19 Cmo 72/2022-44 — Vrchní soud v Praze

1. Usnesením shora uvedeného čísla a data soud prvního stupně zastavil řízení /bod I. výroku/. V bodě II. výroku rozhodl o vrácení soudního poplatku v částce 1 000 Kč žalobci. V bodě III. výroku rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 98 160 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalovaných.2. Jak je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí, soud řízení zastavil postupem dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. z důvodu zpětvzetí žaloby žalobcem. O vrácení části soudního poplatku rozhodl dle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/91 Sb. O nákladech řízení rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Přiznaná suma 98 160 Kč je tvořena odměnou za celkem 4 úkony právní služby za převzetí a přípravu zastoupení a za účast při jednání po 24 200 Kč, dále je tvořena 4x režijním paušálem po 300 Kč.3. Pokud jde o uplatněný nárok, z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobou ze dne 30. září 2022 se žalobce domáhal, aby soud nahradil souhlasy žalovaných s uzavřením smluv o převodu podílů o velikosti 25 % ve společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , se kterými je spojen peněžitý vklad do základního kapitálu ve výši 750 000 Kč. Kupní cena za převod každého z podílu měla činit 5 500 000 Kč.4. Dále z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobce na jednání soudu dne 30. 9. 2022 vzal svou žalobu zpět.5. Ve včas podaném odvolání, směřujícím proti bodu III. výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, o nákladech řízení, žalobce navrhoval změnu napadeného rozhodnutí buď tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, případně tak, že se žalovaným na náhradu nákladů přizná 9 200 Kč.6. Ve svém odvolání vznášel žalobce argumenty na podporu svého přesvědčení, že procesně zastavení řízení nezavinil. V této souvislosti mimo jiné uvedl, proč podal předmětnou žalobu a rovněž žalobu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, a poukázal na postup soudu v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, kdy soud nesprávně vyčkával výsledků předmětného /nyní posuzovaného/ řízení. Žalobce namítá, že nezavinil, že řízení o neplatnosti valné hromady nebylo rozhodnuto před prvním jednáním v předmětné /nyní posuzované věci/. Zdůraznil, že „žalobu ve věci neplatnosti usnesení valné hromady společnosti , právnická osoba, ze dne 28.5.2021, při níž společnost zjevně zcela protiprávně rozhodla o převodu podílu žalovaného č. 1/ , Jméno žalované A, /25%/ a žalovaného č. 2/ , tituly před jménem, , adresa, /25%/ na čtvrtého společníka , adresa, , který posléze 75% podíl převedl na firmu , Anonymizováno, , podal žalobce ještě dne 22.6.2021 /sp. zn. 80 Cm 110/2021/ tedy půl roku před podáním žaloby.“7. Ve svém odvolání žalobce dále soudu vytýká nepřezkoumatelnost rozhodnutí, pokud jde o sumu odměny /24 200 Kč/. Nicméně má za to, že je na místě aplikovat § 9 odst. 3 písm. b/ vyhl. č. 177/1996 Sb., kdy je dána tarifní hodnota 35 000 Kč a tedy odměna 2 500 Kč. Dále má za to, že má být přiznána jenom odměna za převzetí a za účast na jednání nikoliv za vyjádření ve věci, to si podávali sami žalovaní.8. Žalovaní ve svém /společném/ vyjádření k odvolání vyjádřili přesvědčení o tom, že žalobce svým zpětvzetím zavinil zastavení řízení, dále mají za to, že předmět řízení ocenitelný je, a to sumou 5 500 000 Kč, odkazují na judikát sp. zn. 33 Odo 865/2005 ze dne 15. prosince 2005. Navrhují potvrzení usnesení v napadeném rozsahu.9. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ust. §§ 212, 212a o. s. ř. v rozsahu napadeném odvoláním bez provedení jednání /§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř./, a dospěl k závěru o částečné důvodnosti odvolání.10. Podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno.11. Podle ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného /jiného účastníka řízení/ vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný /jiný účastník řízení/.12. Obecně platí, že zavinění zastavení řízení se posuzuje z procesního hlediska a z tohoto hlediska je takovým zaviněním vždy zpětvzetí návrhu. Ovšem soud se musí zabývat i tím, zda nenastal případ, kdy je třeba aplikovat ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Je-li totiž důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby /jiného návrhu/, tak žalobce zastavení řízení nezavinil, jestliže vzal důvodně podanou žalobu /jiný návrh/ zpět pro chování žalovaného.13. Pokud žalobce argumentuje tím, že zastavení řízení zpětvzetím nezavinil, protože toto zpětvzetí fakticky způsobil /zavinil/ soud postupem v jiném řízení, tak uvedená okolnost nemá z pohledu ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. žádnou relevanci pro účely rozhodování o nákladech řízení. Zastavení řízení by museli svým chováním zavinit žalovaní.14. Pokud jde o tarifní hodnotu jako základ odměny advokáta, soud postupoval správně, pokud za základ vzal sumu 5 500 000 Kč, jak coby cena za převod vysvítá z návrhů smluv, jež měly být rozhodnutím soudu uzavřeny. A lze uvést, že žalovaní v tomto směru případně odkázali na daný judikát Nejvyššího soudu ČR.15. Soud vyšel ze správné úvahy o tom, že žalobce z procesního hlediska zavinil zastavení řízení, na správnosti daného závěru nemění ničeho okolnost, že soud aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. namísto správného ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř.16. Soud rovněž vyšel ze správné úvahy, že tarifní hodnotou pro stanovení výše tarifní hodnoty bude výše kupní ceny vyplývající z návrhu.17. Nelze však přisvědčit struktuře nákladů, jak byly přiznány, respektive dílčímu a celkovému výpočtu nákladů. Je nepochybné, že soudem stanovená výše odměny v částce 24 200 Kč vychází ze sumy 30 300 Kč minus 20%. V daném případě ale advokát, právní zástupce obou žalovaných, neučinil žádný společný úkon. Obsahem spisu jsou dvě samostatné plné moci, udělené žalovanými advokátovi jednotlivě za situace, že předmětem sporu jsou dvě samostatné smlouvy o převodu obchodního podílu. Za převzetí a přípravu zastoupení tedy náleží žalovaným náhrada nákladů řízení v podobě dvou odměn po 30 300 Kč a dvou režijních paušálů po 300 Kč.18. Pokud jde o účast při jednání, tak z obsahu spisu /z protokolu z jednání na č.l. 20-21 spisu/ je nepochybné, že jednání ve věci vůbec nezapočalo. Bylo zahájeno jednání a po úvodních formalitách, poučení o možnosti vyřešit věc smírem, účastníci uvedli, že se momentálně nemohou dohodnout. Dle protokolu soud uvedl, že mu je známo, že je vedeno řízení sp. zn. 80 Cm 110/2021, zahájené žalobcem v předmětné věci, o neplatnost usnesení valné hromady ze dne 28. 5. 2021, která schválila převod obchodního podílu žalovaných na společníka Stránského /jde o společníka, odlišného od žalovaných/, načež žalobce vzal žalobu na nahrazení projevu vůle zpět a soud řízení zastavil s tím, že o nákladech rozhodne v písemném vyhotovení. Ve vztahu k nákladům soud v odůvodnění písemného vyhotovení uvedl, že žalovaným vznikly náklady řízení celkem 98 160 Kč za 4 úkony právní služby po 24 200 Kč /příprava převzetí, účast na jednání + 4 paušály/.19. Odvolací soud konstatuje, že jestliže jednání ve věci vůbec nezapočalo, čehož si ostatně soud byl vědom, když ani nezjišťoval stanovisko žalovaných ke zpětvzetí /§ 96 odst. 3, 4 o. s. ř./, není na místě přiznat v souvislosti s jednáním odměnu advokáta. Jednalo se o situaci, předvídanou ustanovením § 14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. a advokátovi tak náleží náhrada za promeškaný čas v rozsahu ½ ze sumy 30 300 Kč. Pochopitelně 1x, neboť jedenkrát promeškal čas v souvislosti se zastupováním obou žalovaných. Celková výše účelně vynaložených nákladů řízení žalovaným vzniklých, tak je představována sumou 76 350 Kč v podobě nákladů právního zastoupení. Promítnuto do poměrů jednotlivých žalovaných, žalovaným jednotlivě jim náleží náhrada nákladů v rozsahu 50% dané sumy, tedy částka 38 175 Kč. Konkrétně jde vždy o odměnu advokáta po 30 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení + režijní paušál po 300 Kč. Dále jde o 50% z částky 15 150 Kč, tedy z náhrady za ztrátu času v souvislosti s jednáním, které se nekonalo.20. Odvolací soud tedy usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tedy v bodě III. výroku, o nákladech řízení, změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 167 odst. 2 o. s. ř. jak ve výroku uvedeno.21. Podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí přiměřeně i pro řízení odvolací.22. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.23. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo