2 Cmo 142/2023-577 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením rozhodl soud prvního stupně o neúčinnosti zpětvzetí žaloby podané v této věci. Uvedl, že v této věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 14. 8. 2012, č. j. 23 Cm 264/2012-10, který byl z větší části ponechán v platnosti a v menší části zrušen rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 22. 1. 2019, č. j. 23 Cm 264/2012-426. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem 13. 3. 2019, když odvolání žalovaného podané proti němu bylo pravomocně odmítnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 10. 2022, č. j. 23 Cm 264/2012-563 pro opožděnost. Podáním ze dne 8. 9. 2022 vzal žalobce žalobu zpět. Protože se tak stalo až poté, co rozhodnutí v této věci již nabylo právní moci, bylo toto zpětvzetí žaloby již neúčinné podle § 96 odst. 5 o. s. ř.2. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukazuje na to, že dne 29. 4. 2019 podal návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti výše uvedenému rozsudku soudu prvního stupně. Tento návrh soud prvního stupně zamítl, ale odvolací soud toto rozhodnutí změnil a zmeškání předmětné lhůty prominul. Nejvyšší soud ovšem toto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a odvolací soud následně pravomocně potvrdil zamítavý výrok soudu prvního stupně. Po rozhodnutí dovolacího soudu podal dne 29. 3. 2022 žalovaný návrh, aby byl návrhu na prominutí zmeškání lhůty přiznán odkladný účinek. Tím nastal odkladný účinek odvolání, jako kdyby bylo bývalo podáno včas. Tento odkladný účinek trval až do 23. 9. 2022, kdy bylo žalovanému doručeno usnesení odvolacího soudu o potvrzení zamítavého rozhodnutí soudu prvního stupně. Ke zpětvzetí žaloby došlo dne 8. 9. 2022, tedy ještě před tím, než odkladný účinek pominul.3. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v tomto rozsahu včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Vyšel předně ze skutečností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně a které mají oporu v obsahu spisu.4. Ze spisu dále vyplývá, že podáním ze dne 29. 4. 2019 požádal žalovaný, aby mu bylo prominuto zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22. 1. 2019, č. j. 23 Cm 264/2012-426. K tomuto podání připojil i zmeškané odvolání. Usnesením ze dne 14. 5. 2019, č. j. 23 Cm 264/2012-443 soud prvního stupně tento návrh zamítl. Na základě odvolání žalobce se zabýval tímto návrhem odvolací soud, který usnesením ze dne 20. 12. 2019, č. j. 2 Cmo 233/219-471 zamítavý výrok soudu prvního stupně změnil a zmeškání lhůty k podání odvolání proti výše uvedenému rozsudku soudu prvního stupně žalovanému prominul. Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním a Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 1. 2022, č. j. 29 Cdo 721/2020-542 usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Na to podáním doručeným odvolacímu soudu dne 29.3.2022 žalovaný navrhl, aby jeho žádosti na prominutí zmeškání lhůty byl přiznán odkladný účinek. Usnesením ze dne 22. 8. 2022, č. j. 2 Cmo 233/2019-552 odvolací soud, vycházeje ze závazného právního názoru Nejvyššího soudu, výrok soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání do shora uvedeného rozsudku soudu prvního stupně potvrdil. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalovanému prostřednictvím datové schránky jeho právního zástupce dne 23. 9. 2022.5. Návrh na prominutí zmeškání lhůty podle § 58 o. s. ř. sám nemá žádný odkladný účinek. Odkladný účinek však nemá ani na něj navazující návrh, aby soud přiznal návrhu na prominutí zmeškání lhůty odkladný účinek. Tento nastává jenom tehdy, jestliže soud v souvislosti se žádostí o prominutí zmeškání lhůty odkladný účinek této žádosti svým usnesením pravomocně přizná. Přizná-li soud odkladný účinek žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, nastává situace, jako kdyby zmeškané odvolání bylo podáno včas. Jestliže však soud odkladný účinek žádosti o prominutí zmeškání lhůty nepřizná, odkladný účinek nenastane, a to ani co do účinků opožděného odvolání.6. Shodně na tento problém nahlíží i literatura. Komentář k občanskému soudnímu řádu z roku 2009 (Drápal, L., Bureš, J a kol. Občanský soudní řád I, II, Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009 s. 403 až 409) uvádí: “Protože rozhodnutí o návrhu si může vyžádat rozsáhlejší šetření (zejména co do důvodu zmeškání), může soud k návrhu účastníka usnesením rozhodnout, že se návrhu na prominutí zmeškání lhůty přiznává (rozumí se ve vztahu k rozhodnutí, jehož se zmeškaný úkon týká) odkladný účinek. Byl-li návrhu usnesením soudu přiznán odkladný účinek, nastává stejná situace, jako by u rozhodnutí, ohledně něhož je žádáno prominutí zmeškání lhůty, byl povolen odklad vykonatelnosti (suspenzivní účinek). Rovněž dílo, na které žalovaný v odvolání odkazuje a ze kterého cituje jen velmi selektivně (, adresa, , K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (1. aktualizace), , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022) váže odkladný účinek jednoznačně na usnesení, kterým soud tento účinek žádosti o prominutí zmeškání lhůty přizná. „Jestliže bylo zmeškaným úkonem odvolání, nastávají právní mocí tohoto usnesení obdobné suspenzivní účinky, jako by nastaly včasným odvoláním [§ 202 odst. 1 písm. c)].“7. Tedy platí, není-li usnesením soudu pravomocně žádosti o prominutí zmeškání lhůty přiznán odkladný účinek, žádný odkladný účinek nenastává.8. V této věci sice usnesením odvolacího soudu ze dne 20. 12. 2019, č. j. 2 Cmo 233/219-471 bylo prominuto zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 22. 1. 2019, č. j. 23 Cm 264/2012-426, s čímž je spojen suspenzivní účinek již ze zákona. Toto usnesení však bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2022, č. j. 29 Cdo 721/2020-542 zrušeno a tím účinnost odkladného účinku, byť ten nastal ze zákona, pominula. Poté již nebylo vydáno žádné pravomocné usnesení soudu, kterým by se přiznával žádosti o prominutí zmeškání lhůty v této věci odkladný účinek, a ani žádné pravomocné usnesení, kterým by se zmeškání lhůty pro podání odvolání proti výše uvedenému rozsudku soudu prvního stupně promíjelo. V době, kdy žalobce vzal žalobu zpět, tedy netrval odkladný účinek ani nastalý ze zákona a ani z rozhodnutí soudu.9. Z důvodů správně uvedených soudem prvního stupně tak šlo v této věci v době, kdy žalobce vzal žalobu zpět, o řízení ve věci samé již pravomocně skončené. Soud prvního stupně proto nemohl postupovat jinak, než v souladu s ustanovením § 96 odst. 5 o. s. ř. rozhodnout o neúčinnosti zpětvzetí žaloby. Na případnosti tohoto závěru soudu prvního stupně se nic nezměnilo ani v průběhu tohoto odvolacího řízení.10. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy v přezkoumávaném rozsahu věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. ve stejném rozsahu potvrzeno.11. Protože v tomto odvolacím řízení úspěšné žalující straně žádné nutné náklady řízení nevznikly, když v tomto řízení neučinila žádný procesní úkon, nebyla náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení přiznána ani jí (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.).