5 Cmo 136/2023-40 — Vrchní soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl námitky žalované 1. proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2023, č. j. 13 Cm 25/2023-23 (výrok I.) a rozhodl o nákladech námitkového řízení tak, že žalobce a žalovaná 1. nemají na jejich náhradu vůči sobě navzájem právo (výrok II.). V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 175 odst. 1, 3 a 4 o. s. ř. a uvedl, že žalovaná 1. proti směnečnému platebnímu rozkazu namítla pouze to, že je dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 10879/2023. Vzhledem k tomu, že účinky spojené se zahájením tohoto insolvenčního řízení nastaly dne 11. 7. 2023 v 11:37 hod., kdy v insolvenčním rejstříku byla zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení, neměl být dle žalované 1. směnečný platební rozkaz vůbec vydán, neboť tomu bránily účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a takový postup byl z hlediska procesní ekonomie nehospodárný. K tomu soud prvního stupně konstatoval, že účinky podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), nemohly bránit vydání směnečného platebního rozkazu, když zákaz vydání rozhodnutí je účinkem, který insolvenční zákon spojuje až s rozhodnutím o úpadku dlužníka (§ 140a odst. 1 insolvenčního zákona). K datu vydání napadeného usnesení nebylo přitom o úpadku žalované 1. dosud rozhodnuto. Pokud tedy žalobce uplatnil nárok žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 13. 2. 2023, tedy předtím, než insolvenční řízení bylo vůbec zahájeno a než mohla nastoupit překážka zahájení nového řízení, nic vydání směnečného platebního rozkazu nebránilo. Námitky žalované 1. byly proto odmítnuty jako neodůvodněné podle ustanovení § 175 odst. 3 o. s. ř., neboť v nich nebyl vymezen předmět námitkového řízení, tedy skutkový stav, který by měl být předmětem dokazování.2. Žalovaná 1. podala proti usnesení včasné odvolání, ve kterém vyjádřila přesvědčení, že obranu v podobě námitek lze založit na nesčetném množství různých skutečností, počínaje procesními námitkami, námitkami proti směnce nebo námitkami kauzálními. Veškeré tyto námitky je nutné v námitkovém řízení projednat. Podle žalované 1. právě do první skupiny (procesních) námitek lze podřadit námitku zahájeného insolvenčního řízení. Takto vznesená námitka byla odůvodněná, neboť žalovaná 1. odkázala na insolvenční řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 7893/2023. Pro účely námitkového řízení se jednalo o námitku dostatečnou. I kdyby vznesená námitka byla případně nedůvodná, neznamená to bez dalšího, že byla též neodůvodněná a že by tedy zakládala možnost námitky žalované 1. odmítnout. Žalovaná 1. poukázala na to, že v případě, kdy soud prvního stupně by došel k závěru, že zahájení insolvenčního řízení bránilo vydání směnečného platebního rozkazu, pak by ho k námitkám žalované 1. bez dalšího zrušil a námitky žalované 1. by vůbec neodmítal.3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání podaného odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti.4. Podle § 175 odst. 1, první věta o. s. ř., předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do patnácti dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Podle § 175 odst. 3 o. s. ř., nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.5. Z ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. tak vyplývá, že obranou žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu jsou námitky, které musí být včasné, tedy podané ve lhůtě patnácti dnů běžící od doručení směnečného platebního rozkazu, a rovněž odůvodněné. Pouze takové námitky soud podle § 175 odst. 4 o. s. ř. projedná a v případě, že dospěje k závěru o jejich důvodnosti, směnečný platební rozkaz zcela nebo zčásti zruší. Požadavek odůvodněnosti námitek lze mít za splněný pouze tehdy, jestliže žalovaný v nich svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu formuluje způsobem umožňujícím soudu učinit si obraz o tom, jaký skutkový děj je základem pro nesouhlas žalovaného s jemu uloženou povinností plnění ze směnky žalobci poskytnout. Na žalovaném tak je, aby v námitkách uvedl rozhodná tvrzení o skutkové stránce věci, a to způsobem dostatečně konkrétním, vylučujícím případnou záměnu s jiným skutkem, tedy aby dostatečně určitě vymezil rámec námitkového řízení.6. V posuzovaném případě žalovaná 1. ve včasných námitkách uvedla, že je dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 7893/2023, jehož účinky nastaly k 19. 5. 2023 v 10:13 hod., kdy byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna vyhláška o zahájení insolvenčního řízení. Podle žalované 1. neměl být směnečný platební rozkaz vůči ní vydán, neboť tomu jednak brání účinky, které jsou dle právních předpisů spojeny se zahájením insolvenčního řízení, a jednak proto, že se takový postup jeví v situaci, kdy žalobce může svou pohledávku uplatnit v insolvenčním řízení, jako nehospodárný z hlediska procesní ekonomie. Vzhledem k tomu, že takto uplatněné námitky neobsahují konkrétní věcný důvod pro jejich podání, neboť v nich není uvedeno, co je namítáno proti směnce či důvodu směnky, lze shodně se soudem prvního stupně konstatovat, že se nejedná o námitky odůvodněné ve smyslu výše citovaného ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná 1. svůj směnečný závazek žádným způsobem nezpochybnila, když svou obranu postavila výlučně na úvaze, že směnečný platební rozkaz neměl být vydán v době, kdy se žalovaná 1. nachází v insolvenčním řízení. V této skutečnosti však odůvodněnou námitku zakládající námitkové řízení spatřovat nelze, neboť jí je napadán výlučně procesní postup soudu prvního stupně, nikoli nárok žalobou uplatněný. Obrana proti směnečnému platebnímu rozkazu, jak v námitkách byla uplatněna, nemůže proto z hlediska požadavků zákonem kladených na námitky, jež lze učinit předmětem přezkumu v námitkovém řízení, obstát, v důsledku čehož soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, pokud námitky žalované 1. jako neodůvodněné odmítl.7. Soud prvního stupně nadto správně (byť poněkud nadbytečně) poukázal na to, že k datu 13. 2. 2023, kdy mu byla doručena žaloba o zaplacení směnečné pohledávky, nebylo insolvenční řízení na žalovanou 1. vůbec zahájeno. Účinek zahájení insolvenčního řízení, jak je předpokládán ustanovením § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, podle kterého pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, tak v daném případě nemohl nastat. Vzhledem k tomu, že k datu vydání směnečného platebního rozkazu nebylo rozhodnuto o úpadku žalované 1., nemohl nastat ani zákaz vydání rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 140a odst. 1 insolvenčního zákona. Vydání směnečného platebního rozkazu tak v poměrech projednávané věci ničeho nebránilo. Sama okolnost, že soud prvního stupně uvedl v odůvodnění usnesení nesprávnou spisovou značku insolvenčního řízení týkajícího se žalované 1. (MSPH 95 INS 10879/2023 namísto MSPH 95 INS 7893/2023) a nesprávné datum zveřejnění vyhlášky o zahájení tohoto insolvenčního řízení (11. 7. 2023 v 11:37 hod. namísto 19. 5. 2023 v 10:13 hod.) na závěru o absenci překážky zahájení směnečného řízení a vydání směnečného platebního rozkazu přitom ničeho nemění.8. Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení v jeho výroku I. o odmítnutí námitek žalované 1. potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. Usnesení bylo potvrzeno rovněž ve výroku II. o nákladech námitkového řízení, neboť žalobci, jemuž by právo na jejich náhradu náleželo podle ustanovení § 146 odst. 3 o. s. ř., žádné náklady tohoto řízení nevznikly.9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by měl právo na jejich náhradu úspěšný žalobce proti neúspěšné žalované 1. Vzhledem k tomu, že ani v odvolacím řízení žalobce podle obsahu spisu žádné náklady nevynaložil, rozhodl odvolací soud tak, že na náhradu nákladů odvolacího řízení nemají žalobce a žalovaná 1. vůči sobě navzájem právo.