5 Cmo 68/2023-184 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 1. 6. 2020 se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky 591 412 Kč s 6 % úrokem ročně z této částky od 31. 3. 2020 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 1971 Kč ze směnky cizí vystavené podle tvrzení v žalobě žalovaným a , Anonymizováno, dne 13. 3. 2013, směnka zní na směnečný peníz 591 412 Kč, splatná se stala dne 13. 3. 2020. Směnka byla opatřena doložkou bez protestu.2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 16. června 2020 č. j. 79 Cm 54/2020-10, který byl zrušen soudem prvního stupně, neboť se ho nepodařilo doručit žalovanému.3. Žalovaný po doručení žaloby uplatnil obranu, že předmětná směnka je zajišťovací a žalovaný nikdy peníze od žalobce nepřevzal. Odkaz ve směnce na smlouvu č. , Anonymizováno, žalovaný zpochybnil s tím, že mu taková smlouva není známa. Na směnce není pravý podpis žalovaného. Navíc žalovaný uvedl, že žalobce pohledávku ze směnky postoupil na firmu , právnická osoba, a žalobce tak ve věci nemá aktivní legitimaci.4. Po jednání soudu prvního stupně konaném ve věci dne 22. 9. 2022 žalovaný podáním ze dne 19. 10. 2022 po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. dále doplnil svou obranu tak, že směnka byla vystavena jako listina neúplná a k jejímu vyplnění neudělil žalovaný vyplňovací oprávnění, a to ani mlčky.5. Žalobce uvedl, že směnku nelze převést smlouvou o postoupení pohledávky a aktivní legitimace žalobce je ve věci dostatečně dána, neboť směnka nebyla rubopisována. Žalobce je stále řádným držitelem předmětné směnky. Námitka nepravého podpisu je účelová a žalobce navrhl výslech svědkyně Markéty Hejdové, která byla vystavení i podpisu směnky osobně přítomna. Žalobce rovněž popřel tvrzení, že by žalovaný nepřevzal finanční prostředky dle obsahu směnky.6. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 591 412 Kč s 6 % úrokem ročně z této částky od 31. 3. 2020 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 1 971 Kč (výrok I.) Žalovanému uložil soud dále povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 156 827 Kč (výrok II.), na nákladech státu bylo žalovanému uloženo zaplatit 17 246,59 Kč (výrok III.). V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že nebylo prokázáno převedení předmětné směnky na třetí osobu a námitka nedostatku aktivní legitimace žalobce není důvodná. Směnka není opatřena rubopisem a žalobce je řádným držitelem směnky. Pokud jde o námitku nepravého podpisu žalovaného na směnce, uzavřel soud prvního stupně, že bylo znaleckým posudkem , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, ve spojení s jejím výslechem dostatečně prokázáno, že žalovaný směnku podepsal. V řízení sice bylo předloženo vyjádření znalce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , který však pravost podpisu nezkoumal. Návrhu žalovaného na vypracování revizního znaleckého posudku tak soud prvního stupně pro nadbytečnost nevyhověl. Důkazní břemeno ohledně prokázání námitek tíží žalovaného s výjimkou povinnosti prokázat pravost směnečné listiny. Žalovaného tak ve směnečných sporech tíží břemeno důkazní i v případě, že uplatní negativní tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1650/2007). Žalovaný doplnil svou kauzální námitku tak, že směnka vystavená dne 10. 7. 2011 v , adresa, byla vystavena jako listina neúplná, a že k jejímu vyplnění neudělil vyplňovací oprávnění a to ani mlčky, když dluh dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2014 ve výši 350 000 Kč s příslušenstvím neodpovídá částce uvedené na směnce. K prokázání svého tvrzení navrhl výslech žalovaného. Vyplňovací právo (jež opravňuje majitele listiny doplnit do blankosměnky chybějící náležitosti a dovršit tak přeměnu pouhého zárodku směnky na směnku úplnou) vzniká dohodou (smlouvou), uzavřenou mezi osobou podepsanou na blankosměnce a osobou, které byla blankosměnka vydána (tj. majitelem listiny). Námitka, že údaj o výši směnečné sumy byl do blankosměnky doplněn v rozporu s uděleným vyplňovacím právem, je odůvodněnou námitkou jen tehdy, uvede-li žalovaný v námitkách současně „správnou výši“ směnečné sumy (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 29 Cdo 310/2014), což však žalovaný neučinil. Soud prvního stupně rovněž neprovedl účastnickou výpověď žalovaného, když výslech účastníka řízení není určen k tomu, aby při něm účastník uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech, ale předpokládá se, že potřebná tvrzení již byla přednesena a že jeho prostřednictvím mají být prokázána, přičemž jde o „poslední možnost“, která přichází v úvahu tehdy, nelze-li tato tvrzení prokázat jinak. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalovanému se nepodařilo prokázat důvodnost vznesených námitek, a žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně v celkové výši 143 517 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 29 670 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna včetně paušálních náhrad. Žalobci dále náleží náhrada za ztrátu času stráveného na cestě k soudu a zpět ve dnech 12. 8. 2020, 29. 7. 2021, 22. 9. 2022 a 1. 12. 2022, vždy 3 hodiny), za každou započatou půlhodinu 100 Kč, celkově ve výši 2 400 Kč. Další náklady tvoří cestovné 3 688,41 Kč. Daň z přidané hodnoty byla přiznána ve výši 22 068,57 Kč. Výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů státu je odůvodněn ustanovením § 148 o. s. ř.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný v plném rozsahu odvolání. Žalovaný namítl především to, že soud prvního stupně nedoplnil dokazování revizním znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví k návrhu žalovaného. Znalecký posudek , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, je neurčitý, stručný, nenázorný, neúplný a ve svých závěrech nesprávný, k čemuž bylo doloženo vyjádření znalce , tituly před jménem, , Anonymizováno, ze dne 21. 6. 2021, který konstatoval nízkou kvalitu zpracovaného posudku a jeho nepřezkoumatelnost. Žalovaný opětovně namítl neúplnost směnky, neboť vyplňovací oprávnění neudělil, a to ani mlčky. Žalovaný poukázal také znovu na neshodu předmětné částky s částkou 350 000 Kč uvedenou na smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2014. Předmětná směnka při svém vystavení nebyla vyplněna v kolonce částky, která také nebyla rozepsána slovy a nebyla vyplněna kolonka data zaplacení. Ze směnky, která takto neobsahovala podstatné náležitosti, není žalovaný zavázán. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.8. Po poučení u jednání odvolacího soudu žalovaný doplnil, že ke své námitce neúplnosti směnky navrhuje svědeckou výpověď své matky , Anonymizováno, , která bydlela s žalovaným a jeho tehdejší partnerkou , Anonymizováno, a předmětnou směnkou viděla v její neúplné podobě. Žalovaný dále doplnil, že mu byla doručena odpověď Ministerstva spravedlnosti na jeho podnět ohledně znaleckého posudku , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , z něhož vycházel soud prvního stupně, když se znalkyní bylo dle jejího obsahu zahájeno přestupkové řízení.9. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil tak, že rozsudek soudu prvního stupně je přezkoumatelný a určitý. Pokud jde o námitku žalovaného v podobě neudělení vyplňovacího prohlášení, žalovaný neunesl břemeno tvrzení ani důkazní. Žalobce zdůraznil, že nelze na situaci aplikovat ustanovení § 69 ZSŠ, neboť ani dle vlastních tvrzení žalovaného nebyly údaje na směnce měněny.10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro potvrzení ani změnu rozsudku.11. Podle čl. I. § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnky cizí směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49. Podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat: 1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, 2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti, 3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, 4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.12. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně ohledně námitky postoupení pohledávky žalobcem na třetí osobu, když předmětem tohoto řízení je nárok ze směnky a žalovaný ani netvrdil, že by směnka byla rubopisována (§ 11 odst. 1 ZSŠ). Také podle závěrů Nejvyššího soudu dle jeho usnesení ze dne 29. května 2003, sp. zn. 3 Odo 202/2002 směnka, lhostejno v jaké funkci