5 Cmo 36/2023-214 — Vrchní soud v Praze

1. Krajský soud v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) v bodu I. výroku rozsudku ze dne 14. 12. 2022 uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 950 000 Kč s úrokem 6 % ročně z této částky od 1. 1. 2021 do zaplacení a směnečnou odměnu 3 167 Kč. V bodu II. výroku zamítl žalobu v části o zaplacení úroku 6 % ročně z částky 950 000 Kč od 1. 2. 2016 do 31. 12. 2020. V bodu III. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 107 147 Kč. V bodech IV. a V. výroku uložil žalobci zaplatit náklady státu ve výši 20,85 % a žalované ve výši 79,15 %.2. V odůvodnění rozhodnutí soud mj. uvedl, že k datu vyhlášení rozsudku dne 14. 12. 2022 byl předmět řízení tvořen směnečným penízem 950 000 Kč, odměnou 3 167 Kč a úrokem 6 % ročně z částky 950 000 Kč od 1. 2. 2016 do 14. 12. 2022, jež činí 392 284,92 Kč. Celkem tak předmět řízení činil 1 345 451,92 Kč. Žalobce uspěl v rozsahu směnečného peníze 950 000 Kč, odměny 3 167 Kč a úroku 6 % ročně z částky 950 000 Kč od 1. 1. 2021 do 14. 12. 2021 (ve skutečnosti do 14. 12. 2022, pozn. odvolacího soudu), jež činí 111 345,20 Kč. Celkem tedy žalobce uspěl v rozsahu 1 064 512,20 Kč. Rozdíl úspěchu obou účastníků činí 58,3 % ve prospěch žalobce. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci náhradu 58,3 % nákladů řízení. Náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem 47 659 Kč, zálohou na náklady důkazu 8 000 Kč, odměnou zástupce žalobce za celkem 8 úkonů právní služby po 12 140 Kč/úkon (příprava a převzetí zastoupení, žaloba, účast u jednání dne 25. 8. 2021, vyjádření ze dne 23. 9. 2021, vyjádření z 2. 2. 2022, vyjádření z 28. 8. 2022, účast u jednání dne 20. 10. 2022, účast u jednání dne 14. 12. 2022) a za 1 úkon právní služby (předžalobní výzva) po 6 070 Kč/úkon, náhradou hotových výdajů zástupce žalobce ve výši 2 700 Kč za uvedených 9 úkonů právní služby po 300 Kč/úkon a náhradou za DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad zástupce žalobce ve výši po zaokrouhlení 22 237 Kč. Náklady řízení tak celkem činí 183 786 Kč a žalobci náleží jejich náhrada v rozsahu 58,3 %, tj. ve výši po zaokrouhlení 107 147 Kč.3. Proti výroku III. rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nepřihlíží k příslušenství pohledávky a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že přizná žalobci plnou náhradu nákladů řízení.4. Usnesením ze dne 1. 2. 2023, č. j. 73 Cm 61/2021-186, soud v souladu s body IV. a V. výroku rozsudku určil, že výše náhrady, kterou má zaplatit žalobce, činí 1 855 Kč a výše náhrady, kterou má zaplatit žalovaná, činí 7 042 Kč. Žalobce se odvolal proti tomuto usnesení; tato věc je u odvolacího soudu vedena pod sp. zn. 5 Cmo 32/2023 a nebylo v ní dosud rozhodnuto.5. Odvolací soud, aniž by nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] přezkoumal bod III. výroku rozsudku ze dne 14. 12. 2022 a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.6. Ve sporném řízení se rozumí výsledkem řízení úspěch účastníků ve věci (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 998, bod 3). Náklady řízení státu platí ten účastník, který ve věci nebyl úspěšný, případně oba účastníci podle poměru svého (ne)úspěchu ve věci. Věcí se pak rozumí předmět řízení, jak byl vymezen žalobou, a to v té její části, v níž žalobce uvádí, čeho se svým návrhem domáhá [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 5. 1967, sp. zn. 6 Cz 74/67, uveřejněné pod číslem 116/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka rozhodnutí“)]. Příslušenství má ve vztahu k pohledávce akcesorickou povahu, nicméně není s ní neoddělitelně spjato. Jednotlivé druhy příslušenství pohledávky (např. úroky či úroky z prodlení) představují samostatné nároky se základem v hmotném právu, které jsou samostatně uplatnitelné a disponovatelné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, uveřejněné pod číslem 102/2010 Sbírky rozhodnutí). Jestliže je žalobou kromě pohledávky požadováno také její příslušenství, tvoří bezpochyby i toto příslušenství předmět řízení. Soud musí o žalobou uplatněném příslušenství rozhodnout, aby tak vyčerpal celý předmět řízení (§ 152 odst. 2 o. s. ř.). Za účelem objektivního určení úspěchu ve věci nelze proto vycházet pouze z pohledávky (jistiny) samotné a opomenout příslušenství jako nedílnou součást předmětu řízení. Úspěch ve věci je vždy nezbytné určit z celého předmětu řízení, a tudíž zohlednit taktéž žalobou uplatňované příslušenství pohledávky (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, a nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Pro určení přesné výše příslušenství je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Opačný názor, že je třeba vycházet pouze z pohledávky samotné bez zohlednění příslušenství, postrádá pro účely posouzení úspěchu ve věci oporu v platném právu tak, jak je tomu ve speciálních případech určení výše soudního poplatku (§ 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), odměny advokáta (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) či posouzení přípustnosti dovolání [§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].7. S ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu je zřejmé, že soud prvního stupně při posuzování míry úspěchu ve věci správně zvažoval taktéž žalobou požadovaný úrok z prodlení.8. Proti vyčíslení náhrady nákladů žalobce ničeho nenamítl, a též odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně k výpočtu náhrady nákladů řízení žalobce, obsaženými v odstavci 20. odůvodnění rozsudku. Odvolací soud proto dle § 219 o. s. ř. potvrdil bod III. výroku rozsudku jako věcně správný.9. S ohledem na plný úspěch žalované rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v její prospěch dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalované žádné náklady nevznikly.