5 Cmo 90/2023-86 — Vrchní soud v Praze

Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou soudu prvního stupně dne 4. 9. 2012 se žalobkyně domáhala proti žalované (původně žalovaná 1.) a proti , tituly před jménem, , Anonymizováno, (původně žalovaný 2.), , Anonymizováno, (původně žalovaný 3.) a , tituly před jménem, , Anonymizováno, (původně žalovaný 4.) zaplacení částky 3 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou ze směnky podle tvrzení v žalobě vystavené žalovanou dne 24. 11. 2006 v Žatci na částku 10 136 448 Kč se splatností dne 8. 6. 2012 a avalované původně žalovanými 2., 3. a 4.Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 19. 9. 2012, č. j. 53 Cm 348/2012-17, proti kterému podali všichni žalovaní včasné námitky. O těchto námitkách bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 21. 3. 2013, č. j. 53 Cm 348/2012-85, tak, že směnečný platební rozkaz byl ponechán v platnosti (výrok I.). Výrokem II. rozsudku pak bylo rozhodnuto, že žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů námitkového řízení.Žalovaná a původně žalovaní 2., 3. a 4. podali proti rozsudku včasná odvolání (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).Usnesením ze dne 24. 10. 2013, č. j. 53 Cm 348/2012-150, soud prvního stupně rozhodl postupem podle ustanovení § 112 odst. 2 o. s. ř. o vyloučení věci projednávané ve vztahu mezi žalobkyní a původně žalovanými 2., 3. a 4. k samostatnému projednání a rozhodnutí.Podáním ze dne 18. 9. 2014 vzala žalobkyně žalobu vůči žalované zpět s odůvodněním, že na majetek žalované byl prohlášen konkurz a že žalobkyně přihlásila svou pohledávku do insolvenčního řízení.Odvolací soud vyzval usnesením ze dne 6. 9. 2023, č. j. 5 Cmo 90/2023-184, žalovanou, aby se ve lhůtě pěti dnů ode dne jeho doručení vyjádřila, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí. Žalovaná byla zároveň poučena o tom, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se mít za to, že se zpětvzetím žaloby souhlasí. Na výzvu odvolacího soudu, která byla žalované doručena dne 21. 9. 2023, žalovaná žádným způsobem nereagovala, v důsledku čehož se předpokládá její souhlas se zpětvzetím žaloby ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.Podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví.Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu vůči žalované zpět v době, kdy odvoláním napadený rozsudek nenabyl ve vztahu k ní ještě právní moci, a že souhlas žalované se zpětvzetím žaloby se předpokládá, postupoval odvolací soud podle výše citovaného ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně vůči žalované zrušil a řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou zastavil. Zrušen byl vůči žalované též směnečný platební rozkaz soudu prvního stupně ze dne 19. 9. 2012, č. j. 53 Cm 348/2012-17.Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 1, písm. b/ o. s. ř., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. V daném případě byla důvodem zpětvzetí žaloby skutečnost, že žalobkyně svou pohledávku poté, kdy byl na majetek žalované prohlášen konkurz, přihlásila do insolvenčního řízení. Procesní zavinění na zastavení řízení tak nelze přičítat výlučně žalobkyni, stejně jako ho nelze přičítat výlučně žalované. O nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou bylo proto rozhodnuto tak, že na jejich náhradu vůči sobě navzájem právo nemají.