5 Cmo 89/2023-107 — Vrchní soud v Praze

1. Žalobce se svojí žalobou podanou dne 9. 12. 2016 domáhal na žalovaném zaplacení částky 600 000 Kč s úrokem ve výši 6 % z částky 600 000 Kč ode dne 1. 1. 2015 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 2000 Kč. Nárok žalobce byl uplatněn z titulu směnky vlastní vystavené žalovaným se splatností 31. 12. 2014 a platebním místem , adresa, . Směnka byla vystavena na řad , Anonymizováno, a na žalobce byla převedena rubopisem.2. Soud prvního stupně vydal směnečný platební rozkaz ze dne 17. ledna 2017 č. j. 30 Cm 214/2016-17, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci 600 000 Kč s úrokem ve výši 6 % z částky 600 000 Kč ode dne 1. 1. 2015 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 2000 Kč. Na nákladech řízení soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci 636 77,50 Kč. Rozsudkem ze dne 9. října 2017 č. j. 30 Cm 214/2016-67 soud prvního stupně ponechal uvedený směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a uložil žalovanému zaplatit žalobci 46 972,20 Kč na náhradě nákladů řízení. Proti rozsudku si žalovaný podal v plném rozsahu odvolání.3. V průběhu odvolacího řízení podáním ze dne 4. 8. 2023 vzal žalobce žalobu zcela zpět s tím, že po podání žaloby, vydání směnečného platebního rozkazu a rozsudku proběhlo ohledně žalovaného insolvenční řízení s povolením oddlužení, které skončilo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. dubna 2023 č. j. KSOS 36 INS 17866/2017-B-23. Tímto usnesením insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře, když žalovaný byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Žalobce v rámci insolvenčního řízení obdržel částku odpovídající 30,3766 % jistiny, odměny a úroků. Ve zbývajícím rozsahu předmětná pohledávka žalobce nezanikla, leč věřitel ji nemůže s úspěchem vymáhat s ohledem na osvobození při skončení insolvenčního řízení. Pokud jde o náklady řízení, jejich náhradu nelze žalovanému s ohledem na osvobození od placení pohledávek insolvenčního řízení, uložit. Náhrada nákladů řízení nemůže být uložena ani žalobci, který zastavení tohoto řízení nezavinil, když nárok uplatnil důvodně a ke zpětvzetí byl donucen výsledkem insolvenčního řízení. Žalobce tedy navrhl, aby odvolací soud zrušil v této věci vydaný směnečný platební rozkaz i rozsudek soudu prvního stupně, řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Žalobci bude dále vrácena část zálohy na znalečné ve výši 3 103 Kč.4. Žalovaný se k výzvě soudu, aby sdělil případný nesouhlas se zastavením řízení pro zpětvzetí, nevyjádřil ve stanovené lhůtě. Rovněž se žalovaný nijak nevyjádřil ke zpětvzetí žalobce.5. Podle § 222a odst. 1, 2 o. s ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.6. Ke zpětvzetí žaloby došlo v této věci v odvolacím řízení proti již vydanému rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaný ve stanovené lhůtě nesouhlas se zastavením řízení pro zpětvzetí nevyslovil, soud tak má dle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že žalovaný souhlasí, o čemž byl také poučen.7. Insolvenční řízení proti žalovanému bylo zahájeno 21. 9. 2017 (tedy po zahájení předmětného řízení). Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. dubna 2023 č. j. KSOS 36 INS 17866/2017-B-23 soud vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a mimo jiné také osvobodil žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Dále podle zprávy o plnění oddlužení ze dne 19. 4. 2023 byla předmětná pohledávka uspokojena v části 30,3766 %, když na přihlášenou pohledávku ve výši 2 812 383,56 Kč bylo zaplaceno 854 307,52 Kč.8. Odvolací soud v souladu s § 222a odst. 1, 2 o. s ř. zrušil ve výroku I. tohoto usnesení v řízení již vydaný směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2017 č. j. 30 Cm 214/2016-17 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2017 č. j. 30 Cm 214/2016-67, a řízení zastavil.9. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí v souladu s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když procesní zavinění na zastavení řízení nese žalovaný, ohledně něhož bylo po zahájení řízení předmětného zahájeno řízení insolvenční. Na předmětnou pohledávku bylo po podání žaloby částečně plněno, když ve zbývající části byl žalovaný od plnění osvobozen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. dubna 2023 č. j. KSOS 36 INS 17866/2017-B-23 a žalobci tak v soudním řízení nelze nezaplacenou část předmětné pohledávky přiznat. Žalobce tedy vzal zpět důvodně podanou žalobu pro chování žalovaného po zahájení řízení a dle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. by mu náležela náhrada nákladů řízení.10. Náklady řízení žalobce jsou však příslušenstvím pohledávky, která vznikla před zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného jako dlužníka, v důsledku čehož nelze na toto příslušenství pohlížet jako na závazek vzniklý dlužníku až po schválení oddlužení. Účinky osvobození přiznaného usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. dubna 2023 č. j. KSOS 36 INS 17866/2017-B-23, se tak na povinnost žalovaného platit žalobci náhradu nákladů řízení vztahují. Navíc institut oddlužení je sanačním způsobem řešení úpadku a jeho smyslem a účelem je, aby dlužník byl po jeho úspěšném provedení skutečně oddlužen (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3250/14). Judikatura je přitom ustálena v závěru, že na příslušenství pohledávky, která je nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, přiznaným věřiteli v době, kdy jej již nelze přihlásit do insolvenčního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 ICdo 62/2014, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu v čísle vydání 8, ročník 2015, na straně 1204, pod pořadovým číslem 85/2015).11. Pokud jde o výrok III. tohoto usnesení, pak žalobce dle obsahu spisu složil zálohu na náklady znalečného ve výši 10 000 Kč k usnesení soudu prvního stupně ze dne 28. března 2017 č. j. 30 Cm 214/2016-31. Stát přitom v řízení měl náklady s vyplacením znalečného ve výši 6897 Kč a rozdíl tak byl žalobci tímto usnesením vrácen (zbývající část je nákladem žalobce, o kterém bylo rozhodnuto v rámci výroku II. tohoto usnesení).