce uložil tuto částku státu na náhradě nákladů řízení zaplatit.10. Zbývá dodat, že prostor pro aplikaci § 150 o. s. ř. v poměrech projednávané věci nebyl dán. Moderační právo obsažené § 150 o. s. ř. je mimořádný procesní institut. Použití ustanovení § 150 o. s. ř. nelze vykládat tak, že lze kdykoli, bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení, nepřiznat náhradu nákladů účastníku řízení, který by jinak na tuto náhradu právo měl. Obecně platí, že o nákladech sporného řízení, se rozhoduje podle úspěchu ve věci (§ 142, § 148 o. s. ř.). Ustanovení § 150 o. s. ř., které tuto obecně platnou zásadu prolamuje, je výjimkou z uvedené zásady, a jako s takovým mimořádným prostředkem je třeba s ním zacházet /k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 19. února 2013, sp. zn. III. ÚS 1526/12, jenž mimo jiné, konstatuje, že právní zásada (exceptiones non sunt extendendae) vyžaduje, aby výjimky nebyly interpretovány rozšiřujícím způsobem/. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.11. Okolnosti daného konkrétního případu, jež se z obsahu spisu podávají [zejména skutečnost, že navrhovatelka byla v průběhu řízení seznámena s tím, že v obdobné věci již soud prvního stupně, posléze odvolací i dovolací soud, rozhodovaly (šlo o obdobný návrh na zrušení zápisu o výmazu společnosti z obchodního rejstříku k návrhu společnosti , právnická osoba, .), jakož i to, že námitka navrhovatelky týkající se absolutní neplatnosti prohlášení vlastníka, zakládající podle jejího názoru absolutní neplatnost kupních smluv, neobstojí, když se uplatní § 1167 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, uveřejněný pod číslem 21/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2016, sen. zn. 29 ICdo 34/2015)], aplikace § 150 o.