14 Cmo 74/2023-187 — Vrchní soud v Praze

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem výrokem I. zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 100 000 Kč. Výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 228 145,50 Kč.2. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku konstatoval, že žalobkyně dne 2. října 2020 podala žalobu na zaplacení částky 66 081 440,99 Kč. Podáním doručeným soudu dne 19. března 2021 vzala žalobu co do částky 46 512 092,72 Kč zpět, a proto soud prvního stupně podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řízení v tomto rozsahu usnesením ze dne 23. března 2021, č. j. 78 Cm 101/2020-102, zastavil, předmětem řízení zůstalo zaplacení částky 19 569 348,27 Kč. Následně došlo ke zpětvzetí žaloby co do částky 19 469 348,27 Kč (podáním doručeným soudu dne 30. června 2022); soud prvního stupně předmětné řízení co do této částky usnesením ze dne 13. července 2022, č. j. 78 Cm 101/2020133, zastavil dle § 96 odst. 2 o. s. ř.; předmětem řízení zůstala částka 100 000 Kč. Soud prvního stupně při jednání konaném dne 21. července 2022 nepřipustil požadovanou změnu žaloby „ze žaloby na plnění na odpůrčí žalobu o určení relativní neúčinnosti právního jednání“. Žalobkyně ani přes opakované poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., že je třeba, aby řádně doplnila žalobu, z jakého titulu částku 100 000 Kč po žalované požaduje, žádná relevantní skutečnosti netvrdila (pouze uvedla, že se jedná o nárok z konsolidovaného úvěru bez upřesnění, kdy byla smlouva o úvěru uzavřena, kdy bylo plněno, zda byla žalovaná vyzvána k vrácení této částky a zda byla půjčka alespoň částečně zaplacena; k prokázání svých tvrzení navrhla pouze „jakousi sjetinu“ (čl. 157 spisu), aniž by označila, o jaký dokument se jedná a co má prokazovat). Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, a proto žalobu zamítl.3. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 228 145,50 Kč. V důsledku změn výše požadovaného plnění v průběhu řízení (tj. tarifní hodnoty pro výpočet odměny) se měnila i výše odměny za provedené úkony právní služby - původně žalovaná částka 66 081 440,99 Kč do 23. března 2021, následně částka 19 569 348,27 Kč a od 13. července 2022 částka 100 000 Kč. Přiznané náklady řízení tvoří dle § 7, § 8 a § 11 advokátního tarifu odměna za 2,5 úkonu právní služby - převzetí a příprava zastoupení, odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2020, č. j. 2 Nc 1298/2020-16, o nařízení předběžného opatření, vyjádření k žalobě (dle výzvy soudu) ze dne 25. listopadu 2020 - z punkta sporu 66 081 440,99 Kč, tj. odměna 70 740 Kč za jeden úkon právní služby; dále pak 2 úkony právní služby za účast na jednání dne 21. července 2022 a dne 21. listopadu 2022 z punkta sporu 100 000 Kč, tj. 5 100 Kč za jeden úkon právní služby, včetně 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše navýšeno o 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 39 595,50 Kč.4. Proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, v němž navrhuje, aby odvolací soud změnil odvoláním napadený výrok tak, že náklady řízení, jež má žalobkyně žalované zaplatit, činí 291 597,90 Kč.5. Odvolatelka má za to, že soud prvního stupně nesprávně vyčíslil náklady řízení, když jí opomněl přiznat odměnu za jeden 1 úkon právní služby z punkta sporu 19 569 348,27 Kč – vyjádření žalované ze dne 22. června 2021 dle usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. května 2021, č. j. 78 Cm 101/2020-109. Přiznané náklady řízení tudíž měly být vyšší o částku 63 452,40 Kč, sestávající se z odměny za 1 úkon právní služby ve výši 52 140 Kč, 1 režijní paušál 300 Kč, navýšené o 21% DPH.6. Žalobkyně se k podanému odvolání nevyjádřila.7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k následujícím závěrům.8. Odvolací soud na základě obsahu předloženého spisu a skutečností mu známých z úřední činnosti pro přehlednost rekapituluje pro předmětné odvolací řízení podstatné skutečnosti:- usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2020, č. j. 2 Nc 1298/2020-16, bylo mj. částečně vyhověno návrhu navrhovatelky (žalobkyně) na nařízení předběžného opatření, jímž byla žalované společnosti uložena povinnost zdržet se nakládání s peněžními prostředky na bankovních účtech vedených u , právnická osoba, . (tam specifikovaných) do výše 66 081 440,99 Kč, jakož i do částky 2 478 674 EUR; , právnická osoba, . uložil povinnost, aby z označených bankovních účtů žalované společnosti neprováděla výplaty a platby peněžních prostředků, pokud by celkový zůstatek na tomto účtu měl klesnout pod uvedené částky. Zároveň soud navrhovatelce (žalobkyni) uložil povinnost ve stanovené lhůtě podat návrh ve věci samé. Uvedené usnesení bylo k odvolání žalované společnosti ve výrocích I. až V. a VIII. usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2020, sp. zn. 7 Cmo 347/2020, změněno; návrh na nařízení předběžného opatření byl v uvedeném rozsahu zamítnut; odvolání proti výrokům VI. a VII. bylo odmítnuto; odvolací soud rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení, a to tak že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal;- žalobkyně dne 2. října 2020 podala žalobu na zaplacení částky 66 081 440,99 Kč;- usnesením ze dne 23. března 2021, č. j. 78 Cm 101/2020-102, bylo řízení ohledně částky 46 512 092,72 Kč (z důvodu zpětvzetí žaloby v uvedeném rozsahu) zastaveno a předmětem řízení zůstalo zaplacení částky 19 569 348,27 Kč;- usnesením ze dne 13. července 2022, č. j. 78 Cm 101/2020-133, bylo následně řízení zastaveno co do částky 19 469 348,27 Kč (z důvodu zpětvzetí žaloby v uvedeném rozsahu) a předmětem řízení zůstal požadovaný nárok na zaplacení částky 100 000 Kč;- napadeným rozsudkem byla žaloba zamítnuta;- žalovaná byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. října 2020, č. j. 78 Cm 101/2020-49, vyzvána, aby se k podané žalobě vyjádřila do 30 dnů od doručení výzvy. Na předmětnou výzvu, která jí byla doručena 26. října 2020, reagovala dne 25. listopadu 2020 pouze předložením plné moci udělené advokátce , Jméno Zástupce, téhož dne a žádostí o prodloužení poskytnuté lhůty o 30 dnů, k podané žalobě (v jejím původním rozsahu) se však nevyjádřila;- žalovaná se k podané žalobě po jejím prvním částečném zpětvzetí vyjádřila až na základě další výzvy soudu prvního stupně ze dne 6. května 2021, č. j. 78 Cm 101/2020-109, a to podáním ze dne 22. června 2021;- ústní jednání před soudem prvního stupně se konala dne 21. července 2022 (č. l. 146 spisu) a dne 21. listopadu 2022 (č. l. 160 spisu), kdy předmětem řízení zůstala již toliko částka 100 000 Kč; právní zástupkyně žalované se obou jednání zúčastnila.9. Soud prvního stupně správně postupoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Rovněž správně stanovil tarifní hodnotu výší požadovaného peněžitého plnění, které se v průběhu řízení měnilo a v důsledku toho se měnila i tomu odpovídající odměna za provedené úkony právní služby. Původně žalované částce 66 081 440,99 Kč odpovídá odměna ve výši 70 740 Kč, následně částce 19 569 348,27 Kč odpovídá odměna ve výši 52 140 Kč a posléze předmětem řízení zůstala částka 100 000 Kč, jíž odpovídá odměna 5 100 Kč za jeden úkon právní služby.10. Pokud jde o posouzení úkonů učiněných právní zástupkyní žalované, resp. jim odpovídající odměně, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně tyto posoudil částečně odlišně, a to následujícím způsobem:- vycházeje z punkta ve výši 66 081 440 Kč, jde o jeden úkon právní služby - příprava a převzetí právního zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, kdy náleží odměna ve výši 70 740 Kč. Nutno dodat, že za odvolání proti usnesení, jímž bylo nařízeno předběžné opatření podle § 11 odst. 2 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, nelze odměnu za tento úkon právní služby v daném řízení v rámci nákladů řízení přiznat. Šlo o řízení o nařízení předběžného opatření před zahájením řízení ve smyslu § 74 o. s. ř. (nikoliv v rámci řízení již zahájeného). V případě, že je řízení o předběžném opatření zastaveno, návrh je odmítnut či zamítnut, jde o případ, kdy je namístě dle § 151 o. s. ř. rozhodnout i o náhradě nákladů řízení. O nákladech řízení o předběžném opatření, spočívajících v požadované odměně za podání odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření, bylo odvolacím soudem již rozhodnuto (viz výše citované usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2020, č. j. 7 Cmo 347/2020-76);- vyjádření k žalobě v původně požadované částce podáno nebylo. Žalovaná se vyjádřila k žalobě až poté, kdy předmětem řízení zůstala částka 19 569 348,27 Kč (vyjádření ze dne 22. června 2021). Tudíž za předmětný úkon právní s