2 Cmo 111/2022-124 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 2 000 000 Kč s 6% úrokem od 31. 10. 2016 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 6 667 Kč, zákonný úrok ve výši 6% z částky 1 000 000 Kč od 2. 12. 2015 do 29. 3. 2016, zákonný úrok ve výši 6% z částky 1 000 000 Kč od 1. 1. 2016 do 29. 3. 2016, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 261 891,93 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit ČR – Krajskému soudu v Praze náhradu nákladů řízení částku 8 475 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. V odůvodnění uvedl, že žalobce se nároku domáhal z titulu směnky vlastní vystavené žalovaným na řad žalobce dne 30. 3. 2016 na směnečný peníz ve výši 2 000 000 Kč splatné 30. 10. 2016. Směnka zajištovala závazek ze smluv o půjčkách ze dne 15. 1. 2015 a 9. 7. 2015 každé ve výši 1 000 000 Kč, kdy první z nich měla být zaplacena do 1. 12. 2015 a druhá do 31. 12. 2015.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že podpis na směnce není jeho prvým podpisem. Tvrzení o zajištění výše uvedených smluv o půjčkách žalovanou směnkou se nezakládá na pravdě. Nikdy nedošlo k naplnění půjček.4. Po provedeném dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že na základě směnky vystavené v Praze dne 30. 3. 2016 se žalovaný zavázal žalobci zaplatit dne 30. 10. 2016 bez protestu směnečný peníz ve výši 2 000 000 Kč na adrese , Anonymizováno, . Žalobce se žalovaným dne 15. 1. 2015 uzavřel smlouvu o půjčce, na jejímž základě se zavázal poskytnout žalovanému částku 1 000 000 Kč, kterou se tento zavázal vrátit nejpozději 1. 12. 2015. Dále mezi nimi byla dne 9. 7. 2017 uzavřena další smlouva o půjčce, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému další částku 1 000 000 Kč, která měla být vrácena 31. 12. 2015. Ze závěru znalce , Anonymizováno, vyjádřeného v jím vypracovaném znaleckém posudku a z jeho výslechu bylo zjištěno, že sporný podpis žalovaného na směnce je pravděpodobněji pravým podpisem žalovaného než, že by se jednalo o padělek. Nebyly zjištěny žádné znaky tzv. technického padělání, jako jsou stopy po kopírování, předkreslení, protlačení, obtažení gumou apod. Takový závěr se nachází hned za závěrem „nelze rozhodnout ani v rovině pravděpodobnosti“. Ve vyjádření žalovaného z 6. 12. 2018 v reakci na výzvu právního zástupce z 24. 10. 2018, žalovaný (prostřednictvím svého právního zástupce) potvrdil, že žalovaný vystavil směnku na 2 000 000 Kč, avšak jako záruku na úhradu závazku společnosti , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , a že tato směnka zanikla splněním.5. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce uplatnil v řízení nárok z platné směnky vlastní mající veškeré náležitosti stanovené v čl. I § 75 ZSŠ. Zdůraznil, že podle konstantní judikatury žalobce tíží důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalovaného na směnce, přičemž podle rozsudku Nejvyššího soudu z 27. 4. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1164/2010 pouhá skutečnost, že závěr znaleckého posudku, jehož předmětem bylo posouzení pravosti podpisu žalovaného na sporné listině, není kategorický, bez dalšího nemůže přijmout závěr, o tom, že žalobce jako předkladatel listiny neunesl ohledně její pravosti důkazní břemeno. Znalecký posudek je jen jeden z důkazních prostředků, kterými lze pravost sporné listiny prokázat.6. Při posouzení otázky pravosti podpisu žalovaného na směnce vyšel ze závěru znaleckého posudku , Anonymizováno, , že sporný podpis žalovaného na směnce je pravděpodobněji pravým podpisem žalovaného, než že by se jednalo o padělek a z listiny - vyjádření žalovaného učiněného prostřednictvím jeho právního zástupce z 6. 12. 2018 v reakci na výzvu k zaplacení z 24. 10. 2018, ve které potvrdil, že si je vědom, že v minulosti podepsal směnku na 2 000 000 Kč. Vzal tedy za prokázané, že žalovaný spornou směnku podepsal.7. Pokud žalovaný tvrdil existenci směnky znějící na 2 000 000 Kč s tvrzením, že se jednalo o jinou než spornou směnku (zajišťující úhradu dluhu společnosti , právnická osoba, . ve výši 1 450 000 Kč), pak přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalovaný k takovému tvrzení nenavrhl žádný důkaz, resp. navrhl pouze důkaz výslechem znalce , Anonymizováno, jím zpracovanému znaleckému posudku, soud tento důkaz neprovedl pro jeho nezpůsobilost prokázat výše uvedené tvrzení a uzavřel, že žalovaný neunesl důkazní břemeno k prokázání svých tvrzení.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že v řízení úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada za jeho právní zastoupení sestávající se ze sedmi úkonů právní služby po 16 300 Kč, jeden půl úkon po 8 150 Kč, 8 náhrad hotových výdajů po 300 Kč, cestovného ve výši 5 731,43 Kč, zaplaceného soudního poplatku ve výši 100 334 Kč, zálohy na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč.9. Náklady státu vznikly v souvislosti s vyplacením znalečného v celkové výši 13 475 Kč nekrytého zálohou zaplacenou žalobcem ve výši 5 000 Kč, přičemž je povinen je zaplatit v řízení neúspěšný žalovaný (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).10. Ve včas podaném odvolání žalovaný navrhl zrušení napadeného rozsudku. Nesprávnost napadeného rozhodnutí spočívá v hodnocení pravosti podpisu žalovaného na sporné směnce. Poukázal na nejednoznačné závěry znaleckého posudku, kdy znalec stanovil závěr s nízkou mírou pravděpodobnosti, když soubor shod není dostatečně identifikačně významný, aby dovolil s vyšší mírou pravděpodobnosti vyloučit konkurenční hypotézu o padělání podpisu napodobením vzoru podpisu pravého. Hlavní příčina takového závěru spočívá v extrémní jednoduchosti s velmi nízkým rozsahem znaků. Poukázal na důkazní břemeno k otázce pravosti podpisu žalovaného na směnce na straně žalobce, který jej neunesl a zároveň na jeho důkazní břemeno ohledně vzniku závazku, jímž měl být směnka zajištěna. Vyjádření žalovaného z 6. 12. 2018 nelze považovat za důkaz. Vyjádřením bylo reagováno na výzvu žalobce k zaplacení z 24. 10. 2018 a je pouze vyjádřením stanoviska právního zástupce žalovaného a nikoliv samotného žalovaného. Dle názoru žalovaného je podstatné, že k výzvě žalobce nebyla připojena sporná směnka, ani její kopie. Žalovaný tak neměl možnost se s ní nijak seznámit. Teprve po seznámení se s ní zjistil, že není jím podepsána. Je třeba zásadně rozlišovat mezi důkazem a tvrzeními, na jejichž podporu je důkaz navržen.11. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Ze znaleckého posudku poukázal na závěr, že „zkoumáním sporného podpisu a jeho porovnáním se srovnávacími vzorky podpisů žalovaného nebyl nalezen ani jediný rozdílný znak, pouze znaky shodné, a to jak v obecné rovině, tak i ve zvláštní rovině….“ V rámci své výpovědi se znalec přiklonil k tomu, že podpis na směnce je žalovaného, z důvodu, že přestože se jedná o vizuálně jednoduchý podpis, má svá specifika, která se dají obtížně napodobit. Podpis směnky žalovaným byl primárně potvrzen jeho právním zástupcem, který je kvalifikovanou osobou, je obeznámen s advokátní praxí a projevuje vůli žalovaného. Pokud by si nebyl vědom svého závazku ze směnky, bylo by logické, aby vyzval k jejímu předložení. Pokud žalovaný zaujal stanovisko, že se jednalo o jiný závazek, který byl splněn, pak žalovaného poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení, kterou žalovaný nesplnil. Žalovaný soudu předkládá pouze vzájemně si odporující tvrzení. Žalovaný rovněž potvrdil podpis smluv o půjčkách, které byly soudu předloženy k důkazu, na něž navazovala sporná směnka, pouze tvrdil, že mu nebylo poskytnuto plnění.12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.), kdy předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně a správnosti závěrů na základě tohoto přijatých.13. V průběhu řízení před odvolacím soudem vzal žalobce svůj návrh zpět co do 6% úroku z prodlení z částky 1 000 000 Kč od 2. 12. 2015 do 29. 3. 2016 a z částky 1 000 000 Kč od 1. 1. 2016 do 29. 3. 2016. Žalovaný v tomto rozsahu se zpětvzetím žaloby souhlasil.14. Odvolací soud proto postupoval podle § 211, 96 odst. 1,2 o. s. ř. a v rozsahu zpětvzetí žaloby řízení zastavil, přičemž v tomto rozsahu napadený rozsudek zrušil.15. Předmětem žaloby je nárok z platné směnky vlastní mající veškeré náležitosti stanové v čl. I § 75 ZSŠ, z níž plyne závazek žalovaného jako výstavce platné směnky vlastní uhradit žalobci jako jejímu remitentu postižní práva podle čl. I § §48 ZSŠ tj. směnečný peníz s 6 % úrokem ode dne splatnosti směnky do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 1/3 procenta směnečného peníze.16. Nárok z platné směnky vlastní představuje abstraktní, nesporný záva