2 Cmo 61/2022-1123 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaných společně a nerozdílně zaplacení 238 000 Kč s úrokem 6% od 21. 9. 2011 do zaplacení a s odměnou 793 Kč, a to z důvodu směnky vystavené žalovanými ve prospěch žalobce dne 16. 12. 2010 na jistinu 258 716 Kč splatnou dne 20. 9. 2011. Platebním místem je , Anonymizováno, Na směnku bylo placeno jen částečně, proto žalobce vymáhá zbývající část směnečné jistiny.2. Soud prvního stupně rozhodl ve věci směnečným platebním rozkazem ze dne 17. 7. 2013, č. j. 49 Cm 119/2013-10. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali oba žalovaní včas námitky shodného znění. V námitkách uvedli, že dne 8. 11. 2010 byla uzavřena smlouva o budoucí smlouvě o dílo č. , Anonymizováno, mezi žalovanými a společností , Anonymizováno, (dále jen ES). Předmětem smlouvy měla být stavba typového rodinného domu. K tomu však nedošlo a žalobce nevynaložil ve prospěch žalovaných žádné finanční prostředky. Smlouva o dílo nebyla uzavřena a ES žádné práce, a to ani přípravné, neprovedla. Částka 170 000 Kč nikdy nepřešla do dispozice žalovaných. Dluh ve výši 238 000 Kč neexistuje a směnka kryje nedluh. Podpis směnky byl vynucen v souvislosti s údajným poskytnutím půjčky, proti které žalovaní očekávali protiplnění od ES. K tomu ale nedošlo, žádné práce nebyly provedeny, smlouva o budoucí smlouvě o dílo nebyla uzavřena. Žalovaní proto nemají dluh ani vůči ES ani vůči žalobci. Za podstatné považují i to, že žalobce je současně jednatelem ES. Jedná se proto o subjekty, které jednají ve shodě. Žalobce jako fyzická osoba a současně jednatel ES měl žalovaným poskytnout půjčku ve výši 170 000 Kč, což měla být podle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo záloha na financování přípravných prací, které měla provést ES řízené žalobcem. Smluvní pokutu, sjednanou ve smlouvě o půjčce, považují žalovaní za nemravně vysokou, když představuje 40% jistiny. Domnívají se, že ani nevznikla platně smlouva o budoucí smlouvě o dílo, když v ní není dostatečně určen předmět budoucí smlouvy. Pokud jde o smlouvu o půjčce, jedná se o smlouvu reálnou, ale žalovaní žádné prostředky od žalobce neobdrželi. Smlouvu o půjčce považují za neplatnou i proto, že obchází předpisy tehdy platného občanského zákoníku a zákona č. 321/2001 Sb., nakolik tyto předpisy upravují ochranu spotřebitele. Jde o nemravné jednání nepožívající soudní ochrany. Za neplatnou považují, pro nedostatek zákonných náležitostí, i samotnou směnku. Není jasné, zda se jedná o směnku vlastní anebo cizí. Namítli i nepředložení směnky k placení. Namítli nepřípustně vysoké úroky, které činí 16 % ročně. Pro tyto vysoké úroky je neplatná i sama směnka. V neposlední řadě žalovaní poukázali i na dvoudomé vystupování žalobce při uzavírání smlouvy o budoucí smlouvě o dílo a smlouvy o půjčce, a na to, že tak mohla být vyvolána pochybnost o odlišnosti subjektů ve vzniklých právních vztazích a pochybnost, zda tato odlišnost neumožňuje nežádoucí manipulaci žalobce se žalovanými jako spotřebiteli v jejich neprospěch.3. Žalobce ve vyjádření k námitkám potvrdil, že byly uzavřeny smlouvy, tak jak žalovaní uvedli. Podle smlouvy o půjčce byla půjčka účelově určena a vázána na úhradu zálohy na přípravné práce podle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo. Jakkoli je smlouva o půjčce smlouvou reálnou, není v rozporu, když na základě dohody stran je půjčka bezhotovostně poskytnuta na účet dlužníka anebo třetí osobě, na které se strany dohodly. Půjčka byla poskytnuta tak, že žalobce ze svého účtu převedl na účet ES celkem 1 500 000 Kč a z této částky byly odčerpávány zálohy ve prospěch jednotlivých klientů ES, tedy i ve prospěch žalovaných. Když žalovaní odmítli uzavřít smlouvu o dílo, ES vyúčtovaly přípravné práce, kde zohlednily prostřednictvím půjčky zaplacenou zálohu 170 000 Kč. Nicméně okolnosti ve vztahu žalovaní a ES považuje žalobce pro projednávanou věc za nevýznamné. Výši smluvní pokuty považuje žalobce za přiměřenou, a to s ohledem na výši dlužné částky a nutnost motivovat žalované k včasnému zaplacení. Stejně tak za přiměřené považuje úroky z prodlení. Námitku formálních nedostatků směnky považuje za neurčitou a směnku má za platnou. Případný nedostatek prezentace směnky k placení nevylučuje možnost uplatnění práv ze směnky. Předmětnou smlouvu o půjčce nelze podřadit pod režim spotřebitelských smluv. Účel půjčky, která byla určena pro financování přípravných prací pro stavbu rodinného domu, vylučuje, aby se jednalo o vztah podle zákona č. 321/2001 Sb. Stejný zákon také nezakazuje používání směnky v souvislosti se spotřebitelskými úvěry.4. Soud prvního stupně ve věci rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 18. 11. 2019, č. j. 49 Cm 119/2013-848, a to tak, že směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v |Plzni dne 17. 7. 2013, pod č. j. 49 Cm 119/2013-10 zrušil a uložil žalobci povinnost k náhradě řízení ve výši 381 063,20 Kč žalovaným.5. Odvolací soud k odvolání žalobce zrušil předmětný rozsudek usnesením ze dne 19. 2. 2021, č. j. 2 Cmo 35/2020-906.6. Při zrušení rozsudku vycházel ze skutkového stavu, jak byl zachycen v odůvodnění rozsudku. Tedy že byla vystavena směnka, jak žalobce uváděl již v žalobě. Prokázáno bylo uzavření smlouvy o budoucí smlouvě o dílo ze dne 8. 11. 2010, č. 289/10 mezi žalovanými a ES s tím, že podle smlouvy byli žalovaní povinni od 14 dnů od uzavření smlouvy zaplatit zálohu 170 000 Kč na přípravné práce. Prokázáno bylo uzavření smlouvy o půjčce mezi účastníky tohoto řízení č. , Anonymizováno, , která byla uzavřena v návaznosti na smlouvu o budoucí smlouvě o dílo a půjčka 170 000 Kč byla účelově určena podle smlouvy o půjčce na financování zálohy ve stejné výši podle čl. III. odst. 3 smlouvy o smlouvě budoucí. Prokázáno bylo i to, že žalobce dne 29. 11. 2010 poukázal na účet ES částku 1 500 000 Kč. Z výpovědi svědkyně Alexandry Lovyové (matka žalobce), která zpracovávala účetnictví ES, bylo zjištěno, že pokud klienti ES neměli dostatek finančních prostředků na zaplacení záloh, poskytoval jim žalobce půjčky. Ty byly poskytovány tak, že žalobce zaslal na účet ES ze svého účtu větší sumu peněz, ze které byly podle jeho pokynů rozepisovány jednotlivé půjčky ke konkrétním zakázkám.7. Odvolací soud ve zrušovacím usnesení vyhodnotil jednotlivé skutkové a právní závěry soudu prvního stupně a dospěl k následující koncepci vztahu mezi účastníky řízení.8. Předně nesouhlasil se soudem prvního stupně v tom, že neshledal ve smlouvě o půjčce žádný problém a smlouvu o budoucí smlouvě o dílo považoval za nepodstatnou, když vycházel z téze, že zajišťovací směnka limituje žalované v možnosti uplatnit námitky také ohledně vztahů k budoucímu dílu oproti tomu, jaká by byla jejich pozice, kdyby žalobce vymáhal plnění přímo ze smlouvy o půjčce (vycházel přitom z nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2012, sp. zn. I. ÚS 563/11). Podle odvolacího soudu je přijatý výklad nesprávný. Odvolací soud zaujal stanovisko, že v tomto případě jsou uplatňovány nároky ze směnky, která plní zajišťovací funkci, a to jejím remitentem a v takovém případě mohou směneční dlužníci bez dalšího uplatnit na svoji obranu veškerou obranu, kterou by mohli uplatnit i proti nároku, který by se opíral o závazek směnkou zajištěný (uvedené plyně z § čl. I. § 17 ve spojení s čl. I. § 77 odst. 1. ZSŠ). Žalovaní jsou účastníci jak smlouvy o půjčce, tak i smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, a proto veškeré mimosměnečné námitky, které v řízení uplatnili, jsou přípustné a jejich důvodnost lze v tomto řízení posoudit.9. Odvolací soud uzavřel, že okolnost, že si účastníci řízení smluvili, že závazek ze smlouvy o půjčce bude zajištěn směnkou, nečiní dohodu o zajištění směnkou neplatnou. Stejně tak podle odvolacího soudu soud prvního stupně shledal platnou smlouvu o půjčce, když bylo uzavřeno, že kdyby žalovaní měli být zmateni dvoudomým postavením žalobce ve vztahu ke směnce, muselo by totéž platit ve vztahu ke smlouvě o půjčce. Soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem vytknuto, že zcela pominul otázku, zda v projednávané věci jde o vztah spotřebitelský, kterého se žalovaní opakovaně dovolávali. Odvolací soud zaujal stanovisko (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2011), že vedle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, která je spotřebitelskou smlouvou, a to již s ohledem na právní statut zhotovitele, je nutno za spotřebitelskou smlouvu považovat i smlouvu o půjčce a dohodu o zajišťovací funkci sporné směnky k ní. Smlouva o půjčce se řídí § 657 a následujících obč. zák. a je na ni, stejně jako na dohodu o zajištění vrácení směnkou vztáhnout § 52 a následujících obč. zák. Posoudit je třeba i to, zda se na předmětné smlouvy nevztahuje § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, platného v rozhodné době a posoudit, zda se na předmětnou smlouvu nevztahuje některá výhrada podle § 1 odst. 2 stejného zákona, zejména výhrada uvedená pod písmenem a) tohoto ustanovení.10. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního s