§ 1 směnečný a šekový – Směnečně nebo šekově se může zavazovat pouze ten, kdo…
Zákon směnečný a šekový · 191/1950 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 1 zákona směnečného a šekového stanoví, že směnečně nebo šekově se může zavazovat pouze ten, kdo je plně způsobilý k právním úkonům. Kdo chce vystavit směnku nebo šek, musí být schopen sám se právně zavazovat, tedy mít plnou svéprávnost. (§ 1 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 1 odkazuje 11 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 191/1950 Sb.
Cizí směnka obsahuje:
1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v kterém je tato listina sepsána;
2. bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu;
3. jméno toho, kdo má platit (směnečníka);
4. údaj splatnosti;
5. údaj místa, kde má být placeno;
6. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;
7. datum a místo vystavení směnky;
8. podpis výstavce.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Kdo chce vystavit směnku nebo šek, musí být schopen sám se právně zavazovat, tedy mít plnou svéprávnost.
- Osoby, které nemají plnou svéprávnost (např. nezletilí nebo osoby s omezenou svéprávností), nemohou platně vystavit směnku nebo šek.
- Závazek ze směnky nebo šeku je platný pouze tehdy, pokud ho učinila osoba, která je k tomu způsobilá.
Na co si dát pozor
- Při přijímání směnky nebo šeku je důležité ověřit, zda osoba, která se zavazuje, je k tomu právně způsobilá.
- Pokud by směnku nebo šek vystavila osoba nezpůsobilá k právním úkonům, byl by takový závazek neplatný.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 1
Jak soudy aplikují § 1
I. § 1, 2, 75 a 76 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového), a byla uvedena řádně do oběhu (§ 5 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech), že povinní neunesli důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že svým jednostranným úkonem určili, na který ze svých dluhů (z notářského zápisu či ze směnky) plní a že za této situace je třeba vycházet ze zásady priority s tím, že došlo k přednostnímu vyrovnání dluhu méně zajištěného, tj. dluhu ze směnky.
Ve vztahu k obviněným tvrzené námitce, že soudy opomenuly přezkoumat, zda směnka splňuje všechny podstatné náležitosti pro závěr, zda může být považována za platnou, lze nad rámec uvedeného dodat, že náležitostmi směnky podle § 1 zákona č. 191/1950 Sb. jsou označení, že jde o směnku, bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu, jméno směnečníka, údaj splatnosti a místa, kde má být placeno a jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno, datum a místo vystavení směnky a podpis výstavce.
I. § 1 bod 2. zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) – přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož žalobcem předložená listina není platná jako směnka cizí, neboť neobsahuje bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu.