2 Cmo 166/2023-174 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o žádosti žalovaného 1. ze dne 13. 4. 2023, o osvobození od soudního poplatku za odvolání. Dále stejným usnesením zastavil řízení o odvolání žalovaného 1. proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 15. 6. 2022, č.j 49 Cm 7/2022-51. Uvedl, že podáním odvolání žalovanými proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně vznikla každému ze žalovaných poplatková povinnost ve výši 23 352 Kč. Oba žalovaní požádali o osvobození od soudních poplatků a jejich žádost byla pravomocně zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 11. 2022, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č. j. 2 Cmo 13/2023-125. Poté byli žalovaní znovu soudem prvního stupně vyzváni k úhradě soudního poplatku. Podáním ze dne 13. 4. 2023 žalovaní opětovně požádali o osvobození od soudních poplatků s tím, že došlo ke změně poměrů, a že druhý žalovaný podal návrh na zahájení insolvenčního řízení. Na výzvu soudu, aby doložil podstatnou změnu poměrů, předložil první žalovaný účetní uzávěrky a daňová přiznání za roky 2021 a 2022.2. Soud konstatoval, že o návrhu na osvobození od soudních poplatků již bylo pravomocně rozhodnuto a změna okolností nebyla tvrzena a ani doložena. Je tak dána překážka věci pravomocně rozhodnuté podle § 159a odst. 4 o. s. ř., což představuje neodstranitelnou překážku řízení, které proto musí být zastaveno podle § 104 odst. 1 o. s. ř. Uvedl také, že opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků a opakované žádosti o prodlužování lhůt jsou jen snahou prvního žalovaného o oddálení skončení řízení a rozhodnutí ve věci samé a představují zneužití práva ve smyslu § 6 o. s. ř.3. Protože nadále trvá poplatková povinnost prvního žalovaného, a protože ta nebyla ve stanovených lhůtách splněna, je nutné řízení o odvolání proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, zastavit.4. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný 1. a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytýká soudu, že neprozkoumal stávající majetkový stav v této věci a neměl proto vydat výrok o zastavení řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků, když neměl dostatek podkladů. Co se týká výroku ohledně zastavení řízení o odvolání proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, uvádí, že ten mohl být vysloven až poté, co bude prokázáno, že žádost o prominutí soudního poplatku za odvolání je neoprávněná.5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.6. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně potom, co dne 13. 4. 2023 obdržel opakovanou žádost o osvobození od soudních poplatků, vyzval usnesením ze dne 18. 4. 2023, č. j. 49 Cm 7/2022-133 prvního žalovaného, aby předložil doklady v tomto usnesení specifikované. Na to předložil první žalovaný účetní uzávěrky za rok 2021 a 2022 a přiznání k dani z příjmů právnických osoba za stejná období.7. Z obou rozvah, které jsou zpracovány ve zkráceném rozsahu, jsou patrná aktiva 3 428 000 Kč, která představují oběžné prostředky. Co se jimi rozumí, není patrné, V příloze k účetní uzávěrce za rok 2021 je uvedeno, že společnost nemá ani pohledávky a ani závazky po splatnosti. Tedy pak o pohledávky nejde. Příloha k účetní uzávěrce za rok 2022 se k tomuto problému nijak nevyjadřuje. Tedy o majetku společnosti prvního žalovaného nevíme podstatné skutečnosti. Výkazy zisku a ztrát za stejná období vykazují již dříve tvrzenou ztrátu 46 000 Kč za rok 2021. Za rok 2022 vykazují ztrátu 1 000 Kč. Přiznání k daním tyto výsledky hospodaření přebírají. Jinak neobsahují žádné údaje významné ro tuto věc.8. Odvolací soud v usnesení ze dne 1. 3. 2023, č. j. 2 Cmo 13/2023-125 se zabýval tvrzeními prvního žalovaného vztahujícími se k roku 2021. Nicméně rovněž okolnosti roku 2022 předcházejí zmíněnému rozhodnutí odvolacího soudu. Kdybychom přesto mohli považovat okolnosti vztahující se k roku 2022 za přípustné novoty, což by ovšem nebylo namístě, potom žádné okolnosti, které by bylo možné označit za významnou změnu poměrů na straně prvního žalovaného, nenastaly. Majetek prvního žalovaného se nezměnil, má stále stejná aktiva a stále je ve ztrátě, za rok 2022 je to –1 000 Kč. Tedy po právní moci rozhodnutí soudů obou stupňů o předcházejícím návrhu na přiznání poplatkové úlevy žádná významná změna poměrů na straně prvního žalovaného nenastala.9. Jak soud prvního stupně správně naznačil, dopadá překážka věci pravomocně rozhodnuté i na rozhodování o návrzích na osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. Opakované návrhy jsou v zásadě nepřípustné s ohledem na § 159a odst. 4 o. s. ř. Jedná se o neodstranitelnou překážku řízení, pro kterou soud musí řízení zastavit podle § 104 odst. 1 o. s. ř. Výjimkou je pouze ten případ, kdy se věcné okolnosti po právní moci předcházejícího rozhodnutí o obdobném návrhu změní významným způsobem v neprospěch účastníka řízení, který je žadatelem o přiznání poplatkové úlevy.10. V tomto případě žádná významná změna okolností osvědčena nebyla. Touto změnou samozřejmě není, když žadatel o osvobození od soudních poplatků, tedy zde první žalovaný, předloží teprve k opakovanému návrhu doklady, kterými měl a mohl podpírat již svůj původní návrh, i kdyby tyto doklady, což zde ovšem není, mohly mu přivodit příznivější rozhodnutí.11. Proto zastavení řízení soudem prvního stupně o opakovaném návrhu na osvobození od soudních poplatků bylo zcela namístě.12. Co se týká výroku o zastavení řízení o odvolání prvního žalovaného proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně, není nepřípadná výtka prvního žalovaného, že tento výrok soudu prvního stupně byl předčasný. Není-li pravomocně rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudních poplatků, byť se jedná o další obdobný návrh v pořadí, nelze mít jistotu, že účastník, který je poplatníkem předmětného soudního poplatku, bude nakonec mít povinnost jej zaplatit a případně v jakém rozsahu. Potom v případě, že by v tomto odvolacím řízení neobstál výrok napadeného usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o návrhu prvního žalovaného na osvobození od soudních poplatků, nemohl by obstát ani výrok o zastavení řízení o odvolání prvního žalovaného proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně.13. Protože však, jak je dovozeno výše, shledal odvolací soud, že výrok napadeného usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků odpovídá poměrům v této věci, bude výše označený problém napadeného usnesení v odvolacím řízení odstraněn. Odvoláním je případně možné podle § 201 o. s. ř. napadnout jen soudní rozhodnutí vydaná soudy prvního stupně. Žádné rozhodnutí odvolacího soudu nelze odvoláním účinně napadnout. Potom podle § 159 o. s. ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. platí, že usnesení odvolacího soudu nabývají právní moci samotným doručením. Stejným okamžikem stanou se pravomocnými rovněž výroky napadeného usnesení soudu prvního stupně, jež do té doby pravomocnými nebyly. Tedy stane se jedním okamžikem pravomocným jak výrok o zastavení řízení o opakovaném návrhu na poplatkovou úlevu, stejně jako výrok o zastavení odvolacího řízení.14. První žalovaný tím nemůže být nikterak poškozen. V důsledku zastavení řízení o dalším návrhu na osvobození od soudních poplatků zůstává platit také výzva soudu prvního stupně vydaná poté, co původní návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků byl pravomocně zamítnut usnesením soudu ze dne 27. 3. 2023, č. j. 49 Cm 7/2022-128, tedy výzva, aby první žalovaný zaplatil soudní poplatek v dodatečné soudem stanovené lhůtě. Tato lhůta již dávno uplynula. Z toho vyplývá, že i kdyby první žalovaný v reakci na toto rozhodnutí odvolacího soudu daný soudní poplatek zaplatil, stalo by se tak po soudem určené dodatečné lhůtě a k této platbě by nebylo možné podle § 9 odst. 1 poslední věty zákona o soudních poplatcích přihlédnout.15. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.16. Protože žalobkyni, jež měla by jinak právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení v tomto odvolacím řízení žádné nutné náklady nevznikly, když v tomto řízení neučinila žádný procesní úkon, nebyla náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení přiznána ani jí.